Quai ISOS karbon wheelset – test

Existuje asi milion způsobů jak si zdůvodnit proč nějakou součástku, popř. celý kolo prostě nutně potřebuješ. Když si ale člověk odmyslí hned ten první faktor, což je optickej dojem, začínaj přicházet kompromisy z funkčnosti. Takže schválně – jak moc opravdu potřebuješ karbonový kola?

Stejně tak, jako přišly první karbonový komponenty do bikovýho průmyslu v podobě sedlovek, rohů nebo řídítek, bylo jen otázkou času, kdy se začne používat tenhle černej diamant i na další části kol. Průkopníci v podobě např. déháčkový legendy GT LTS/STS sice otvírali dveře do masový produkce, ale vzhledem k tomu, že tyhle rámy se snad všechny rozlámaly a závodní bikovej kolotoč se dostal do lehký recese, zmizel třeba i tenhle materiál z listiny velkejch producentů kol. Ten samej závodní kolotoč, ladiči gramů a lepší kvalita zpracování karbonovejch vláken ale nakonec dostaly opět tenhle materiál na výsluní. A stejně jako na rámy kol, začala se karbonová vlna valit na další komponenty. Kliky, převodníky, sedla, napínáky, dráty, časovkářský disky, bikový ráfky. Tak a tady jsme přesně tam, kde je otázka na místě.

Na DH karbonovej rám už si obecenstvo zvyklo. Jasně že rozlousknout se dá všechno, ale se správnou povrchovou úpravou tomu ty odletující šutry a nějakej zához tolik nevadí. Co ale bikový ráfky, který s trendem nízkých tlaků dostávaj těch ran od šutrů víc, než si mezi sebou vymění fotbalový rowdies na jednom derby? A tak slovo dalo slovo a já se na letňanským 4bikes dal do řeči s klukama z Bee-biker, který sem jedny karbonový kola vozí. Quai wheels – název jak z francouzsko-japonskýho jídelního lístku experimentální kuchyně byl pro mě trochu záhadou, ale tak to ty výrobci s marketingem prostě občas mívaj. První domluva byla, že kola vyzkouším na Moníneckým Velo test-festu, ale tam byla k dispozici jen verze Boost na jejich vlastních kolech, což se úplně nepotkalo s mojí myšlenkou, otestovat set kol na mym RB.  Nakonec jsme se teda domluvili, že kluci mě jeden pár neBoostovejch kol pošlou a já dám head-2-head test.

Ono totiž většinou, když má člověk nějakou novou a drahou věc, která není už od pohledu na pikaču, tak je z ní vystříklej jak švestkovej knedlík na bílou košili, aniž by měl oboustranný zpětný srovnání. Je to nový, je to hezký a modrý, tak to nutně musí bejt lepší. Málokdy má ale člověk možnost vyzkoušet jeden komponent proti druhýmu za konzistentních podmínek. A tak jsem si řekl, že to zkusim. Jasně nemám sice laboratorní podmínky, ale vzal jsem svůj stávající pár hliníkovej kol, dal shodný kazety, nasadil stejný gumy, duše, nafoukal stejný tlaky a vyrazil jezdit na jedno místo s tím, že kola budu mezi jízdama přehazovat, ať mám srovnání co nejlepší. A tak se stalo. Pumptrack, polety a trail. Tři typy ježdění, kde jsem kola prohazoval.

Váhovej rozdíl mezi hliníkovým setem a karbonem byl skoro 0,5kg což je na rotační hmoty dost. Muj hliníkovej set měl 2019g, ráfky od Remerxe, dvojky dráty a náby standart na průmyslech od RB. Quai potom 1545g, plochý dráty a 350tky DT náby. Šířka ráfků pak byla prakticky shodná 23mm hliník, 25mm karbon. Co je ale na ráfcích zajímavý je ten design, kterej má sloužit funkci. Kratší dráty a tím o pár desetin uzavřenější úhel drátů = tuhost. Jakej ale bude pocit z tuhosti, kterým se snaží pyšnit všichni výrobci karbonovejch kol?

Pumptrack

Rozhýbat karbon určitě snažší/rychlejší. Rychlý změny v klopenkách jsou taky znát, na rovinkách při pumpování ale mám pocit, že pokud nejsem precizní v prohoupnutí, chyba mě zpomalí víc – no, asi logicky. Prostě rotační hmota a efekt gyra.

Skoky

Malý skoky jsou s karbonem sranda. Odlepení od země, při bunnyhopu, nebo hraní si s kolem ve vzduchu je legrace a námaha u toho položit kolo do tejblu je asi tak velká jako zvedat hrnek s oblíbenou kávou. Při velkejch skocích ale přichází hliník vhod – kolo je díky váze stabilnější v rovnym letu a nevyžaduje tolik precizní pilotáž a odraz. Opět prostě rotační hmota a efekt gyra.

Trail

Tady karbon jasně vede, jakákoliv změna směru, jízda ze sedla, výjezd nebo brždění je výrazně znát. To co mě ale zůstává pocitově trochu skrytý je ta tuhost karbonu kterým se nejen tenhle výrobce karbonovejch kol pyšní. Jako váhu cejtíš, to je jasný, ale abych narovinu přiznal, že jsem cejtil, že jsou karbonový kola nějak extra tuhý, to prostě napsat nemůžu. Nebo spíš jinak – rozdíl váhy byl natolik markantní, že celá ovladatelnost kola byla v tu chvíli uplně jinde a tu tuhost karbonu beru jako fakt a součást celku ovladatelnosti. Tvl – teď sem si to po sobě přečet a úplně sem se orosil – jak bych psal korporátní mail v práci.. Muhahahaaa.. No tak zpátky k tomu, co nás asi baví nejvíc a to je prostě jezdit. A já abych kolům nebyl nic dlužnej, vytáhnul jsem je třeba i na závod a to na Ústeckej Downtown. Pravda, tady jsem mezi sebou hliník a karbon neměnil, ale jestli lehkej karbonovej set kol dává někde smysl je to právě tady.

A tím se asi dostávám i k tomu, na koho tuhle pecku s cenovkou kolem 30tKč mířit? Závod jsem si určitě užil a váha kol při rozjezdu, sprintu a vůbec ovládání je epesní, takže za mě pro závoďáky, ladiče gramů a designu určitě kola smysl dávaj. Otázka pak jen zůstává výdrž setů. Quai ale nabízí replacement po dobu jednoho roku když je zničíš, v podobě novýho ráfku za půlku ceny, takže nebude třeba při rozstřelu prodávat obě ledviny (bude stačit jedna – haha). Kvalita karbonu jde ale hodně nahoru a tak bych se nebál že bude problém při prvním ťukanci o šutr. V krabičce se setem pak přijde nejen páska a ventilky na naladění bezduší, ale i sada barevnejch sámošek co padnou do barvy rámu. A jak všichni víme, barva jezdí!

Je teda tenhle karbonovej set potřeba mít na svym kole? No tak určitě! Teda pokud jsi závoďák, umíš to s montpákama, nebo jsi ladič gramů a designu a kolo máš pověšený nad postelí místo svatebního obrazu. Za mě je to věc z okraje. Cenou, designem, váhou, přístupem. Určitě ale sojí za to si tenhle set vyzkoušet, protože klucí objíždí  Endurosérii a další akce.

Takže pokud můžete, otevřete karbonu svoje stroje!

-a-

Za jezdecký foto díky: Aleš Kocner a Karel Dvořáček