Buky cup 2018 – lehce punkově?

Buky cup 2018-25

Hele jsou závody kde se to hemží jednou produkcí vedle druhý, fotografů mrtě, kamery, vysílačky, pískači, měšťáci i maloměšťáci a hlava na hlavě.

A pak jsou závody, kde je to všechno tak nějak na volno.

Tak report ze 14. ročníku Buky cupu je uvnitř..

Rozhodnutí jet na Buky cup 2018 jsem měl v plánu dlouho před jeho startem – asi tak 6hodin. Prostě ráno vstávačka a po pátečním lítání na silnici (tentokrát myslím fakt motorku), bylo sobotní ráno opět jak malovaný eRGéBéčkem, akorát že eRGé někdo škrtnul – prostě obloha modrá. Takže podle pravidla – Všude dobře, proč bejt doma, jsme s Hannie a Jonášem naházeli pár věcí do obytky a vyrazili směr jih. Já byl línej koukat do navigace, takže když se z dálnice stala silnice první a následně druhý a třetí třídy, trochu jsem znejistěl, ale ze zadních sedaček pořád slyším navigátora hlásit: Jojo – jedem dobře, tak jsme to držel dál jak Vatanen na Manu v třiaosumdesátym (ve 2:10 je to co chceš vidět). Prostě dostat se do Pročevil s obytkou není v posledních pár kilákách máslově hladká záležitost.

Na místo ale dorážíme nakonec v pohodě asi půl hoďky poté, co vypukly tréninky. Beru chránítka, kolo a už se hrnu na trať. Balíky slámy, nějaký mlíko, pár palet.. tohle bude legrace! Tlačenkuju nahoru a tam regulérní starej starťák na dual. Tvl – tak teď tedy fakt nevim, jak se to tu pojede. Nicméně najíždim na oči první trať a – HA! Dřevěnej drop na příšlap, sice není velkej, ale fakt jsem ho nečekal. Pak už si dávám bacha, takže rock-garden a-lá Krakonošova zahrádka, mě tolik nepřekvapuje. V cíli už jen punkskok přes balíky slámy a fotobuňka.

Kolem cíle už humbuk jak na Matějský. Velkej stan, druhej stan, parking na auta všude kolem, skákací hrad pro děcka a dva spíkři, co se už dopoledne hádaj o slovo – tak tady to pojede! A taky že jo. Klucí za majkama lejou evidentně už od kuropění, takže v komentech se přitvrzuje, ale jak je vidět nikomu to vrásky nedělá. Za těch uplynulých 13.ročníků se tady toho už odehrálo asi moc a pořadatelé maj všechno pěkně pevně v rukách.

Každopádně mám teprv zkouknutou jen jednu trať, takže opět tlačenka a jde se testnout druhá. Tady krom několika dvojáků hned po sobě, co maj mezi sebou díry jak po mině, není nic, co by se člověka na první dobrou překvapilo. Tak si zkouším jednu i druhou trať, ale jak je vidět, pár míst, tu lidem nějaký vrásky dělá. Třeba rock-garden má fakt svý kouzlo a viděl jsme tu letět kluka ven rychlejc než protony v CERNu. Čas ale ubíhá a start prvního kola se blíží.

Jak jsem zjistil vyrážej dva jezdci současně, každej jednu trať, pak si to samý zopáknou a na další dvě jízdy se prohoděj. Čili 2 závodní jízdy na každý trati a lepší čas se počítá. V cíli se to pak sečtě a nejnižší součet vyhrává. Jasný! Plejáda jezdců se pak dělí na závoďáky (kam se asi počítám) a požitkáře (kam se počítaj všichni, ale někdo to fakt ještě umí vytunit).

Hele, závod. No tak prostě se jelo, na startu se kecalo, džouky lepší než v manéži Bolka Polívky a všichni na pohodu. To je prostě to kouzlo lokálních akcí. Žádnej předstartovní hrot, prostě válečka na trávě, v cíli kraviny, inu sobota a pojezd na čas. Po odjetí všech kol se pak ještě jel ještě vláček, takže všichni jezdci na start a vlak jak ze sibiřský magistrály pouští se od římskokatolické osmiboké centrální stavby s poměrně nízkým ochozem a sakristií, čili od kostela sv. Barbory, dolů k prasečáku čili k Prasečáku. Vyhlašuje se ještě whipcontest a lítá se na spodním balíkovým skoku v cíli. Diváci šílej, fanynky chtěj podpisy na kůži kam se ani slunce nedostane a spíkři už maj problém trefit mikrofon. Prostě akce rozjetá po všech stránkách.

Nakonec je odjeto. Vyhlášení vítězů je překvapivě opět z balíků slámy, ale klukám a ani holkám nevadí se na tu zmačkanou trávu vydrápat – aspoň pak můžou všichni vítězové stříkat šáňa jak divý. K večeru se pak na místě rozjíždí již tradiční party, ale to už s Hannie a Jonášem chybíme a mažem zpět do Práglu.


A za mě, bylo zas fain navštívit takovou lokální akci, aspoň sem nasál tu atmošku na příští týden, kdy pořádáme s Vlčákem devátej ročník Chainlessu. Tak snad vše klapne a i nám počasí vydrží jak tady, na Bukycupu 2018!

Jo a galérka už brzy, takže zůstaňte ve spojení!

-a-

Komentář: