Tak jsem si řekl, že se srazim sám se sebou a pěkně si u toho zatopim. Ale ne, fakt jsem si nenastavil zrcadlo a nezačal před ním v obýváku běhat, ale skočil jsem do dodávky a i přes to, že slunce mělo hřát jen v duši a nechat tak padnout rtuť teploměru dolu, do domečku, vyrazil jsem kempovat v dodávce pod kopec..
Teda jednalo se vlastně jen o jednu noc a den, ale byl to takový malý zátěžový test obytňáka. Před časem jsem sice pořídil Craftra, ale postavit z tohohle auta obytňáka ukázalo se jako velká divočina, kterou jsem měl utnout hned poté, co jsem zjistil, že je nutný udělat komplet motor. Nicméně chvíli jsem ještě bojoval, až do doby, kdy přišel Filip s tím, že prodává svojeho vymazlenýho Boxera. Ale protože já mám na ty auta fakt kliku, vysypal se hned po pár km alternátor.. Voe! Každopádně teď vše po vizuální stránce ok a přišel teda čas camper van testnout a hned v pěkný zimě!
Valit do Rakouska mě přišlo možná až moc hrubý, kdyby něco kikslo a tak jsem dal za vděk našemu nejoblíbenějšímu kopci. Monínec měl na páteční večer v plánu závody, takže s panem Tobiášem berem foťák na kopec a hurá něco nacvakat. Mezitím nechávám pěkně nahřát topení a když se teda skoro po hodince vracíme do dodávky, topení funí a uvnitř sice není na plavky, ale u stropu, kde je postel, je pohoda. Na noc pak dávám plynovýmu topení od Trumy plnej a v záloze je když tak ještě klasickej bufík na naftu. Mladej usíná snad během třech vteřin a já tak nějak během noci čekuju, jestli je vše ok. Ráno kolem sedmý pak dochází jedna z bomb (čili za noc to vytáhlo jednu 2kg), tak přepínám na druhou bombu a ještě si na chvíli lezu pod peřinu. Nakonec ale stejně lezu dolu a šup vařit snídani. Čaj a teplej pudink s ovocem a musli dává dobrej základ na dopolední lyžovačku.
Z auta se hrabem kolem půl devátý a překvapivě nás čeká mrznoucí ráno, ale s ním i luxusní manžestr a prázdná sjezdovka. No a vzhledem k tomu, že máme auto na parkingu uprostřed kopce, dáváme si první jízdu jako páni a podřezáváme sjezdovku od kraje ke kraji. Dole pak chvilka čekání, než nakopnou lano a pak už jen hurá utrácet vejškový metry. Nutno podotknout, že to chce fakt si přivstat, protože první hodinka se dá ještě celkem valit, pak najedou detičky a rychlost se rapidně snižuje.
Neváhám tak ale využít další půjčovací akce na Monínu, tentokrát od kluků ze Sportenu. Už jsem si pár lyží letos napůjčoval – od slalomek, přes obřačky, až po twintipy a tak mě fakt zajímalo jak tyhle lyže jedou. Sporteny jsem nikdy neměl a upřímně jsem tu značku vnímal asi jako kola od Authora v době, kdy se transformace zaměřila na masy. Prostě komerce a barvičky. Proto mě o to víc nakoplo pár vět od jednoho z chlapíků co lyže půjčoval – „Joo pane, tenhle majitel to fakt myslí vážně…“ atd. No tak uvidíme. Beru teda jejich tvrdší slalomky a jde se testovat (označení 6 a poloměr 9,9).
Teda lyže zatáčej a člověk, stejně jako u jiných slalomek, si musí hlídat těžiště, protože patky lehce kopnou, ale není to žádná brutální závodní bestie, takže v pohodě s nima ještě stíhám korigovat mladýho a hulákat na něj, ať jde víc do kolen. Střídání oblouků je ale v klidu a s dobrou kontrolou. Po pár jízdách je pak s dobrym pocitem vracím a už chci odejít, ale jen mezi řečí se zeptám na obřačky. Dostávám tak obratem ruky stříbrný lyže pěkně ozančený fixou na levou a pravou. Na patkách pak podpis Ondry Banka a nápis Prototype. S lehkým úsměvem je teda beru, jedu nahoru a pak se to stane..
Trvá to přesně do druhý zatáčky, kdy mě dojde, že tohle je ono! Právě mě někdo dal pod lyže koleje a je to jen o mejch stehnech, jestli tu zatáčku udržim. Jasně – není to tu na Monínci moc kopec, ale i přes to, je mě jasný, že dostat se s touhle lyží do Myší díry, cvakám si kolenama do brady, nebo mě sbíraj ze sítí. A právě proto to jdu okamžitě vrátit – kopec se začíná totiž plnit lidma a já ve třetí jízdě jedu půl kopce rovně, abych si pak dal dvě až tři zatáčky v plnym.. Jakotojevonojaksvině! Takže Sporten – za mě zajímavé přehodnocení jejich možností.. Tak ať to klucí držej dál, protože tohle fakt šlo!
Sotva teda vracim půjčovačky, vrní mě v kapse telefon a on to Jandy. O týhle části dne vám ale napíšu zas jindy, protože naskákat bikovej gap nahoře na trati byla legrace sama o sobě.
Takže next report comming brzy..
-a-
