Milion možností – full gas

O tom, jak se dá proflákat den, jsem už psal v článku Milion možností. Někdo se našel, někdo se našel částečně a někdo se nenašel vůbec – jako třeba 200kláda. A tak jsem si vzal jeho poučku k srdci a když znovu přišel takový den s milionem možností..

Jsou dny, který Vám Milion možností sami nabízí, ale vy si říkáte, že okolnosti prostě zrovna nehrajou do karet. Pak je ale den, který je najednou ten pravý a já si prostě řekl, že je třeba ten den využít na plný pecky. Takže jsem ráno vstal a jel voject ten Moníneckej kopec. Jenže tahle legrace mě vydržela ani ne do dvou odpoledne a já pořád neměl dost. Z kola padala hlína a lyže i Snowscoot na sobě měly čerstvej nános sněhu. Vše zabaleno v autě a já už za chvíli lehkou nohu na plynu, abych si cestou promyslel další plán. Ten už sice nebude tak dynamickej, jako řádění na Monínu, ale venku je prostě světlo a proč být doma, když všude dobře? Doma tedy jen vyhazuju přebytečný věci a hned zas skáču do auta, abych se jel podívat na Ladronku. Jo, sice fouká, ale aspoň si tu stabilitu pořádně pocvičim.

Takže opět sahám do kufru auta a tahám z něj SLACKLINU. Vítr duje, že lidem kolem trhá šňurky od jejich draků a když na mě při napínání lajny shora dopadne větev, na chvíli se zarazím, jestli ta ráčna není pro ten stromek až moc napnutá. Tak jí nechávám volnější a uvidíme, co bude. Vítr duje, větve lítaj, ale aspoň mě to dorvnává to moje máchání rukama na lajně a tak si tu pěknou hodinku chodím a dělám blbosti, až se začne pomalinku smrákat. V tu chvíli je zase čas na změnu.

Lajnu balím a z mojeho bezedného kufru od auta,  který by mě zaviděla i Hermiona Grangerová se svojí bezednou kabelkou, tahám LONGBOARDa. Ladronka je prostě na ježdení po rovince parádní a ten asfalt je tu luksusní. Navíc, teď tu není skoro živá duše a tak se dá jet bez problému a kličkování mezi davem. Dávám si to dvakrát kolem dokola celkem ze mě leje a nakonec si ještě několikrát dávám podjezd pod silnicí, kde se to alespoň trošku rozjede a s rohlíkem na ksichtě to po pěknejch 12km bordování balim. Světýlka pod prknem sice šajní, ale já jsme zpocenej a je třeba se už trochu vyklidnit.

A tak skáču opět do auta a po malym přesunu se ocitám před Radlickým bazénem. Takže bágl s ploutvema do ruky a jde se do BAZÉNU. Tam celkem prázdno a to dokonce i na straně, kde jsou nejhlubší dráhy a tak nelením a skáču tam. Pár bazenů na rozplavání a pak něco nakopat pod vodou. Je to ale spíš jen takový cachtání, prostě na pocit abych se po tom rozjetým dnu dal do klidu. Hodinka tu uteče jak nic a najednou stojím pře bazenénem, koukám do černýho nebe a nemůžu se přestat smát. Jsem totiž nastřelenej víc než discodancer ve tři ráno.

Tohle byl prostě neskutečněj den s milionem možností a já si je tentokrát musel vpálit všechny tak, jak mě přicházeli na mysl.

LYŽE – SNOWSCOOT – KOLO – LAJNA – LONGBOARD – BAZÉN.

Nezapomenutelný den.

Takovový, jako může být každý další.

A stačí se jen zvednout a jít..

-a-