Rozměry

I přes to, že předpovědi počasí zas hlásili vodu v různorodým množství i skupenství ve vzduchu, byl tu volnej den a to se prostě musí využít. Kam ale jet, když skoky by mohly potencionálně klouzat a člověk by si přitom tak rád zalítal..

Ne – není to další report o Monínci, překvapivě.. každopádně těch míst, kde si člověk v rozumný pohodě polítá, je kolem Prahy fakt jen pár. A když se k tomu vezme možnost jet se ještě projet po trailech různý obtížnosti, teda od XC štreky až po čistý padáky po skalách, který by se hrdě mohli hlásit k luksusním sekcím nejedný DH tratě, pak se mě výběr lokalit zužuje asi tak na – Točnnou a její okolí. Pravda, jakmile tam trochu zaprší tak jílovitej podklad dělá z trailů kluziště a ze skoků vyloženě zbraně hromadnýho ničení, ale stejně se tam člověk vyblbne dosytosti.

Takže jako správněj paďour házím kolo do auta, těch pár kiláků přesunu po áčku si prostě odopuštím a vykládám se až dole pod koncem jednoho trailu. Les a potažmo i traily jsou sice pod listím, ale protože něco jsem se tady toho už najezdil, není těžký si volit správnou stopu. Každopádně dokopce to zas až takový drama není. Po pár šlápnutích teda přijíždím na malou Točnou a s úmyslem pokračovat dál se zdravím se třema klukama co si dáváj zrovna pauzičku mezi ježděním. Minule jsem se tu nějak zaseknoul na skoku za jednou klopenkou a tak od nich zjišťuju jestli to drží a hlavou se mě při kladný odpovědi hned ven dere představa, že bych se tu přeci jen mohl na chvíli zdržet.

Tlačenkou teda čekuju všechny skoky na velký lajně, protože jak kdysi pravil Cruzo moudrá slova: Když jako první skok dáš ten největší, tak tě pak už nemá co stresovat.. a jelikož to vypadá, že hlína je sice vlhká, ale není naslizlá, říkám si, že bych to tam měl zandat hned všechno pěkně z první jízdy.

Nahoře pak trochu nevím jestli si ty Cruzova slova vezmu úplně k tělu, ale při prvních pár šlápnutích se to ve mě láme a je mi jasný, že pokud to někde neujede, tak lajna je moje. Ten pocit v hlavě je pak prostě super. Najednou víš, že to tam prostě zandáš a že není jiná alternativa. Že tak to prostě je. Jindy se člověk třikrát rozjíždí, okukuje, kroutí hlavou, vymýšlí si výmluvy proč to nejde, ale pak, někdy,je to tam a přitom skok je to stejnej. Rozměry sedí.

A tak jsem se nakonec na tý malý Točný chvíli zasek. Ve finále se tu schází celkem slušná partička lidí  - myslím, že v jednu chvíli se kolem pohybuje snad 20lidí – PECKA! A co je pecka ještě větší, že tahle lokalita pořád, díky místní crew, slušně žije. V týdnu se tu totiž kluci sešli a vyfoukali ty stovky metrů tratí, v tu chvíli krčící se pod nánosem dubovýho listí a lajny najednou zas dostaly tvar. Takže great job a díky za tu práci kolem, protože ač se daj ty traily a skoky prolítnout za pár vteřin, pak někdy zasekneš se na jednom z nich a třeba až po chvíli dojde ti, kolik práce a lopat muselo na něj padnout.

A takovejch rozměrů k zamyšlní je popravdě víc než dost.

-a-

PS: scrennshoty jsou moje, ale za tu jednu fotky moc díky Petr-ICE-Štuka!