Sedím si takhle v dodávce na Kuhtaii, lehce zklamán posledním ježděním. Vítr totiž malinko překazil prašanové plány, nebo jsme snad špatně zvolili středisko? Kdo ví. Nemůže být přeci každý víkend jako ten okolo 16.prosince..
Prach uvnitř!
To jsme naopak odjížděli do Tyrolska bez jakýchkoliv vyhlídek. Úkol byl jasný, vybrat před koncem roku dovolenou. A co doma, když je Tirolsnowcard v kapse. Je středa a já s Lukášem pakuji dodávku a odjíždíme na 4 dny do hor. První zastávkou je Kaltenbach/Hochfugen. V jednu ráno parkujeme u spodních lanovek, rychle rozjet topení a spát. Ráno se potkáváme s Martinem a Paťem. Vyjíždíme těsně pod vrcholky, kde se podmínky nezdají zrovna ideální a v doufání bereme kluky dlouhým traverzem na odlehlé pláně.
Bohužel je vše odfoukané a není to jako víkend před tím. Navíc cestou přichází mrak a máme co dělat se trefit na dané místo. Nakonec trefujeme, ale je to tady jeden led. Je třeba změnit stranu kopce a nejlíp se držet mezi stromy. Nakonec nacházíme nerozoraná místa a bavíme se celý den. Po návratu k autům si s klukama dáváme pět a začíná padat sníh. Přejíždíme autem nahoru do Hochfugenu, abychom ráno chytli první lano, které tu jede v 8:15. Stále sněží a ráno nemůžeme dospat.
Prvním lanem vzhůru a zatím mezi stromy. Za hodinku se vyjasňuje, a tak nás hory pouštějí i do vyšších partií. Zde konečně pláně a sem tam menší skalka. Rohlík v obličeji, co vám budu povídat. Odpoledne se vydáváme na druhou stranu od lanovek, kdy se sjede do údolí, které nás zase dovede zpět k lanovkách. Jedeme tu první oblouky, ale za zády se sem opět tlačí mraky. Okno v oblačnosti končí, je na čase jet o areál dál. Předpověď je nejistá, a tak to chceme poslat někam po cestě domů. Volíme Fieberbrunn. Už při příjezdu do městečka, které leží v nějakých 800mnm, nás zaráží, kolik je tu sněhu. Usínáme s tím, že ráno půjdeme na kopec až se vzbudíme. Žádné budíky. To jsme ovšem neměli dělat.
Nahoru na kopec se dostáváme okolo 10 a tady je to naprostá bomba, nasypáno. Skrz viditelnost je ale lepší se držet v okolí lesů, kde se cestou dají najít pěkně prudké zábavné pasáže. Sice cesta zpět k lanovce není zrovna nejkratší, ale stojí za to! Člověk si tak zábavně poskakuje přes pařezy, cesty a různé muldy. Občas se to i vymstí a chvíli trvá se z toho vyhrabat. K autu přijíždíme po čtvrté hodině. Zavařit a rychle spát. Ráno to nesmíme podcenit a je třeba chytit první lano, v předpovědi je dalších 20 cm sněhu. Je neděle, 6 ráno a budík rozdrnčí stolek v dodávce, křičí vstávej. Občas se mi ta šestá ranní zdá brzy, když si spíme asi tak 50m od lanovek, ale vše nám vždy trvá. Přendat věci sem a tam a zase zpět. Tentokrát si první lano nenecháváme ujet.
Nahoře sice není nic vidět a lanovku do odvrácené strany areálu zatím skrz zajištění kopce nepouštějí, ale to nám nebrání si užít ranní prašanovou snídani v blízkém okolí fungujících lanovek. V půl10 se otevírají turnikety i do námi vybrané části areálu. Chceme se držet jako včera. Jsme tu první a tak projíždím stopu. Na konci nezastavuji a posílám to rovnou z cesty do svahu. Je to boží. A to po celý den.
Štěstí je, že se ostatní bojí vymetat zákoutí svahu a tak každou jízdu nacházíme doposud neposkvrněná místa. Bavíme se do zavíračky areálu a vůbec nám nedochází, že nás čeká ještě cesta zpět domů. Z kopce jedeme totálně popraveni. Opět začíná sněžit a my usedáme za volant a v neustálém driftu se kloužeme k nám na jih.
Slova se snažil poskládat Jandy.
Dokonalý !!!!