Leogang World Cup DH 2016 – report

Co je sen každého zarputilého bikera? Od snů jako je živit se ježděním na kole a vyhrávat ty nejprestižnější závody nebo zaskakovat ty největší komba, je tady jedna splnitelná věc, kterou si myslím, by měl každý zažít… A tou je atmoška na svěťáku!

Proto ve 3 hodiny po ranním čůrání si už nejdu lehnout, hážu do sebe banán a sebe pak s klukama do Superba a letíme směr Leogang, taky se trochu povařit v kotli lidí, národů a významných jmen na svěťák.
Cesta která začíná číslicemi 3:40 na hodinách auta, šmahem naskakuje na 6tou hodinu raní a něco málo minut a my jsme v Salzburgu, Mates musí něco objet bez nás a tak dáváme tříhodinovou exkurzi Salzburgem, mrkáme na zámek Mirabell a jeho růžovou zahradu, centrum, slintáme u výlohy RedBull obchodu shazujeme nějaký ten, ne nákupní vozík, jako jiní ale nějaký drobný do kašny s tím nejtajnějším přáním a jelikož nemáme v Rakousku signála žádný internet, bavíme se jeden s druhým místo nepřítomných pohledů do pětipalcových krabiček a nálada je 125%tní.

Z výšky na nás všude kolem hledí majestátní Alpy v obleku z mraků a sněhu, doplněné o drahokamy z té nejkrásněší modré v podobě ledových jezer, jejichž návštěvu jsme si také nemohli odpustit ani jízdu na voru.
Ale to hlavní čeká pod jiným kopcem, kam dorážíme o chvíli později. Zjišťujeme že se parkuje úplně všude v okruju snad několika km od areálu, my to naštěstí vychytáváme v relativní blízkosti a s rozzářenými dětskými pohledy vyrážíme přímo mezi hvězdná depa.
Všude je vše už v plném proudu, milion lidí všech národností samozřejmě nechybí ani zvířecí zastoupení alias převleky koňů, psů, krabů, jelenů s řidítky místo paroží atd… Všude nová kola všech značek, reklamy, mega obrazovky, rozdává se pití, oblečení, zvonce, vlajky, jídlo, plakáty a všechno v reklamním obalu. Každá značka má své luxusní barevné depo a celý team, kdy se každý stará o něco a jelikož je akorát chvíle před finálovými jízdami je opravdu na co koukat.

Servisáci jsou v plném nasazení a ladí vypucovaná kola, ti lepší jsou už nalazení a spíš se věnují lidem, s pusou dokořán a skoro dojetím sleduji jak Rachel se sluchátky na uších protahuje, koukám co mají závodníci ve svůj den připravené k jídlu, že to je jen ovoce, oříšky, nějaký ti medvídci apod, to snad nemusím ani podotýkat, jednoduše už teď nemám slov a to nás čeká ještě samotný závod…

Když už se Martinovi samolepky a reklamní předměty ani nevejdou do batohu, konečně vyrážíme na kopec, zbývá už jen pár okamžiků než vše vypukne. Akorát u vstupu ke trati zjišťujeme že na fandění se platí vstup? To nás nemile překvapuje protože 15 eur na den/osobu mi příjde dost… Ale nekazíme si náladu, prodíráme se s davem nahoru cestičkou pro pěší a sledujeme první dámy na trati. Svítí slunce a tak i to co zbylo po dešti přešlo pouze v kostičky, pouze místy blátíčko a vyjetá lochna, ale vypadá to ,že se dá jet krásně. Vyjíždí Ženy, namotivované okolním davem, hlukem z motorových pil, zvonů, ráfků, křikem, kostýmama a totálním šílenstvím okolo trati to smaží co jim síly stačí.
Jednoduše je to fakt zábava, když to baví i lidi kolem a tady jich je strašně, přičemž nikdo, opravu nikdo přípravu na fandění nepodcenil a z domu mají jen ty nejhlučnejší věci, kravám nezbyl ani jeden zvonec, protože všechny jsou na svěťáku, zničené ráfky mají konečně svá uplatnění a mě už nezbyla ani špetička testosteronu, se zatajeným dechem a dojetím jen sleduji ten mazec, točím a občas s někým něco prohodím přičemž nikdy nevím předem jak na koho mluvit :D Což je vlastně úplně jedno, tady se domluvíš jakkoli.
Pomalu se propracováváme ženami, samozřejmě Rachel je už na pohled od ostatních jasný vítěz a už to odpalují muži, až k poslední té nejrychlejší dvacítce.

Přesouvám se spíše k cíli a sleduji ten strašný mazec dole, jezdci už nejezdí po minutách, ale vždy když dojede jeden může jet další. Davem se začínají nést ty nejzvučnější jména a první trojka se na tabuli stále mění, na obrazovce už každému běží čas a je vidět kdo v jakém úseku ztrácí nebo je v plusu což s davem dělá strašné věci a vrcholí to tím, když vyráží jako poslední A. Gwin.V první a druhé časovce ztrácí na prvního. Dav zklamaně hučí, načež Gwin proletí další časovkou a je v plusu. Dav šílí, Gwin dojíždí!!! A v cíli je v plusu o víc jak 3 vteřiny!!! Mazec! Tohle doma u televize neprožiješ, tohle musíš vidět a nejlíp na živo!

Tenhle zvrat už nenechává opravdu nikoho chladným a slaví všichni, ta atmosféra strhává opravdu každého a vyhlášení je už jen třešnička na dortu. S užaslým úsměvem sleduju jak na pódium nastupují ti nejlepší junioři, pak ženy a na závěr ti nejlepší muži a člověk si tam před tím vším a těmi lidmi nahoře připadá tak strašně maličký a má to všechno za sebou a přitom na dlouho v sobě.
Je to boží zážitek, proto jestli jsi biker a ještě jsi nebyl na svěťáku, pokud ho teda rovnou nejezdíš, obětuj jeden den a rozhodně vyraž, protože to dlužíš sám sobě :)

Děkuji za pozornost a pokud se dílo podaří, to nikdy není předem dané, třeba udělám ještě video :)

Šárka