Konec zimy 2017

Blížil se prodloužený dubnový víkend a dá se říct, že vlastně i první květnový začínající datem 1. května. No a proč si ho ještě o den neprodloužit, když předpovědi lákají k jarnímu prašanu?

Oka, je pátek po práci a já nasedám do naloženého auta a přes Krumlov, kde nabírám Vaška, si to v rytmu hrozného slejváku kroutíme směr Dolní Dvořiště a dál směr Tirolsko. Hned u Kaplice si to chtě nechtě musíme proložit bahnitou erzetou mezi poli, protože opravují železniční přejezd. To nás nerozhodí a já zasekávám kotník na plynu v tempomatové poloze 110km/h, ať nás to auto na konci zimy nevysaje z posledních úspor.

Po telefonu ještě ladíme s Karlem, který jede z Plzně, kam, že to vlastně směřujeme? Kde se potkáme? Je otevřeno už jen pár středisek, zejména ledovcových. Mno. Vsázíme to na Oetztal, na středisko Obergurgl, které je v podstatě na samém konci tohoto údolí. O půlnoci parkujeme klasicky u lanovek a moc to na powderday nevypadá, led a vítr. To nás ovšem neodrazujeme a ráno sprintujeme na první lano, v půl devátý. Po schodech vzhůru, nikde nikdo a já rychle k turniketu, píp, a málem přes něj přepadám.

Jo proto tu nikdo není, oni jedou až od 9. Tak stepujeme okolo, protahujeme se a lidí pomalu přibývá. Devátá odbíjí a honem vzhůru, kde to při pohledu z lanovky vypadá víc nadějně. Předpovědi nelhaly, napadalo. Hned začínáme psát první čáry na nejbližší svahy. Nejsme však jediný a tak v průběhu dne musíme víc a víc hledat, občas si šlápnout, aby to vzápětí mohla za námi rozjet banda stopařských psů, kteří nám tak berou další jízdy. Jednu takovou zakončuje Karel trikem pana-orel na cca 50metrech. Půlku vázání ani nenacházíme, druhá úplně ko, lyže o 200m níž, zlomená patka. Nevyzpytatelný ty malý zapadaný kamínky, šumíci jedni. Jedeme k autu pro náhradní lyže a hurá prozkoumat i další části areálu, protože se vesměs celý den držíme v okolí jedné lanovky. Vše v dosahu je už úplně rozježděno. Proto se vydáváme do jednoho údolí, které jsme si vyhlídli z lanovky. Jsou tři odpoledne, užíváme klidu a jarního měkkého sněhu, který občas dokáže potrestat. Přijíždíme až úplně dolů, na silnici, kde nás během 5minut nabírá skibus a my jsme v krásných půl5 na parkovišti u aut. Dlouhý a výživný den, co dál? Já s Vaškem se rozhodujeme pro přesun na  Kaunertal, kde to jistí dlouhý hravý snowpark.  Kája si jede po svých a tak nám nezbývá než si dát si high five.

Během hodiny a půl si to už kroutíme serpentýnami na horní parkoviště na Kaunoš, tuším do 2700mnm. Je vidět, že je prodloužený, hezký víkend. Všude samej bydlík a tak je v neděli ledovec dost přecpaný. I přesto užíváme hezkého počasí a jezdíme, co to jde, sjezdovka, mimo ni a i na snowpark se dostane. Večer to u nás parkuje Dušan s Peťou a jejich bussan.cz dodávec. Pondělní ráno je třeba si trochu přivstat, protože odpoledne se má zatahovat a připadnout pár desítek centimetrů. To se také stává a vše kolem poledne začíná splývat dohromady a začíná sněžit. Na další den, úterý, hlásí jasno. Takže dáváme tak trochu rest day v restauraci a jejím okolí, přijde mi to bezpečnější než se snažit lyžovat. V 17:00 nás z budovy vyhazují a my se přesouváme do dodávky, uvařit večeři, předat si spoustu mouder a spát. Venku sněží a mrzne jak v lednu, na parkáči před spaním dobrých 20cm. V hlavě se rodí super myšlenka a nařizujeme si s Vaškem budík na 4:56 ráno. Zabrat a tůt tůt tůt je zase den. Zima, rampouchy, všude. Vaříme a balíme vše potřebné, pásy na skialpy jen tak pod bundu. Protože v 6 sjíždíme pár desítek výškových metrů ke spodní stanici kotvy, kde je hned nalepujeme a už si to prošlapuju tak 30cm toho nejlehčího sněhu. Je mínus 12. Já jsem se dobře vyspal a prošlapávám těch potřebných 350 výškových do cílového sedla bez přestávky, za slabou hodinku jsme tam. Zatím je zataženo a svítání nemá takové kouzlo, jaké jsme očekávali.

No nic, není moc času se kochat. Čeká nás 1100 výškových metrů sjezdu na druhou stranu než je areál a musíme chytit skibus v půl10. Já mám malinko obavu, že dole nebude už tolik sněhu, aby šlo jet vše na lyžích. Je 7:15, my můžeme vyrazit. Už pomalu chodí jasná okna a sjezd je naprosto boží, možná jeden z nej v sezóně, ten lehoučký sníh!! A co teprve dole, u potoka, těch kamenů…ano je třeba se probrat z euforie. Posledních 1,5km, které vedou k silnici údolím potoka je téměř bez sněhu. Dáváme lyže na batoh a opatrným krokem jdeme přes kameny a kamínky, po stopách zvířat, přes brody, občas po pás ve sněhu směr silnice a skibus. Hodinky ukazují 9:20. Jsme na zastávce. Máme ještě čas na snídani, já ale zkouším stopovat a samozřejmě se to daří. Anglický pár nás vyváží zpět do areálu. Je třeba jít rozorávat okolí sjezdovek, které stále nabízí spoustu neprojetých míst. Odpoledne klasicky začíná sníh pod sílou slunečních paprsků těžknout. Jsou dvě hodiny a my moc dobře víme, že to je domů 7hodin klidné jízdy, a proto tímto pro mě luxusním dnem prohlašuji letošní zimu za ukončenou. 2.kvěna 2017  J 

Jandy