To byl zas nápad..

Už delší dobu jsem měl v hlavě jeden výlet, konkrétně se jedná o 140 kilometrů dlouhou trasu skrz turistické cesty z Českých Budějovic až k hranicím s Rakousek a zpět. Jeho realizace se mi však povedla až minulou sobotu a jak to vše dopadlo se dozvíte uvnitř..

Klasický pracovní týden a já přemýšlím, co budu v sobotu dělat. Koukám do svého baťůžku na mapy.cz a vidím tam jeden rest  a to již zmiňovaný 140 kilometrů dlouhý jednodenní výlet přes turistické trasy a krásy Jižních Čech. Počasí hlásí víc než dobré, odpo má být až 20 stupňů, tak je tedy čas tuhle trasu zkusit. Rozesílám to mezi pár lidí z čehož se chytá pouze jeden z kamarádů, který drtí převážně XC maratony, ale už jsme spolu na kole byli tak si myslím, že i náročnější terén nebude problém. Druhý kamarád mi akorát píše, že mi z toho bude ještě 3 dny blbě, ale o tom později. Nakonec si před sobotou dávám ještě čtvrtek i pátek kolo abych to nejel úplně čerstvej žejo.

V pátek se potkáváme ještě s kámošem (Davidem) na pivu a ladíme detaily, jak se obléct, v kolik kde sraz a tak. Vychází nám to dle odhadů 8 hodin v sedle plus nějaký pauzy, takže potřebujeme 10 hodin. Ok, výjezd v 8 ráno bude stačit, loučíme se a já jedu domů spát abych byl aspoň trochu ready přičemž David pokračuje dál do města hehe.

Probouzím se do prosluněného sobotního rána, dávám řádnou snídani a přemýšlím, jak se obleču. Venku je aktuálně tak kolem 5 stupňů, ale odpo bude vedro. Volím letní hadry s termo tílkem, návleky na kolena, ruce a k tomu vestičku.. maximálně budu chvíli mrznout, na to už jsem zvyklej, tak co! Promazat kolo, sbalit nářadí, beru dnes i malou podsedlovou brašničku abych se vešel až se budu svlékat a už vyjíždím na místo určení, kde se potkávám s Davidem. Ten vypadá na to v kolik přišel poměrně dobře a valíme jí směr Český Krumlov po turistických značkách. Cesta v pohodě, sucho, pěkně to jede. Občas přenášíme nějaké polomy ale nic hrozného. V jednom místě je vylitá řeka a tak se snažíme přejít suchou nohou, což se nám daří a za cca hoďku a půl jsme v Krumlově a dáváme si kávu s dortíkem, slunce začíná nabývat na síle a dostáváme euforickou náladu, je to krásný!

Po kávě už jedeme směr Rožmberk nad Vltavou kde bychom si chtěli dát oběd. Nejdřív se musíme dostat nad Krumlov, kde nás čeká příjemný 12% stoupák a místy až k cca 20% procentům, moc pěkný! Poté se houpeme převážně na silnici i když je to turistická značka, ale stále nahoru a dolů, nepřijemný prudký výjezdy, do kterých musíš dávat spoustu energie a taky nejedeme zrovna pomalu. Po pár kilometrech nám končí asfalt a začínají louky a lesní cesty, tak trochu bahenní lázně. Vypadá to asi takhle – do kopce jedeš podmáčenou louku nebo lesní cestu a dolů jedeš po asfaltu, boží. Trochu už začínáme nadávat, jestli to náhodou jako neměly být spíš rovinky a proč už máme nastoupáno 1000 vejškových? Není to moc, ale jelikož se vždycky jedná o prudký výjezdy tak to dává zabrat. Nicméně výhledy a počasí je naprosto epický a oba dva upadáváme mezi nádávaním a funěním do euforie, jak je na světě krásně! Po velkém množství kopců, neuvěřitelném množství nádherných výhledů a scenérií přijíždíme do ikonického Rožmberka, který se pyšní hradem a historickým městem.

V Rožmberku dáváme oběd a máme v nohách 65km. Jelikož oba víme, že nás potom nejspíš čeká hodně dlouhý výšlap, tak volíme dietní jídlo v podobně David selský salát a já selská bašta.. Selská asi proto, že to má nasytit celou selskou rodinu na týden. Zapíjíme to pivem a koukáme do mapy kam teda jedem. Do kopce, jak jinak, ale zatím ještě nevím jak velkého a na jakém povrchu. Dáváme tedy prudký výjezd zpět na hrad, který má tak 17% a pak pokračujeme směr červená turistická kolmo lesem nahoru. Zezačátku dobrý, ale pak přichází peklo v podobě lesní cesty kde před týdnem tekla řeka, polomy, volný šutry a jiný chuťovky. Tohle bez ztráty květinky nejde a několikrát vycvakám, nádávám a čekám, kdo z nás první uvidí svůj oběd před sebou.

Po asi 5 kilometrovém výjezdu se dostáváme nad Dolní Dvořiště, které půlí naší cestu a zde to stáčíme zpět směr Budějovice. Opět je zde přehršel opravdu nádherných panoramat a vůbec, jeďte se tam podívat.., obrovské pastviny, malebné vesnice v dáli, nebo vidíte jen kopce, tohle jsem dlouho nezažil a neviděl.. jsem rád, že tudy dneska jedeme! Padáme tedy do Dvořiště a pokračujeme už směr modrá turistická kolem řeky Malše, která je to hlavní, kvůli čemu to jedeme. Sjíždíme kořenatý sjezd lesem k řece a pak zase nahoru na hrad Louzek kde se chvíli rozhlížíme a pokračujeme dál. Turistická je chvíli lesní cesta, chvíli krásná pěšinka a poté se mění na solidní pěší trail, kde musíme jít pěšky s kolem na rameni a David pronáší, že ty karbonový tretry jsou na to fakt super hehe.

Cesta je krásná, okolí řeky a řeka samotná okouzlijící, ale co se týče ježdění zatím to není úplně ono. To se nicméně za chvíli mění a sjíždíme moc hezký a těžký sjezd, kde si sahám na strop co ještě na XC s vysokou sedlovkou sjedu. David něco snáší, ale líbí se mu to a pokračujeme dál v cestě. Tady přichází vtipný moment když vjíždíme do dalšího sjezdu, který vede hustým lesem, tak hustým, že v moment kdy tam vjedu vidím jen obrysy stromů a světlo na konci tunelu… ok, držím se řidítek co to jde, abych to udržel když něco trefím a směju jak smyslu zbavený! Tohle je boží! David to asi úplně nesdílí, že ježdění poslepu není to pravý, ale naštěstí tam nebyla žádná past.

Jedeme dále směr kaplice, přenášíme několik vtipných mostků z klád, u kterých se pokaždé bojíš, že spadneš do řeky, kor v kluzkých tretrách a doklepáváme to do Kaplice, kde dávám Coca Colu a doplňuju vodu do flašek. Celý den nás totiž provází zajímavý jev, že já vypil už tři litry vody a nebyl ani jednou na záchodě, kdežto David vypil půl litru a chodí furt, prostě symbióza! Dopíjím, balíme saky paky a vyrážíme dál, vyjedeme z Kaplice a pokračujeme dále kolem řeky, pěkný výjezd po pěšíně a zase sjezd, hodně rychlej kde se z ničeho nic objevují schody z kořenů přičemž poslední má tak půl metru.. „Ty vole, tohle nebylo málo“ říkám si a sypu jí dál. Po sto metrech zastavuju, jestli je za mnou David, není… tak chvíli čekám a pak se vracím. Vidím ho jak sedí a něco rozdýchává, kolo pohozený opodál tak je mi jasný, že kořeny si vybraly svou daň. Ptám se co se stalo, David odpovídá že šel přes klacky na palici, bolí ho rameno a trochu zápěstí, tak to jde zchladit  do řeky. Přibližně 10 minut stojíme a zápěstí se začíná zhoršovat a začíná být jasný, že dneska to David nedojede. Řešíme co dál, tak hledám kde se dá dostat co nejdřív na nějakou silnici a Davida doprovázím k odbočce, která ho dovede na silnici a bude si moct zavolat odvoz. Ten už to dává s rukou zapřenou o polorozepnutý dres a druhou tlačí kolo. I to je bohužel cyklistika.

Tak se loučíme, protože já to chci doklepnout a pokračuji sám, mám to ještě kus cesty, protože kolem řeky to moc neubíhalo, díky přenášení a tlačení kol. Nakonce se i rozhoduji, že trasu zkrátím, protože i tak už to začíná být dost. Pokračuji dál po pěšinkách kolem řeky, houpu se nahoru a dolů, přenáším padlé stromy, nebo pasáže, co nejdou projet a začínám mít toho pomalu plný kecky. Najednou přijíždím k místu, kde končí pěšina a je tam pouze modrá značka, skála a řetěz.. Ok, chytám se řetězu, v druhý ruce kolo a doufám, že mi neuklouzne v tretrách noha, to se naštěstí nědeje a tak jedu dál. Zase mě čeká prudký výjezd kolmo lesem nahoru a přijíždím na louku kde slunce praží a bere mi poslední zbytky sil, začínám se dostávat do krize. Sice piju a snažím se jíst ale i tak už to začíná být na hraně. Ještě několikrát se zhoupnu nahoru a dolů až přijedu k hradu Pořešín.. hm hezký, já už jsem fakt v prdeli, tak jedu zas dál.

Na chvíli se zase dostávám na asfalt a aspoň chvilku se vezu dolů bez toho, abych musel vybírat stopu nebo tak a odpočívám. Poté zase zajíždím vedle řeky, dávám si hroznej odkloněnej výjezd zaseklej ve svahu plnej kořenů, který bych měl asi problém i sjet a už opravdu jedu z posledního k čemuž přichází výjezd, který mě asi úplně odrovnal. Kolmák lesem nahoru, tak 20% stoupání na šiškácha jehličí, rvu ho do půlky, dochází převody, dochází síla, na to nemám, to je blbost. V tuhle chvíli upadám do módu dostat se co nejrychleji domů, přestávám vnímat okolní svět a jenom točím nohama a v hlavě mi jede hlavně nezkolabovat, protože mám docela mžitky. Domů to mám tak 25km a doklepávám poslední kus turistický, od týhle chvíle na to seru a jedu asfalt, nebo maximálně šotolinu. Funím, sotva dychám točí se mi svět a je mi blbě. Tohle jsem přehnal a vím to už teď a to ještě hodinu pojedu. Poslední hodinu si skoro nepamatuju takže jen vím, že přijíždím do Budějovic, dávám si jedno pivo a asi litr vody. Potkávám se s kámošema, kteří se mě ptají jaký to bylo a já nejsem schopnej pořádně odpovídat.

Nakonce jsem ujel 116 kilometrů a strávil přes 7 hodin v sedle. Celý večer se mi nedaří sestřelit tepovku a jsem zvědavý na zítřek. V neděli ráno se budím jak kdybych měl kocovinu, ale kupodivu to docela jde, tak ještě dáváme nějaký poježdění v Novohradských Horách i když hodně v klidu. Nicméně z noci na ponděli si vzpomínám na kamarádovo slova „budeš se z toho dostávat tři dny“, protože půlku noci klečím u mísy a házím šavle, že by na mě byl nejeden Turek pyšný. Celé pondělí prolehávám v posteli o sucharech, coca cole a totálním vyčerpání.

Poučení na závěr? Pojeďte příště se mnou a neseďte doma! Zážitek nemusí být pozitivní, ale intenzivní. Debilním nápadům zdar! Díky, Koli!