Cesta z Makra vol. 7

JDEŠ SÁM, ALE NA TÉ CESTĚ NEJSI SÁM….ANEB LIDÉ NA MÉM CAMINU…

Plno lidí se mě ptá : “A to jako jdeš celý sama? Nehrabe ti z toho? A to nemáš strach, že se ti něco stane? “…. ANO, rozhodla jsem se to jít sama, protože je to prostě tak nejlepší. Jdeš si svým vlastním tempem, nikdo tě nehoní a zase pro změnu ty nemusíš na nikoho čekat. A hlavně je to MOJE cesta. A užívat si ten klid okolo, když jdeš lesem nebo po pastvinách, je prostě paráda.

Jak už začátek napovídá a jak jsem psala už někdy ve druhém článku, spím tak jako ostatní poutníci na ubytovnách zvaných Albergue. A když se jde podobným tempem, tak většinou zde potkáš ty stejné lidi jako předchozí den a tak různě se pronásledujete  a to doslova i někdy během dne na cestě. A vždy záleží na koho narazíš.

Já jsem nějaký osmý den narazila na dva Němce v jednom Albergue Municipal (které zaštitovalo město – takže děs a běs). Tak jsme se šli do baru napít, abychom tu hrůzu do rána přežili….a pak jsme se potkávali pravidelně asi 8 dní….jsem jim říkala “To mě jako pánové pronásledujete ??? “ A byla s nima docela sranda.

A teď jsem odbočila z původně plánované trasy. Z Camino del Norte, jsem to na rozcestí vzala nečekaně na Camino Primitivo. Ani nevím, proč jsem se tak rozhodla…asi bylo dost pobřeží a že nemám dost treku nahoru a dolu, jsem odbočila na cestu vedoucí přes hory…Tato cesta začíná v Oviedo, kde i plno poutníků startuje. Takže jsem zase začala potkávat jiné lidi. Potkáte se jeden večer na Albergue a další dva dny je nevidím a následující den se někde na cestě zase objeví…zastavíte, prohodíte pár slov, nebo si dáte společně kafe nebo pivko….prostě na pohodu .

A navíc plno místních, co potkávám na cestě, tak vás zdraví “Buen Camino”, někdy se dokonce stane, že i auto jedoucí kolem zpomalí a zdraví…a to vám dává sílu a chuť v cestě pokračovat.

Takže veselé pokračování vašich cest a BUEN CAMINO

Markéta