Chinese downhill 2019

Přesně po roce jsme zase s partičkou vyrazili do Špindlu na další ročník naprosto jedinečného a šíleného závodu Chinese Downhill. I když to byl už pro mě čtvrtý ročník, nervózní jsem byl ku**a jak na venerologii. Ke klidu mi ani nepřidal fakt, že jsem si byl projet sjezdovku na prkně a zjistil, že jsou na ní docela slušné plotny a že ty pády letos nějak víc bolí…

I když v mém věku už bolí každý pád víc než dřív :D Závod se mnou jel ještě Vláďa, pro kterého to byl už druhý ročník, takže taky tušil do čeho jde a Lenka, pro kterou to byl úplně první závod v životě :D Moudrá to žena, když se rozhodla raději zůstat pod sjezdovkou v baru a nestresovat se jejím stavem před závodem.

Na samotný start jsme nijak zvlášť nechvátali, protože pár panáků na kuráž bylo potřeba. Až jsme byli řádně připravení, vyrazili jsme nahoru, kde už byla většina závodníků, tak jsme docela na punk hodili naše kola až za řadu ostatních a šli na start. Po chvíli přijel pořadatel, a že prý je to tam na hranici sjízdnosti a že jsme vlastně všichni v prdeli. Takhle povzbuzeni, jsme počkali, až poodjede a bouchne petardu, která nás odstartuje.

Asi největší napětí z celého závodu, být připravený na startu a čekat, jestli mu ta petarda chcípne nebo ne. Nechcípla! A my vybíháme ke kolům. Hned na startu volím taktiku Jeremyho Clarksona – SPEED AND POWER!! A to se mi i daří a dokonce to na tom zledovatělém sněhu drží. A to tak fest, že to pouštím ještě víc a za chvíli jsem dole. V cíli vůbec nechápu co se děje, protože tam je jen pár týpků a já, na což nejsem vůbec zvyklý.

Ono to fakt vyšlo a já postupuju! Krátce po dojezdu dávám panáka s bandičkou a všichni netrpělivě vyhlížíme Vláďu a Lenku. Když už asi na pátého borce řveme „Vláďo makej!“, tak pak přijíždí ten pravý Vláďa a my si můžeme vyřvat hlasivky, stejně tak poctivě fandíme i Lence, která to celé zvládla s minimem pádů. No pro velký úspěch, si to jde ještě zopakovat :D

Finále jedu úplně stejně jak kvaldu a v cíli beru 16. flek. Nechápu nic… Zatím nejlepší výsledek a největší radost. Na oslavu zase panáka Jägera a fandit Lence, která ačkoliv dojela ke konci pole, si zlepšila čas skoro o 3 minuty a předvedla fakt super jízdu a hlavně ji to bavilo natolik, že příští rok snad pojede znovu.