O ničem

Dokonce i nad tím nadpisem jsem musel chvíli přemýšlet, aby ze mě něco vypadlo. Prostě každej den to nejde úplně podle vysněných představ..

S Pólem jsem se dohodli, že něco potočíme, protože naše návštěva Kralup prostě nemohla zůstat bez odezvy. Já si tam zkoušel nějaký ty stabilizace a tak a Pól v Kralupech nikdy před tím nebyl, takže si zkoušel jaký jsou tu lajny. A protože nás to tam docela bavilo, bylo potřeba uděla nějaký další pokračování. Pól se totiž vyjezdil a hlavě vyskákal do neskutečný čistoty. Už na starym Frantovi to posílal bez respektu  a na Moníneckým Whipcontestu tradičně obsazoval přední příčky a tak slovo dalo slovo a už jsme oba mířili na Monínec.

Scházíme se tak nějak po ránu a pár objížďák na parkingu. Berem cajky a hurá na lano. Jsme první. Až na lanovkáře, nikde živá duše. Je po dešti ale nikde nejsou louže a v klopenkách je jasný, že se budou dělat kostičky – tak tohle vypadá na parádní podmínky. Nahoře ještě chvíli ladíme co a jak a Pól se do toho pouští.

Já tak nějak běhám kolem, ale pořád nejsem spokojenej. Nevim asi závodní ambice, či co. Točíme ale co se dá až nám nakonec stejně klopky rozjížděj první bikeři a my se pomalu posouváme po kopci dolu. Pól jede epesně. Hlína lítá, kostičky houstnou, sluníčko dává atmosféru.. ale víš co? Pořád to tak nějak není ono. Louka je prostě louka. A ač Pól jede espesně, tak projíždění klopenek, je prostě až moc jednoduchá videohra. Až pak najednou..

Jsme v lese a jeden záběr stačil na to, abych si řekl, že tohle je ono. že les je prostě to pravý. A právě a přesně v tu chvíli se děje to, že Pól píchá předek.
Bez duše. Bez lepení.
Ale tak to prostě je.

Někdy holt není posvícení, ale náš plán zůstává. Sem se prostě budem muset vrátit, protože les, ten les nás prostě baví..

-a-

PS: Vše jsou to jen screenshoty z videa, takže i když možná krátký, ale video bude.. ;)