Jak jsem jel na kole do práce

37678340_10215480262657954_3746360355798908928_n

Ač titulek je vševypovídající, tak popis uvnitř mu dává teprve ty správný kontury! Prostě po dlouhý době se ke mě zas dostalo čtivo, co má koule a popisuje realitu ve svý ryzosti.

Takže odložit kávičky a jdem na to..

Díky, Vojta Trávníček!

V rámci vypocování víkendový kalby Radarovejch a Makety narozenin a taky v rámci toho že sem obecne fyzicky dost v hajzlu a tak obecně spíš tlustej sráč než sportovec a Playstation se stal mým věrným přítelem, navíc krize středního věku na mě doléha mocnou silou i když moje mladá přítelkyně, mě stále přesvědčuje jaký jsem ještě křepký stařík, jsem dneska dostal takovej ten momentální ranní nápad, že zmenim život a dneska je první den zbytku mýho života a vubec všechny ty sračky co si my, muži ve 40 říkáme pokaždý co si vzpomeneme že ta lepší pulka života je definitivně v piči – a pojedu do práce na kole!

Bydlim na Smíchově a pracuju v Libni – to je bratru 13km autem, náká cyklonavigace mi ukázala necelejch 9km přes Kampu. Řekl jsem si chlapče, to je ideální, na Kampě si byl naposled v devadesátym štvrtym, když ses snažil sbalit tu věčně zhulenou buchtu, co tam chodila házet vlahý pohledy na dredatyho kretena v mikině ze Sanu Babu co hrál na bubínky a na tebe z vysoka srala, vokoukneš památky, nasaješ vůni léta a když nebudeš moct dál zastavíš si a dáš si někde chlazenej birrel (my cyklisti prej pijeme jedině Birrel – řikali to v reklamě – tak to musí bejt pravda).

Nahazel jsem do bagliku veci na převlečení na sebe natáh kratasy s takovou tou plínou abych si uplně nevodělal prdel (pro Adéla Elbel dodávám že to nejsou kalhoty pravdy, nýbrž volný kratasy který pravdu dovedně schovají, za drsnej mountajnbajkovej lůk) a náký triko co sem našel čistý (tmavý aby na nem byly cestou co nejmín vidět ty potoky potu co ze me potečou, na hlavu narazil helmici v mobilu pustil navigaci, políbil naposledy svojí drahou a vyrazil vstříc dobrodružství.
Šlápl jsem do pedálů a zažíval ten krásný pocit volnosti a větru a léta a svobody a vobec všechny tyhle věci kterejm rozumíme jen my – bajkeři.
Bylo to moc fajn přesně do chvile než jsem asi po 300 metrech vjel na kostky a dostal do prdele, nohou rukou i zubů takový vibrace, že jsem myslel že mi nekdo dal do ruky sbíječku a moje fajnový RayBany se mi svezly napul z ksichtu, takže abych je neztratil – musel jsem dát hlavu na stranu, čimže jsem trochu ztratil oční kontakt s dopravní situací a to auto z prava jsem spíš slyšel než videl. Tedy slyšel jsem brzdy, troubení a řev “aby tě šlak trefil ty zmrde!” z čehož jsem vydedukoval, že jsem mu asi měl dát přednost. Zastavil jsem na rohu, narovnal si brejle a byl na sebe pyšnej, neboť jsem měl za sebou svejch prvních 500 cyklometrů a už sem stihnul nasrat k smrti nekoho v autě a hledal v mobilu přihlášku do AutoMatu.
Pravda napadlo mě se vrátit domu, nechat tam kolo a jet normálně autem, Karolína už byla pryč a kdybych přijel dřív mohl bych se odpoledne rychle zas převlíknout do cyklohadrů polejt se vedou že sem zpocenej, počkat za rohem až bude přijíždět a vítězně přijet na kole, ale řekl jsem si – když ses dal na vojnu tak bojuj chlapče.

Cesta ubíhala překvapivě dobře až na to že povrch cyklotras nebo stezek, nebo jak se tý předražený píčoviny jmenujou, je spíš na krosovou motorku, než na kolo na kterym sedí štyrycetiletej tlustej vul a z prdele má sekanou, takže každy přejetí nerovností a kostek se rovnalo učinkování v interracial gay pornu a v rukách jsem sotva udržel řídítka.
Vzhledem k tomu, že nemám držák na navigaci, pustil jsem si jí v kapse z mobilu na plny koule a tak se široký okolí dozvídalo kdy mám kam odbočit a pokud jsem neodbočil tak že moje kapsa přepočítává trasu a hledá novou.
Řidiči kolem jedoucích aut, nejspíš poznali co za kretena se to vydalo na silnici na kole a v uctivý vzdálenosti mě objíždeli, nekteří i čekali než si při rozjezdu na červenou srovnám nohy na šlapkách a přehodim si, protože jsem tam zapomněl nákej velkej převod a nemohl jsem to rozšlánout, či ve chvili kdy jsem po zajetí předním kolem do kolejnice předvedl triky takovýho rozsahu, že by i bratři Pospíšilové zbledli závistí.

Finalních 5km Karlínem podél řeky už byla vyslovená pohoda. až na jedinou věc. Nevim proč jsem si myslel, že cyklisti se zdravej stejně jako motorkáři. Po tom co jsem na tý cyklotrase hlasitě zdravil každýho včetně matek s kočárkama a všchni na me koukali jako na dementa jsem pochopil, že cyklisti jsou samotáři a pohroužil se do myšlenek na sebevraždu a bolesti prdele, která vibrovala vysokými tóny soprán saxofonu a vybuchovala jak novoroční ohnostroje.

Nakonec jsem víceméně ve zdraví dorazil do Libně a byl jsem na sebe vlastně docela pyšnej.
Už se těšim na cestu zpět.
Jediná otázka která mě trápí je – vemou mi do taxiku kolo?

text: Vojta Trávníček

12 komentářů pod “Jak jsem jel na kole do práce”

  1. KRAJIC

    Ty vole pobavilo! Zejména tu věkovou rovinu máme stejně, tzn. lepší půlka života v piči – lépe to snad vyjádřit nejde. Možná jsem ještě o level výš, neboť mladou přítelkyni jsem pozbyl a znemožňuju se na skateboardu. Dík vole!

  2. ManasTL

    Me je styricet, mam barak, chatu, dva sklebaky, psa a cas na kolo spocitam na jedne ruce nesikovneho truhlare … Vylety do prace si uzivam stejne. Za x let jezdeni na kole sem pichnul jen parkrat, za tu dobu co (trikrat do roka) jedu do prace, pichnul asi osmkrat. Je to v rukou prej …

  3. Koli

    Tohle jo! Respekt :D

  4. MartyDH

    Jako pobavilo:) Mám stejně křížků a nesouhlasim, jako mladej pankáč jsem jezdil na všem co drželo jen trochu pohromadě, možná většim skilem, ted si konečně můžu koupit něco o trochu líp sešroubovanýho a užívám si to:) Článek hodně dobrej:)

  5. Dalimil

    Zdravení se na pražských cyklostezkách zásadně rozlišuje dle vnějších znaků. Tlustej – nezdravit, bez helmy – nezdravit, bez nášlapů – nezdravit, levný, divný nebo elektrokolo – nezdravit, jede pomalu – nezdravit. Dojíždím z Modřan do centra na kole od roku 1997 a to jsme se znali všichni kolaři osobně, tak se zdravili hojně. Dnes je stezka narvaná děckama z korporátů, kteří se selfíčkují za jízdy, tak to dost upadlo…

  6. Čárys

    Muhahahahahaha, nemám slov, díky ! Už kdysi když jsi mi neprijel na kurz s omluvou : “NEMŮŽU, sem tlustej..” sem věděl, ze tě chci číst…

    Díky !

  7. Andy

    Skěle sepsaný! Nasmál moc.. :)

    Myslím že podobný pocity budu mít už brzy taky.. S packou v pravym úhlu a žádná aktivita, ta první vyjížďka bude stát za to.. :D

    Dalimil: No já ti nevim. Jasně že na cyklostezkách nejde zdravit všechny, ale snažim se spíš zdravit. Vždyť to, že ty děcka z korporátů (mezi který taky patřim.. ;) ) jezděj na kole je přeci v principu dobře, ne? :)

  8. Michal

    Super čtení! Minulej rok jsem se taky rozhodl vyrazit poprvé do práce na kole (Chodov –> Palmovka) a musím říct, že jsem se v článku úplně našel (kostky, kolejnice, navigace, prdel…). Jojo byla to sranda :-D

  9. poofy

    hodne dobry :D

  10. Medik

    Dobrý. Já to měl podobně, jen civilizovaněji. vytáhl jsem celej ansábl na koupaliště. lesem po asfaltu, je to cca 14 km. Půlka z kopce a půlka do kopce. Spolehlivě jsem do již aktivně sportujících dcer zasel hlubokou antipatii k prostředku, kde se prdel veze a nohy jdou pěšky. Sám jsem to hrdině zdolal, jen to koupání bylo k prdu, bo cesta zpět. Nyní mám na půdě jedno kolo Ukrajina a jedno Stadion, aby pravnoučata měla co prodat do muzea. Kola dcer odvál čas.
    Nyní, majíc krapet věkový náskok, jsem poučen a dvě kola dále preferuji, ale s nejméně litrových žroutem ropných produktů. Sám jsem jako jan Hus cestou do Kostnice – neb jsem tlust a oproti němu i dluhej. Pravda, uvažuji o lehkém downšizingu na pouhé oplastované šestiko, protože přes teřich a zhuntované končetiny se mě ne zrovna důstojně daří stroj osedlat.
    Vývoj jak u chlastu – tříkolka, kolobrnda, kolo, moped, jawa/čz, plyšová revolta, litrová lehna, chopper, cesťák a blížím se k potupnému závěru – skůtr.
    Ovšem kolo, je famózní věc. Pro cestu po rovince do hospory, kde se cestou zpět má člověk o co opřít, případně pro vytřeštěné cvoky rachitického vzevření co se snaží dohnat infark dříve, než je zdrávo.

  11. Fotkyznovin

    Hodně pobavilo !
    Těžký život pumpičkářův =D

  12. CL

    To není krize středního věku, to když se někdo idiotem narodí, tak kanárkem nechcípne a už vůbec nemá lézt na kolo, to je tak dobré aby někoho zmrzačil :-D Co už taky čekat od bukvičáka co si koupí RayBany že …

Komentář: