Ještě hodně lopat srdcovek bude nutno před letošní otvíračkou bikeparku přehodit, to ale neznamená, že se na Monínci pořád něco nepořádá. Aby se ale před otvíračkou pořádala nějaká biková akce, to už chce fakt velký nadšení.
Tak jedna velmi nadšenecká akce uvintř..
Začnu ale z druhý strany. Ze strany, kde řídítka je až to poslední, co člověk vezme do ruky. Na sobotní ráno je objednanej bagr na brigádu, že hned od 8mi vlítneme na horní louku. Po lehký kolizi bagru s mostem se ale řádění lopatou odsouvá až na pozdně dopolední hodiny a celá horní louka je tak v ohoržení. Nicméně po celodenní šichtě se nakonec daří držet plán na 90% a to už chce v tom vedru fakt úžeh pro věc. Druhej den ale bagr nedoráží vůbec, tak že by byl jen drifting na louce? Inu snad se ale ještě vše podaří..
Co se ale v sobotu od rána naopak daří na více než 100% je zaplnit štěrkový parkoviště až po okraj a tak začínaj auta přetejkat i na vedleší parkovací místa. Dovozci neponechávaj nic náhodě a tak tu od rána na příjezdový cestě, přímo pod lanovkou, stavěj stánky, stany i svoje trucky a laděj vše na celodenní nápor testuchtivých jedinců. K vidění jsou tu od silnic, přes XC biky, gravel biky, Endura, Elektriky, custom build speciály i low endy z řetězce.
Všichni nabrífovaný, aby vychválili svojí technologii a samozřejmě nesmí chybět pevnej základ v podobě seriozní značkový myšlenky. Teď to ale nemyslím v nadsázce – je fain, že si značky razej svuj imidž, maj svý motto a za tím si jdou. To, co je tu otázka, je spíše, zda tohle všechno padá na úrodnou půdu?
Ta nehomogenní skupina lidí tvořící na asfaltu paletu barevnější než koláž z Pollockových obrazů je totiž vše, jen ne esencí testovacích jezdců ve své podstatě. Vidět tu volný kraťasy na silničce tu pak nebylo vyjímkou a dokonce jsem viděl i týpka na silničce s integrálou. Proti tomu bych ale taky neměl větší výhrady – prostě safety first! Větší problém byl s opačnym koncem testerů.
Ne, že bych měl vyhraněnou stupnici a škatulkoval hned podle toho, jak se kdo o kolo opírá, ale o určitý skupině lidí se nedalo ani říct, že by to byli cyklisti, natož třeba bikeř, silničáři, nebo i jen cykloturisti. No a takovej týpek přišel, dal občanku dostal kolo a šel “testovat”.
A ač už lehce zaujatě píšu předchozí věty ovlivněn výsledkem, tak až doposud proti tomu všemu nemám slova výhrad. Vše klape, klucí na stáncích dáváj testerům parádní informace, organizace šlape, jen se občas musí počkat, až se někdo vrátí z testování, dovozci lidi fakt informujou, baví se, vysvětlují donekončna jak vše funguje a varujou, že brzdy jsou ostrý a ať jsou lidi na sebe opatrný. Co já ale prostě nepochopim je ta lidská zaslepenost stádovym efektem. Týpek, co je rád, že na kolo nasedne, vidí zkušenýho ridera, jak dojíždí posledních 20m ke stánku v manuálu a s očima na vrch hlavy se žene ke kolu, že ho okamžitě chce tak půjčit. Co následuje vystihuje asi nejvíc jeden prostý fakt.
Ten den jela sanitka 11x.
Teda byl jsem na hodně závodech. Objel mnoho různých campů, učastnil se exhibičních závodů a různejc ilegálů, ale tohle, tedy alespoň dle počtu sanitek, byla ta nejextrémnější akce, ke který jsem se přiblížil!
A pak že je ten sjezd nebezpečnej sport.
Zkuste si někdy zajet na VELO test fest!
Muhahahaaa….
-a-
11 sanitek je drsná nálož :)
Pedro: Měl bych pro pořadatele tip – Příští test dělat přímo v prostorách nějaký nemocnice. Travnatý plochy, stromy, chodníčky, schody – no a na příjem je to kousek.. :D