Cesta z Makro vol. 9 – FINÁLE

Moje Camino č.9:

DORAZILA JSEM DO CÍLE…..A CÍL CESTY TAKY PŘIŠEL…..

Vážení, tak jsem to dala…byla to dlouhá a náročná cesta přes 4 státy Španělska – Baskitsko, Kantábrii, Asturii a poslední Galicii. Trvala mi celkem 34 dní ze San Sebastian do Santiago de Compostela a v nohách mám tedy přibližně 800km.

Včera, když jsem přišla na kopec nad Santiago, jsem pak už až ke katedrále šla v jedné velké euforii, byl to neuvěřitelný pocit….UŽ TAM BUDEM, UŽ TAM BUDEM….JÁ TO UŠLA, TĚCH 800 !!!!! Skoro mi až bušilo srdce a nechtěla jsem tomu pořád věřit. Pak jsem si došla pro “compostelu” – certifikát, co vydávají poutníkům i s ověřením ušlých kilometrů…asi si ho pověsím na zeď…

Ale ten pravý cíl přišel už 65 kilometrů před cílem a to musím říct, že to byl tak silný zážitek. Proč vlastně ??? I přes všechna úskalí, co mě potkaly – kotník, pak zablokovaná žebra atd., jsem to nevzdala, proč jsem se vlastně rozhodla jít přes hory, když původní plán bylo jít Camino del Norte při pobřeží ??? Co mě stále hnalo a táhlo dál a dál ??? Ta odpověď mi přišla při stoupání do dalšího kopce, kdy už zase bylo krásné počasí. Vzpoměla jsem si na mámu, která tu s námi už skoro 10 let není…. a začala jsem brečet jako želva….a trvalo to víc jak 5km a bylo to tak silné a až nádherné. To bylo to, proč jsem šla a měla jít dál….a měla jít přes hory. To ona mě celou cestu vedla a věřila mi….

A teď tu sedím na hotelu v Santiago a nad těmito řádky brečím. A je to tak odlehčující a uvolňující pocit…. a pokud si takovou cestu sám osobně neprojdete, tak to nepoznáte… nedá se to popsat, cestu do Santiago si prostě musíte prožít. A i když plno poutníků, co jsem potkala, jdou už po několikáté, tak říkají, že ten pocit přijde pouze na první cestě. A já jsem strašně šťastná, že jsem to poznala.

Jinak je to divný pocit, že už dál nikam nejdu…tedy jako včera s batohem na zádech, samozřejmě, že životní cesta pokračuje dál….

TAK BUEN CAMINO….šťastnou cestu…ať je jakákoliv

Markéta