Chainless race a Whipcontest – report a výsledky

Monínec pro letošek zastavil lano a tak jako každej rok se tohle podzimní pozastavení nemohlo obejít bez akce zvaný Chainless a Whipcontest. Tak pár slov z pohledu “za stolem” najdete uvnitř. Stejně tak tam ale najdete i výsledky a první z několika náloží fotek, který pro vás chystáme..

Vlastně už někdy na jaře, prakticky s otvíračkou letní sezony, nám byl rovnou přestaven areálem i její konec. Datum ukončení letní sezony a tím i pořádání Chainlessu a Whipu byl teda danej jasně, neb zima má jasnou prioritu. No a my s Vlčákem jsme si řekli, že ani letos tu zavíračkovou tradici neporušíme a Chainless bude. Koncept byl jasně danej, takže v sobotu po ránu zasedáme v monínecký restauraci M2 za stůl a čekáme první hosty. Počasí nám opět vyšlo a pár lidí už se třeba přes FB hlásilo, že dorazí, tak snad tu nebudem sami.

Nakonec máme na startovce pěknejch 62 startujících. Teda byli i roky kdy to byl dvojnásobek, ale nás těší že i přes křížení třeba s Endurem na Ještědu, sem pořád pár lidí přijelo. Každopádně držíme harmonogram a v 11hod už na startu nervźně přešlapuje první várka jezdců. Při dvou kolech s 62 startujícmi to s minutovejma rozestupama znamená, že se dole v cíli na pěkný dvě hoďky nehnu ze židle. Bohužel jedem tuhle akci s Vlčákem jen ve dvou a tak trochu v punku.

Časy startů jsou pro všechny přesně danný a visej u lanovky, no a já v cíli jen klikám na stopky a zapisuju. Vše by se to dalo, jen je blbý, že pár jezdců má čísla omotaný kolem řídítek, na šikmo, nebo v kole, takže dovolávat se na někoho, kdo to vlastně je, je trochu kompliké, no a cílem pak projíží pořád dost lidí i mimo pořadí. Jo – sypu si popel na hlavu, občas je to fakt honička uhlídat, jestli ten, kdo jede, je závodník, nebo někdo z druhý půlky startovního pole a jen si chce ještě potrénovat a jestli tedy mám klikat, nebo co. Budem to prostě muset na příští sezonu nějak vychytat – jen ty ceny za pronájem časomír jsou teda peklo, inu uvidíme..

Závod každopádně letí jak splašenej a i letos mám pocit, že jsou to snad nejdelší a zároveň nejnadupanější 2hod v roce! Z cílový židle je ale sranda pozorovat dojezdy. Někdo zalehlej jak Froome, jinej i bez řetězu šlape a někdo je slyšet už od první lavice, jak kleje. Za dvě hoďky máme ale odjeto a já se konečně můžu postavit ze židle. Dáváme malou pauzu a jde se na WHIP. Tam se schází tak trošku poskrovnu publika a letos jen 8whipařů! Skáče se už standartně na prvních dvou lavicích a je vidět, že klucí do toho dávaj sice velkej kus srdíčka, ale ještě větší kus svý zadní stavby. I přes to, to ale ani letos nikdo nezlomil a nikdo z Whipařů nezlomil ani sebe.

Tahle část je pro mě vždy jedno velký Uffffff… Chainless odjetej a ani při finále Whipu, kde je k vidění velký lítání dveřma napřed, se nikdo nezrakvil. Takže hurá na terasu monínecký restauračky M2, kde je i díky skvělímu počasí, pořád sezení venku. Tam vše vyhlásit a  zamáčknout slzu. Trochu ještě bojujeme s tiskárnou, protože je za dveřma od kterých najednou nikdo nemá klíče, takže vyhlášení čtu z kompu, ale jak jsem říkal, tak výsledky alespoň v netištěný formě zde:

Kluci:

Junioři:

Holky:

No a když je to vlastně zavíračka, tak ještě nějaký shrnutí za mě?

Hm.. no..

Já si to asi teď odpustím.

A napíšu samotnej článek.

Takže snad jen to shrnutí Chainlessu a Whipu.

Díky, že bylo počasí. Díky, areálu, že závod můžem jet. A díky vám, že jste přijeli! A doufám, že jste si Chainless a Whip užili. Když už nic, tak kvůli stejný partě lidí, co ráda líta z kopce..

Tak snad za rok.

-a-

A první z několika galerií zde:

Foto by Dušánek.