Honba za prašanem

Včera první jarní den a tak si uvědomuju, že ta zima zas nějak rychle proběhla kolem. Prej to byla teplá zima. Pár dnů na sněhu to ale stejně přineslo.

Tady v Česku sice napadlo jen v pár dnech pár cenťáků, ale fotky, co mě kluci posílali z Alp vypadaly velmi prachově každou chvíli. A protože jsem se letos k prachu za hranicema nedostal a tady v Česku jsem zasněžený víkendy taky minul, byla pro mě předpověď na minulej víkend jak volání Bonnie na Clyda.

Mělo sněžit a já toužil alespoň to troše prachu. Balíme teda věci do obytňáka a jedem s Hannie na sever. Tam brzda pod kopcem na kterým už 45let čeká raketa na povel ke startu. Světlo z Ještědu prosvítá do podhůří skrz mraky co se ho snaží i v noci schovat.

Cestou sice sněží tak, že je sotva vidět na čumák auta, ale na místě se vzduchem pohybuje asi tolik vloček jako stíhaček Odboje v posledním díle Star wars. No nic, je večer a ještě má připadnout, tak uvidíme ráno co spadne. Topení v obytce jede na půl plynu a tak nejen že v pohodě vydrží 2kg bomba do rána, ale díky zateplení předního a bočních skel z venku, je v autě jak v pokojíčku. Ráno mě pak sice netahá z postele sluníčko, ale budík už kolem 7hod. Uvařit snídani, oblíknout a hurá na kopec. Kolem na parkingu se už sjížděj lyžníci.

Takže podle všeho nejsem sám, kdo chce řezat svah pocukrovanej čerstvym pudrem. Horší než stopy ostatních je ale fakt, že toho napadlo tak pět čísel. Ale co, aspoň se přikrejou šutry  a kořeny v lese a bude zábava. Moje skialpy jsou už ve výslužbě díky prasklejm hranám, takže nějakej zářez do podlahy mě už fakt nerozhodí. Lepim teda pásy a sunu si to nahoru po sjezdovce. Všeho všudy jsem toho letos moc nenachodil, ale oproti jiným zimám mám pro letošek jiný oblečení a na to jsem byl zvědavej. Dřív to jistily celorozepínací kalhoty a bunda. Všecko fungovalo na 15m vodních sloupcích. Pro letošek jsem ale pořídil kombinézu od Picture!

Jako kalhoty a bunda maj na skialpech sice něco do sebe, ale komboška je úplně jiná sranda. Pravda, do kopce si člověk musí najít tempo možná o trochu pomalejší a nejde to tak chrtit, protože pokud si člověk nesvlíkne z vršku (což ale taky jde, jen se ti pak blembaj rukávy kolem nohou) tak komboška si svoje teplo drží. Co je ale úplně jinej level, je právě to pohodlí a možnost se okamžitě zapnout, když začne foukat. V tu chvíli je člověk jak v pokojíčku. Můžeš mít deset sněžnejch pásů v pase na bundě, ale stejně ti tam pod bundu prostě někdy foukne.

A když pak člověk vyjde na kopec stačí zapnout jeden zip a může foukat jak chce, ale tobě je parádně, zachumlaně. Šlapu si teda Ještěd nahoru a dolu a prostě si ten letošní dress code nemůžu vynachválit. Pár lidí na skialpech taky potkávám, ale nějak si tu vzlínám stejně vždycky sám. Chvíli po sjezdovce a pak hurá do lesa a pod lanovku.

Nakonec z toho byly pěkný tři Ještědi nahoru a dolu. Sněhu sice moc nenapadlo, ale to ticho v lese vynahrazuje vždycky absence adrenalinu.

Nastoupáno kolem 1200m a pěkný 3 hodiny pro mě celkem intenzivní práce (jo, Martine, vim.. sem vydechlej jak starej pes.. :) ) ale tohle vše s parádním pocitem.

A o ten mě jde asi nejvíc.

Hodnoty, čísla a tak, tohle vše je dobrý, ale pocit – ten je nejvíc!

Tak víc pocitovek všem..

-a-