Voda

Tak mám za sebou další pokus v chození po lajně. Teda nad travičkou zelenou je to brnkačka, ale když si to člověk napne pěkně tak, motivačně, aby se mu padat vyloženě nechtělo, začíná to být jiná zábava..

Chvilku už po tý lajně chodíme. Je to skvělej relax, po všech těch rychlejch kravinách a přitom i tady stačí sebemenší zaváhání, malá ztráta koncentrace a deš dolu rychlejc než Zeppelin. Nad trávou, pár cenťáků nad zemí, je to legrace, ale protože mě začíná bejt krátkých mojich 30m, začínám samozřejmě vymejšlet kraviny, jak by se to dalo zase posunout.

Teda na highlijnu ještě nemám, i když netvrdím, že to v tý hlavě určitě je a nějak se tam k tomu třeba dopracuju, ale míst, kde by se to dalo napnout, aby to za něco stálo, zas tolik není a hlavně k tomu už je to zase úplně jinej přístup v jištění a tak. Takže další krok, co jsem si říkal, že bych mohl zkusit, je prostě začít to tahat nad vodou. Znám pár lomů a co si  u jednoho tak pamatuju, tak část není ani tak doleko od sebe, takže jakmile teď přišla příležitost a já byl poblíž, šel jsem to zkusit.

Prodírám se teda lesem až k tomu zatopenýmu místu a ejhle, už na dálku jak přicházím, tak mě malinko sklaplo. Ono je to nějak daleko. Tak na to chvíli koukám, přemítám jestli do toho jít nebo ne, ale když už tu sebou všechno mám, proč to prostě jen nezkusit, vždyť dole je jen voda. Tahám teda cajky a abych lajnu nenamočil, je to celkem anabáze a v jenom místě fak balancuju, aby mě to nehodilo ze skály nad lomem dolu. Nicméně po chvíli celkem úspěšně napnuto (si myslím).

Pravda, při dotahování se ozval takovej divnej zvuk, ale já dělám, že ten podemletej strom na břehu má přeci kořeny dost silný, že jo, strome – kamaráde.. a tak napínám obě ráčny co to jde. Hotovo a jde se chodit. Nechávám si jen kraťasy a boty a první pokus postavit se, se celkem daří a pk už krok, dva, tři, čtyři..

..konec..

Tyhle čtyři kroky byly nejdál kam jsem se dnes dostal.

Výmluvy na vítr? Jo, foukal teď o víkendu, jak svině..

Výmluvy na zimu? Jo, trochu byla..

Výmluvy, že jsem tam vlastně byl sám a nástup stál za prd? Jo, kdybych spadnul při nástupu dolu na šutry, tak se o mě Tobík asi nepostará..

 

Jenže největší výmluva je prostě na tu mojí hlavu. Čtyři kroky a dost, dál mě dnes samotnýho nepustila. Tak příště..

 

..a když doma pak vyndavám jednu z ráčen vypadne z ní na mě šroub. Chvíli na to tak koukám a pak si říkám: A-ha, tak to by ten zvuk..

 

-a-