Plány na odpoledne přeci není nutný rušit jen proto, že to na norech ukazujou děsnej mordor, vždyť kolikrát se přeci už mýlili, tak prč ne i tentokrát..
Pár rychlejch zpráv a dáváme si s Jonášem sraz na Točný. Já si říkám, že si konečně zas zaskáču a k tomu tam i nacvakam nějkaký fotky. Mám nový tělo foťáku, tak je třeba se s tim menu a nastavením trochu začít sžívat asi jako ryba s vodou. Ráno tedy dáváme s panem Tobiášem nějaký to lyžování na Monínci, když už tam jednou fabriky na sníh v plnym proudu a pravda je, že ač je to kopec fakt legrační, tak pro ten pocit, že člověk stojí zas po roce na sněhu to stojí.
Všeho všudy je tu tak 30lidí a z toto se dobrá půlka učí lyžovat pod vedením instruktorů, no a pak jsou tu asi 3 nenasytný lyžníci, který sníh přitahuje asi stejnou silou jako Thor svoje kladivo. Legrace je, že nás to tam bavilo asi 3hod a sníh za tu dobu ani moc nemizel. Zelenohnědý louky kolem ale dávaly jasně najevo, že k prašanu to je ještě dlouhá cesta.
Lehce po poledni se tedy nakonec balíme a jedem na Točnou. Tam sraz s Jonášem kolem druhý a když přijíždíme mám pocit, že jsem ty Nory asi měl poslouchat. Sice jen lehce, ale začíná pršet. Z modrý oblohy na Monínu je to střih jak z Tmavomodrýo světa..
S přihlédnutím k jílovitý půdě na Točný to není úplně ideální kombinace pro lehký poskákání pár dnů před odletem k oceánu, ale rodná skákací hlína prostě táhne. Nicméně zatím je to jen pár kapek. Jdeme s Tobiášem tedy nahoru ke skokům a tam, překvapivě – nikdo neni. Teda Jonáš má ještě čas, ale normálně tu bývá docela plno, je to totiž zábavná lokalita aka kopec srandy. Dávám pár jízd na boulích a menší skočíky a jezdím za Tobiášem.
Po chvilce je tu konečně Jonáš, ale déšť mezitím zesílil natolik, že já jasně, vím, že velkou lajnu skákat nejdu, neb mě to klouže už i na odrazech malejch skoků. Nicméně dávám Jonášovi dvě jízdy, že alespoň něco zkusím cvaknout na dlouhý sklo, když už jsem ten foťák dotáhnul jak mula svýho šerpu pod kádvojku a víš co? Dvě jízdy, jedna výzva:
“Hele skoč mě to tráňo dolu, ale vodpal to co nejvíc z vršku..”
A tak Jonáš šel a vodpálil to.
Já to cvaknul, Norové nekecali a cesta dolů klouzala..
A taková byla minulá neděle. A je zajímavý psát to takhle po týdnu, když sedím na terase v plavkách na Bali, kolem řvou různý zvířata a já koukám skrz palmy na oceán, kam jdem za chvíli zase potápět a prolejzat skrz vrak.. ale, to už je zas jiná story.
-a-
Bomba !!!!