I přes určitý pohnutky a nutkání každýho kladnýho Celsiusa přetavit do přicházejícího jara a s tím alespoň vizuelně urychlit proces tání, zůstává faktem, že na horách je sněhu tři prdele!
Na víkend jsem sice měl v plánu něco potočit na freedivovym kurzu u Martina, ale to neznamená, že budu celej den den sedět v učebně a čučet do hledáčku, když venku je tak.. jak tam je. Ono totiž třeba k modrý obloze chyběla v sobotu v Liberci nejen ta modrá, ale chvílema i obloha. Mlha se válela už od spodní stanice lanovky v liberecký kotlině a tak dávala vyniknout specifiku tohodle místa. Ať je všude po republice jak chce, tak tady bude skoro vždy jinak. Kotlina si prostě drží svoje klima a Ještěd jak oko mordoru pozoruje svůj kotel a vaří v něm svoje duše. Po úvodních pár minutách natáčení dávám valem čtyřem zdem a navlíkám se z džín do membrány a přeskáčů. A pak už pár kroků přes silnici a k lesu, kde sníh, ač taje, má zatím naprostou nadvládu.
Pohled nahoru, k místu kde by měl být Ještěd, je spíš orientační pohled nahoru do mraků a mlhy. Mrholí a z kopců po úzký červený sjezdovce sem tam vypluje postava co má s mokrým sněhem co dělat. Chvilku ještě bloumám dole u vleku a protože sedačky jsou mokrý a za posledních pár korun jsem si koupil pití a tak tahám z báglu pásy a jde se stoupat.
Vyrážím sice odhodlaně, ale po 200m je mě jasný, že jsem to s tím oblíkáním fakt přehnal, takže teplá vrstva letí do báglu a já mám na sobě jen bundu, nejtenčí moiru a na kalhotech otevřený všechny větráky. Dole je prostě plus a to se jinak nedá. Obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že chodím v tvrdejch (130) přeskáčích a lyže i vázko maj blíž k freeridu, než ke vzlínání do kopce, takže zápřah do kopce je to slušnej.
Ano, sice to procentuálně vychází časově naprosto nerelevantně, 99% času trávím cestou nahoru, ale já to beru třeba jako trénink a hlavně mám pak z kopce větší pocit jistoty, sucha a bezpečí!
Asi tak po 3/4 hodince jsem nahoře, i se zastávkama na selfíčka a tam hnusno skoro stejný jak dole, jen místo mrholení tu padá mokrej sníh a občas tam mezi mraky i vykoukně ta modrá. Moc se tu ale nezdržuju a jdu utrácet ty nastoupaný metry. To se mě daří celkem rychle a tak jsem za chvíli zas dole, vedle skokanských můstků a je jasný, že tohle bylo prostě moc rychlý. Znova teda nasazuju pásy a mířím vzhůru s tím, že černá sjezdovka vedle můstků je přeci jen taky sjezdovka a barva je jen barva.
Ale pak to přichází. Jo, je to sice jen barva, ale je černá a to znamená, že to bude prudký nejen z kopce, ale i do kopce a když si to člověk chci sunout horekop.com kolmo po straně sjezdovky, kde lidi naházej sníh, je o zábavu fakt postaráno. Sníh se mě pod pásama trhá a ujíždí. Teda, ne, že by nedržely pásy, ale pod nima se vždycky utrhne tak 5cm vrstva a ta ujede. Opírám se teda o hůlky zeshora a začínám už fakt dřít. Je to jak dělat kliky za zády opřenej o židli. Vázání mám zvedlý co to jde, ale i tak by to ještě stupínek sneslo a tak koukám nahoru a zjišťuju, že jsem alespoň v půlce tý prudký části – horší ale je že to nejprudší mám ještě před sebou. Teda já nevím, koho tyhle sebemrskačský nápady napadaj, protože “sorry jako”, ale v půlce to neotočim..
Celý martirium pak zabíjí malej kluk když vyjdu tu nejprudší část a on na mě zhora kouká s maminkou řka: “A mami proč to teda chodí pěšky?” a tak polohlasně pronáším, že prostě nemám na lanovku. Chvíli na mě koukaj, kluk soustrastně, maminka zmateně, nakonec se ale beze slov skoro naráz mlčky rozjížděj a myslím, že cestou nahoru na lanovce budu mlčet taky..
Stejně jako já, při dalším výšlapu..
-a-
Naprostá, naprostá pecka !!!!!
Diky !!!!