Výlet k sousedům – part one

Bikepark Winterberg (GER) Winterberg byl první zastávkou našeho zaslouženého výletu, narvali jsme tedy naší dodávku cajkama a vyrazili se podívat do německého bike parku…

Cesta byla naplánovaná na pátek večer s přespáním u Drážďan, kde jsme našli perfektní místo u vody kousek za městem. Klid z neznámého nám dodávali místní, kteří kolem celého pískového jezírka měli ohně a popíjeli až do sobotního rána. Druhý den ráno jsme pokračovali v cestě a napojili se na dálnici směr Kassel a řítili jsme se krásných 110kmh. Necelých 100km před Winterbergem nás zaskočila totální zácpa a tak se nám sobotní cesta prodloužila o 3 hodiny. Na dálnici samozřejmě vedro jak v pekle, klima žádná, takže dobrej chill. Když jsme se konečně dostali k jádru věci, tak nás svedli z dálnice a necelých 10min po našem průjezdu uzavírku opět otevřeli, pomalejší auta užtedy mohla jet po dálnici a my museli absolvovat objížďku, která byla totálně ucpaná. Když jsme se konečně vymotali a nasměrovali na finálních 100km šlo to dobře. Po sjezdu z dálnice na Winterberg je posledních 70km vedeno skrz vesničky, v jedné z nich cca 30km před cílovou destinací nás zastihla neskutečná průtrž mračen, kde se na nás v kopečku vyvalil kanál nepobírající tekoucí vodu. S vidinou totálního mordoru a wetscreamů doma v garáži jsme se začali těšit na parádní bahenní motokros.

Příjezd na parkoviště po 18hod., kde už sídlili Belgičané a 2 auta Němců. Chvilku jsme se rozhlíželi co kde, nakonec jsme však koukli odkud fouká vítr, prší a podle toho vybrali flek k zaparkování. Naštěstí přestalo pršet brzy a tak rozbalení grilu na sebe nenechalo dlouho čekat. Ke klobáskám samozřejmě nesmí chybět pivko, ale po večeři se už naše myšlenky pomalu začínaly přesouvat k následujícímu dni. Jedna z věcí co nás hodně překvapila, byla, že si sousedící osazenstvo obytňáku nechalo k večeři dovézt místní pizzu z lokální špagetárny (kde, já nemám ponětí). Asi to takto ve zdejších krajích řeší anebo jsme divný my, protože si vaříme sami. Jiný kraj, jiný mrav / prachy :D. Před spaním jsme se ještě vydali omrknout areál, jak to vypadá a co nás čeká. Jako první nás přivítal luxusní pumptrack, vlastně hned dva vedle sebe. Kousek opodál bylo zhruba 10 hliněných lavic ve třech lajnách a dva malé dřevěné dropy ideální na naučení – tzv. rozehřívací sranda plácek. Našli jsme mapu a zjistili, že se můžeme těšit na 6 tratí: Downhill, Freeride, Fourcross, Northshore, Single trail, Freecross.

Nadšení, ale i s obavami z počasí, jsme se vydali na kute. Hned ráno po probuzení jsem začal zjišťovat, jestli nás přijde omrknout slunce, za celou noc totiž nebylo slyšet bubnování deště na střechu auta, což bylo vypovídající o příznivých podmínkách pro následující den. Paprsky sluníčka prosvítající zpoza mraků mě udržovali v naději, že by to nakonec na mokru být nemuselo, to ostatně potvrdil i vedle nás parkující Němec se dvěma dh dětma (8 a 11 let), kterého jsme se ptali na předpověď. Hned s lepší náladou se nám příjemně snídalo, v klidu jsme si připravili kola a vyrazili na svah. Na výběr bylo z docela dost druhů permic, jak z celodenních, tak i zvýhodněných od určitých hodin, začátek ježdění od 8:30hod. do 17:30hod. My jsme se vykopali na kopec v 10:30hod. Jako první trať jsme zvolili na rozjezd freeridovku, jenže než jsme si stihli uvědomit, že jedeme pořádně na kole, byli jsme už dole na lanovce, navíc freeridovka je v podstatě to samé jako flowcko v Geissu, akorát mnohonásobně kratší.

Část klopenek na trati bylo už značně vybržděných, ale jelikož jich tam bylo jako mravenců v limonádě odstavené na inkriminované lesní hroudě, zas tolik to nevadilo. Další jízdu jsme zjistili, že část freeridovky je zavřená a budeme to muset vzít přes downhill trail a pak se napojit zpět na Freeride. Na rozjezdění je fr dobrá, ale brzy začne nudit a člověk se začne rozhlížet po jiných tratích. Jelikož po předešlých deštích byly prkna na Northshoru mokré, byla trať také zavřená. Vydali jsme se tedy omrknout fourcrossovou trať. Byla to moje první 4x trať, takže nemůžu posoudit kvalitu. Trochu mi připomínala bikrosové dráhy, boule na manuály, široké zatáčky a ke konci větší lavice k přeskoku. Konec této tratě nás vykopnul do slopestyle area, kde hned na začátku jsou dropy různých velikostí a dále různé dirty s dřevěnými i hliněnými odpaly. Samozřejmě nechybí wallride a jakýsi butterbox.

Proskákali jsme se skrz slopestyle a jeli po značkách směr šestisedačka. Bohužel značení je pro neznalého poněkud zmatené, takže jsme samozřejmě přejeli odbočku a dojeli až do cíle bobové dráhy. Vracečka asi tak 500m do kopce a byli jsme na správné cestě. Nebyli jsme sami, kdo se ztratil, cestou zpět jsme narazili na dva enduro Němce, co byli stejně zmatený jak my. Na správné cestě k lanu ze slopestylu se napojí na trail s názvem Freecross, což je v podstatě trať založena jen na širokých klopenkách o různých zatočeních na obě strany. Ostatně ve Winterberu jsou vymazlený klopenky všude kam se podíváš, dalo by se říct, že je to království klopených zatáček. Naopak skoku je tu pramálo, biker skokan musí hledat a vybírat cesty pokud chce v jedné lajně dat aspoň 5 skoku. Z freecrossu se ke konci dalo zahnout na, zde největší skok, road gap. Ten byl bohužel zavřený, pač měl po deštích totálně rozoraný dopad. Než celý areál trochu proschnul, nejvíc jsme jezdili downhill trať, kterou úplně v klidu zvládala i moje žena, která jezdí druhým rokem, stíhala mi bez problémů a čekání nebylo skoro žádné. Ostatně obtížností bych downhillovku přirovnal freerajdu na červené ve Špindlu. Jak jsou ve Winterbergu tratě krátké, snadno se člověk ztratí v počtu odjetých jízd. Objet celé kolo i s čekáním trvá 10 minut, takže jízd, pokud na to máte síly, můžete dát i přes 20 za den. Za celý den se v bajkparku vystřídalo celkem hodně jezdců. Díky 6-sedačce však nebyly v podstatě žádné fronty, lano pobere naráz 3 kola, které zapasujete do zádržného systému ala Whistler a super rychlá lanovka je záruka, že bez pauzy si prostě neodpočinete. Na odpolední ježedění naštěstí místní shapers otevřeli Northshore trail a my jsme se konečně mohli podívat i tam. Za mě musím říct, že tenhle trail mě bavil nejvíc. Různé lávky, klopenky, pár dropů sem tam skok dohromady se spodní Advance pasáží, která je ta nejlepší část celého Winterbergu. Jsou tu velké wallridy s výskokem na obě strany, menší houpačka a různé užší i širší přejezdy.

Tenhle koktejl dává celkem téhle trati na zajímavosti a zábavnosti, na druhou stranu jeho vrchní pasáž není nijak náročná, ale i tak se tam biker parádně vyblbne. Jediná trať, kterou jsem nejezdil, byl Single trail. Na moji nerozježděnost byl dost technický, samý vysoký kameny a kořeny, které se nedají jet moc vysokou rychlostí, poněvadž celé je to celkem strmé a klikaté, to soudím asi z 50m části, kterou jsem jel, než jsem přejel na trať jinou. Pro někoho kdo rád vozí kola zemi a nerad lítá to bude zábava, to však nejsem já. Někdo to možná bude vidět jinak, proti gustu žádný dišputát. Z téhle části toho tedy moc říct nemohu. Závěrem bych, z pohledu bikera, Winterberg shrnul jako rodinný freeride park, kde si zajezdí jak prckové s tátama, tak i už zkušenější riders. Pokud bych si sem jel zajezdit na otočku, byl bych zklamaný, ale tím, že Winterberg pro nás byl pouze první zastávka našeho tripu, ve výsledku jsem byl spokojený a pokud zas někdy pojedu kolem, rád se tu zastavím znova pojezdit a třeba už konečně odpálím místní Road gap. Jak žena, tak i já jsme se tu zase přiučili něco nového. Já měl možnost konečně zkusit wallride s výskokem ven a Andrejka se naučila dropovat.

Pokud se chystáte do Winterbergu, doporučuji nenechávat doma pevňáky a vzít je s sebou, zábavy je tady možná i víc než na dh kola. Možná pak po těch 600km nebudete tolik zklamaný, že je to v podstatě vymakanější Monínec. Za zmínku určitě ještě stojí vyhlídkový most pro turisty, s lanovou prolézačkou uprostřed zavěšenou pod hlavním pochozím. Pro děti zajímavá atrakce zhruba ve 20m výšce, na závěr tohoto vyhlídkového nadchodu se můžete svést po strmé, zatočené a asi 50m dlouhé skluzavce. Po 2 dnech ježdění jsme nakonec odjížděli spokojeni a mohli se vydat směrem k další zastávce. Tou byl vyhlášený wakepark Langenfeld, to je ale další story a té se možná dočkáte příště. ;-)