Výlet, co se vyplatil (někomu jinýmu..)

Krev, pot a slzy. Mokro, sucho, zima i vedro. Vše tam bylo, vše na vlastní kůži. Jen tý krve mohlo bejt míň.

Nebo toho mokra?

Prostě jeden den, co zase stál za to!

Nastavovat si po páteční půlnoci budík na sobotních 5:45 je asi tak dobrej nápad, jako jezdit teď do Rakouska na letňákách. Jinými slovy, budeš vyřízenej. Nicméně po probdělý noci (protože malýmu rostou zuby a zároveň se léčí z rýmičky) zapínám v sobotu ráno autopilota, abych lehce po šestý najednou seděl v autě, před očima se mi míhali dva černý pruhy od stěračů a já směřoval se skialpama, potápěním a focením na sever, do Liberce. Předpověď počasí totiž zněla, že sníh bude kydat jak za dob našeho mládí a tak jsem si chtěl potápění a focení Martinovo FII freedivovýho kurzu v LBC, ještě ráno zpestřit pár výšlapama na skialpech na Ještěd. Plán to byl víc než dobrej, jen kdyby cestou pořád nepršelo. Ale co, jedu do hor, takže 2st nad nulou v Praze určitě cestou do LBC klesnou a Ještěd se bude topit v prašanu. Po příjezdu pod kopec na parkoviště pak musím uznat, že se okolí vážně topí. Jenže v přívalech deště. Sedim teda chvíli v autě a čumim nahoru na kopec, jestli aspoň tam nesvítá vločka naděje a nejen že nesvítaj vločky naděje, ale dnes nesvítá ani slunce. To jen temně šedivá obloha přešla do ocelový šedi.

Jestli si nějak představuju postapokaliptický rána, tak to co je venku k tomu nemá daleko. Zima, sníh, déšť, vítr. Stačilo by už jen napsat, že zima byla všudypřítomná, sníh radioaktivní, déšť kyselinovej a vítr měl v sobě víc céódvojky než vejfuk od traktoru. Chvíli dokonce váham, jestli vůbec z toho auta vylezu. Apokalypsa se ale nekoná a tak se nakonec navlíkám do kombinézy a když už nic, tak zkusím aspoň co je to ten vodní sloupec zač. Beru bágl, lyže, pásy, termosku s čajem, náhradní termotriko a vyrážim. Pár set metrů po rovině lesem až ke sjezdovce, kde z dálky vidím dva skialpáky. Hurá  – nejsem potrhlej sám, zkusim rychle nahodit pásy a dojít je. Jak si umiňuju tak se i děje, teda jen s tím rozdílem, že ujdu asi 20m a pásy se mě zouvaj.. čumim na ty dva oranžový hady před sebou jak Ledecká na výsledky po supr-G.

Nevadí, zkusíme to znova. Otírám skluznici i pásy, ale už když to tam znova lepim, tušim, že to nebude ono. Tentokrát ujdu asi 3m, aby mě ujely cvičky a já se rozplác do mokrýho sněhu jak tučňák. Hele tak tudy cesta dnes nepovede. Tenký a starý pásy s lepidlem na tenhle povrch prostě nemaj. Balim vše a jdu srabácky mrknout, kolik stojí lano. I přes to, že chčije, tak jsou u kasy lidi, sice ne moc, ale jsou tu. Koukám teda na cenovky permic a zjišťuju, že denní maj za 490,-. Nicméně asi proto, že nejede jedna lanovka a tři z pěti sjezdovek jsou nesjízdný, tak dali slevu a denní stojí 450,- A to už se kurva vyplatí! Obzvlášť, když ještě k tomu leje a fouká. Výhodným dealům dávám sbohem a pomalu házím ručník do ringu, když přichází spása v podobě půjčený permice. Nakonec se teda na vlek i sjezdovky podívám, ale stačej mě už jen tři jízdy k tomu, abych cejtil vlhko v kalhotech. Ne, necvrknul jsem si z toho epickýho zážitku, jen jsem si zapomněl zapnout jednu kapsu. To pak může mít člověk vodní sloupec třeba milion, ale v síťovaný kapse rybník nevytvoříš. Dávám teda kopci definitivní sbohem a jdu si poslechnout trochu teorie z potápka do suchý učebny.

Na učebně poklid. Dávám lehkej oběd a následně s celým kurzem a elektrospecialistou Petrem H. probíhá přesun do libereckýho bazénu a tamní potápěčský jámy, kde něco cvakám a taky topim. Hloubš než 4m se ale nedostanu, protože mám plný dutiny starý rýmy. Zážitek tedy opět noblesní a dodneška z toho frkam krev. Pak zas učebna, kecačka o kolech a s nadcházející nocí, klesající teplotou a slibovaným přívalem sněhu, to balim a jedu domu. Minul jsem prostě vše co jsem mohl.

 

A že se vám pořád nezdá, že by se tenhle výlet vyplatil?

No, jak jsem psal, mě se moc nevyplatil, ale tomu chlápkovi, kterýmu jsem našel ve sněhu peněženku, tomu se vyplatil určitě! Byl šťastnej, že málem i slza ukápla.

Takže i přes to, že vlastně celej můj den stál za hovno, měl jsem dobrej pocit.

Ne vždycky je totiž všechno jen o vás..

-a-