ROAD TRIP tak, jak to máme rádi!

Dlouho plánovanej týdenní trip s jedním účelem je za náma. A jaký to bylo, kde jsme byli a o co vlastně šlo?

Pět dní narvanejch po strop, už na vás čeká uvnitř!

Zastavte muziku, přineste kávu a jdem na to…

Už někdy na podzim jsme se s Martinem dohodli, že by bylo fain dát si bikovej trip jak za starejch časů, kdy život na kolech a s kolem, pro nás znamenal víc, než to, za co se aktuálně s nálepkou „Nomád“ na autě schovává nejedna FB komunita. Časy roadtripů ve velkejch skupinách, kdy se vlastně cestuje jen tak mimoděk, abychom se dostali na lokality, kde můžeme lézt, bikovat, potápět, zevlit, jsou dávno pryč, stejně jako spoustu kámošů, se kterýma jsme jezdili. Změna jejich priorit je na každym z nich, ale je trochu smutný být teď ve škatulce, s lidma co řeší do detailu tloušťku zateplení obytky, aby jejich jedinej výlet směřoval v létě na víkend k Mácháči, kde si daj ve stánku kafe, smočej zpocený těla ve veřejný sprše a použijou místní TOIky. Máme holt ty priority asi daleko přímočařejší protože otázka „Co tam budem dělat..“ je právě ta první, která u nás vždycky padne!

Martin teda zalovil v kalendáři, dali jsme na papír termín a plán byl, že berem kola, motorky a jedem obytkama na vejlet do lokalit, kde stojí za to držet řídítka v ruce. Dopoledne biking, odpoledne motobiking. Po lehký konzultaci, že Rakousko je sice lákavý, ale sever Čech má trailcenter a krásnýho asfaltu taky dost, volíme varinatu místních lokalit.  Přidává se k nám ještě Vojtík, kterýmu berem kolo do obytky a on jede zbytek cest na motorce, spí venku a vůbec zkouší mototrip se vším všudy tak, jak by to mělo být. Ale pojďme pěkně popořádku..

Pondělí

Dopolední biking rušíme, neboť lanovka na Ještěd nejede a dupat kopec se nám po náročnym závodním a běhacím víkendu nechce. Místo toho píšem Vojtovi, aby přijel na moto dřív a dáme si zkušebně projížďku po okolním asfaltu. Letíme tedy přes Ještěd a LBC na Singl pod Smrk a to z jednoho důvodu. Zkusit, jak dlouho nám bude trvat ze Singlu dojet na motorkách do Sosnový. Tam máme totiž na zítřek zamluvenej okruh a chceme tam být včas a tím dobře naplánovat dopolední ježdění na bikách. Hodinka pod lehkym plynem se zdá nakonec docela dobrej čas. Do Sosnový dorážíme akorát když tam má trénink nějakej němec s rallycrossovou bestií. Kdo neviděl, nepochopí! Blesky z vejfuku a chuť spálený gumy zanechávaj v hlavě dobrou stopu. Lehce namotivovaný teda vyrážíme ze Sosnový, ještě se společností Kuby a Romany. Oba přilítli z Phy na otočku, že si dáme společně párkrát legendární Ještědský zatáčky. Jako uviset Martinovi a Romaně byl pro mě fakt velkej challenge, ale na Ještědu jsme nakonec ve zdraví všichni. Pak pár jízd nahoru a dolu, zkonstatování, že ta holka se na tom snad narodila a letí neskutečně a podvečerní zamávání, kdy my s Martinem a Vojtou jedem zpět do Osečný a Kuba s Romčou letěj zpět na Prahu. My nakládáme motorky a kola do aut a na večeři se už přesouváme na parking k Singlu pod Smrkem. Noc je temná, zážitky intenzivní a zítřek blízko.

Úterý

Vstávačka, snídaně a v 9hod už jsme všichni tři nastoupený v pedálech. Dáváme takovou klasiku a to je česká strana Singlu od Kyselky po červený, pak černou okolo Měděnce a protože nás odpo čeká ta Sosnová, zakončujeme to opět po červený ke Kyselkce. Ježdení to bylo epsní, traily v kondici a Vojtík nacházel novou stranu bikingu – když nemůžeš, řekni to kamarádům a oni ti ujedou. Muahhaha.. Návrat akorát na oběd a po krátký pauzičce skáčem na moto a letíme už známou trasu do Sosnový. Tam vedro. Kůže letí dolu a my se válíme na trávě a čekáme na naše hodinový okno na okruhu. Zatím tu řádí policejní káry a nacvičujou akrobacii. O zábavu je teda postaráno. Když se ale ta stříbrnomodrá eskadra nehodlá z okruhu vzdálit, ve chvíli kdy přichází náš čas, mačkáme startéry a jdem je vyprovodit ven. Kdy se ti to poštěstí vykázat od někud policejní kordon..? Kluci naštěstí naše laďáky vzali vážně a bleskově vyklidili pole a tak začla zábava z poněkud jiného soudku.

Naposled jsem byl na okruhu někdy vloni v Písku a po driftingu jim to tam klouzalo jak Sáblíkový zlatá brusle, tady je ale úplně novej povrch a i když se tu lítá každej den, dráha je připravená, navečer pokropená, zametená a vyfoukaná, aby byla následující den v kondici – luxus. Hodina v kuse zdá se být dlouhá a líp by seděli třeba tři 20ti minutový okna, ale jinak to tu bohužel nejde. Už těch prvních pár zahřívacích kol tahá policajty z klimatizovaný učebny, takže máme sice přísnej dohled, o to víc si ale tady na okruhu můžeme hrát. Teda hrát – Martin s Davidem (MMA fighter a hasič v jednom, co dovalil na Supermotu) si to vodí pěkně zkušeně a já s Vojtou jim snažíme tak nějak sekundovat. Dvě Supermota, jedno GSRo a GS od bavoráka – už nám tu chybí jen nějakej choper. Bavíme se ale všichni na plno a zkoušíme, co se do motorek vejde. Hodina nám utíká ani nevíme jak a my máme rohlíky, že by pekař nechápal. Na okruhu ještě lehkej debrífing a pak už celkem v poklidu zpět na Singl k dodávkám. Véča, polknout láhev červenýho, pokec a spát.

Středa

Ani si snad nemusíme nic říkat a je jasný, že v 9hod se vyráží na bike. Dávat znovu Českou stranu by bylo trochu fádní, takže zkoušíme Polsko. Vojtík netuší nic, ale ani já, nebo Martin, jsme tam ještě nebyli a i přes to Vojtíka chlácholíme, že je to víc po rovině a ať s náma nemá strach. Co jsem slyšel, tak Polská strana je prej super, tak uvidíme. A víš co? Za mě je! Traily mě tu přijdou trochu širší a míň jemnýho šterku, tak to sypem co to jde. Bohužel míjíme jednu odbočku, ale to je spíš k Vojtově spokojenosti, protože se ocitáme zpátky na český straně. My s Martinem ale nemáme dost a tak padá volba na to, zkusit třeba i modrej trail na naší straně. Ty jo a ono je zábavný i tohle. Každej dobře postavenej trial má něco do sebe a nemusí to bejt nutně jen z kopce. A tady mě přijde, jak kdyby ty jednodušší modrý věci byli zábavnější, než spoustu červených a černých trailů. Hledání Svatýho trailu ale stejně nikdy neskončí. Kroužíme teda lesem, až se konečeně dostáváme na nějakou louku a tam nepříjmený zjištění. Obloha je modrá a těžká jak ocel severskýho válečníka. Tohle bez kapky nezůstane. Rychlej návrat ke Kyselce a tam zbalit, najíst a vyrazit na přesun – večer už nás čekaj Rychlebský stezky. Přesenu přes Polsko se ale naštěstí obešel bez vážnějších komplikací (pamatuju jak Polsko byl strašnej silniční tankodrom) a k večeru už přijíždíme k základně na Rychlebech. Mrakům jsme ujeli a protože po 3hod za volantem toho máme dost, jdem ještě protáhnout kosti na místí pumpatruck a pohoupat se na tabletách. Vačer pak klasicky jídlo, láhev červenýho a spát.

Čtvrtek

Sice tu na Rychlebech včera prej něco spadlo, ale traily budou v pohodě sjízdný. Skáčem teda do sedel a jedem na profláklý Superflow. Už cesta nahoru ale nazančuje, že to dnes nebude zadarmo. Úplně jsem zapoměl, že tady si ty traily musíš prostě zasloužit. Stoupák ke všem trailům je fakt mocnej a lehce naslizlý šutry prověřujou naší techniku. S Martinem, se ale přes to, vydáváme pojezdit jako první trail, Wales. Šutry a kořeny v oslizlim módu, je něco, co opravdu potřebuješ jako první trail na rozjetí! No, s eSPéDéčkama si to vyloženě užívám, ale všechno má svojí krásu.

Po lehkým Trail-trialu se konečně dostáváme na začátek Superflow, kde, světe div se, je natažený mlíko a jako že zákaz vjezdu. Na Rychlebích stránkách ale nebylo nikde nic, jako že, “..a taky máme zavřenej ten najzábavnější trail..”, takže se stejnym tichem po pěšině se najednou ocitáme na nejmenovanym trailu, co má celkem super flow. To, že jsou rozmotokrosený příjezdový cesty od lesáků, nám ale jasně nazančuje, že tu probíhá nějakje děsnej dřevokill. Rozepisovat se o nejmenovanym trailu, že je to fakt pecka, asi nemá smysl, co ale smyls mělo, byly oči na šťopkách, protože v tý největší zábavě najednou přes traily leželo několik mnoho desítek vzrostlejch smrků. Brzdíme teda na poslední chvíli a musím říct, že jsem totálně zmatenej. Jako koukám před sebe a nevim kde jsem, protože předemnou je prostě Singltrek co leží pod smrkem. Že by změna polohy? Každopádně překračujeme směle tuhle lokalitu a jedem zas dál. Další rozmotokrosená cesta od lesáků a další pokračování nejmenovanýho trailu. Každej kopec má ale svojí patu a pod ní by měla bejt základna jak tady na Rychlebách. Dáváme tu teda po dojetí jídlo a lehkej chill, protože odpoledne nás opět čeká moto -  a tentokrát pod vedením Vojty.

Je těžký obsáhnout v pár větách tenhel nabitej týden. Obzvlášť, když každá jeho část by vydala na celej článek a co hůř, když některý zážitky jsou prostě TOP! Co se tu teda snažím napsat, je fakt, že tohle odpoledne jsem si zajezdil na motorce jako nikdy před tím. V plánu bylo několik lokalit s pěknym výhledem, nebo zajímavýma zatáčkama. Když ale člověk objeví novou širokou vysokohorskou silnici s hrubym asfaltem, je těžký dávat následně věty dohromady. Co se teda dělo na silnici na Červenohorský sedlo, zůstane pro tentokrát jen v našich hlavách. Pravda ale je, že zápěstí víc vykroutit nešlo, brikety na kolenou rozjeli po asfaltu čistou geometrii, žmolky na gumách byly až do kraje a nám ten rohlk z ksichtu nešel sundat ani večer..

Pátek

Friday – last day. Já vím, že poslední se neříká, ale už ráno jsme věděli, že se odpoledne každej rozjedeme jiným směrem. Dopolední biking na druhou stranu podél potoka na Rychlbách jsme si ale užili o to víc. Je to nádhernej trail co lemuje břehy potoka a nás strašně bavil. Na trénik rychlýho XC naprostá pecka! Parádně to jede a sem tam skočík je přesně to, co na spooustě trailech chybí. Opět ale vše na pohodu, kecačky cestou, lehký hecovačky a hlavně vše pro dobrej pocit z pohybu. Po týhle poslední dopolední seanci v dobrý společnosti, tedy nebylo jednoduchý se rozloučit. Plán ale zněl jasně a tak jsme si lehce po poledni zamávali a každej vyrazil někam tam, domu.

Pět dnů našláplech po strop. Tak jsem to viděl já. Každej den spoustu akcí a zážitků a o to jde. A jak jsem psal v úvodu, ta cesta za tím vším, bydlení v dodávkách, nebo ve stanu, ta je prostě jen tak, mimoděk.

Vždyť možností je milion..

Seventwenty ways of life!

-a-