Tak přece…

Jandy in Canada-2

Už asi 4 roky mi leží v hlavě komentář od Maary z kanadskýho Klaanova: „Horal, a jede do Australie :-D:-D to uz i ten Zealand ma aspon kopce:-)“.

Ale kam to horala opravdu táhlo? Tak víc v článku uvnitř..

Austrálie byla fajn. Splnila to, co jsem od ní očekával. Po návratu jsem dostal teplý místečko v kanclu, vydělával ty bambiliony v korporátu, používal ten inženýring ze školy, postavil campervan a brázdil Evropu víkend co víkend. Sníh, hory, cestování… Střih. Podzimní večer doma, koukání do krbu a ztracenost, pocit stereotypu? Jistoty? Nebudu to rozebírat, prostě to chce změnu. Proč ne rovnou trochu radikální, ať není nuda. Házím žádost o ten kanadskej dream, dostávám roční víza, dávám výpověď, prodávám věci z bytu, parkuju dodávku pod střechu a balím svůj život do kufru a samozřejmě skibagu. Letadlo, imigrační, spolujízda. Bum, je půlka ledna a já se ocitám v Britský Kolumbii v městečku Revelstoke, slibujíc hromady prašanu.


Dávám si den restday a hned běžím vyplácnout slušnej balík za sezónku. Není čas, ztrácet čas, už takhle jsme přijeli s kamarádem Dušanem skoro v půlce sezóny. Plán je jasný, nejdřív si užít úspory a až pak práce. Nutností je ještě auto, pokud se nechceš stále spoléhat na někoho dalšího. Kupujeme starého jeepa grand cherokeeho a jsme ready pro cesty za prašanem.

Areál v Revy je spleť traverzů a prudkejch sjezdovek. Tedy ideální sklon přilehlých lesů na powder days. Užíváme si každodenního ježdění, které má jednu malinkou chybu. Ono tu totiž vůbec nesněží a my jen od každého posloucháme, jak je to špatná zima, jak to chodí ve čtyřletých intervalech a tak dále. Není to, to očekávané topení v prachu, kdy ani nevidíš kam jedeš. Stejně jsem si zapomněl přibalit šnorchl. Nicméně pro nás to má jedno obrovské plus-viditelnost. Poznáváme krásu a okolí těch ohromně rozlehlých hor ať už za hranicemi areálu  nebo v nedalekém Rogers passu. Stoupací pásy máme ke skluznici přilepené téměř každý den, co jsme na kopci a je jedno, jestli jdeme přes 1000 výškových metrů, nebo jen popocházíme 30 minut okolo areálu.

Prostě poznáváme okolí, užíváme každodenní pohyb v horách, které máš za barákem. Lajnu si můžeš doslova vybrat při sezení na záchodě. Jezdí tu všichni a všude. Skitouring, skútry, heliskiing – každý dle svých možností. Cíl mají všichni stejný – rozrýt vše. Místo metrů prašanu přichází v únoru dlouhotrvající holomrazy, následující březnovým oteplením. Samozřejmě mezitím vždy něco napadne, ale není to 20cm ve dvoudenních intervalech či co je tady běžné. Nás nic nezastavuje a jezdíme, co to jde. Vždy se dají najít parádní lajny s dobrým sněhem. Jen se člověk musí s těmi horami trochu skamarádit, aby tě s veškerým tvým respektem pustily na ty nedotčené svahy.

Existuje tu velice dobře napsaný průvodce do Rogers passu, ale spoustu lajn musíš objevit sám, respektive poslouchat ostatní, co se tu dá jezdit. Nikdo na nás není zvědavý a netahá nás na svoje tajné spoty, ani na internetu toho moc nenajdeš. Řekl bych, že nabíráme pro nás nové zkušenosti oproti ježdění od lanovky k lanovce v rozlehlých alpských areálech. Když se ohlédnu zpět, najezdili jsme toho mnoho a vždy byl úsměv na tváři, i když jsi se v půlce túry otočil zpět, protože jsi to necítil. Jezdili jsme řídké prudké lesy, čisté pláně, velké lajny, kuloáry, ale i sjezdovky a občas skočík ve snowparku. Těžko mačkám krátkou, ale o to intenzivnější sezónu do jednoho článku. Fotky řeknou víc.

Změna za to rozhodně stála, i když člověk po večerech umejvá nádobí, protože úspory zmizely jako by je z peněženky vysál fekál.

 

A teď je na čase se zkusit naučit na tom kole.

 

 

Za fotoz a spolujízdy díky Dušanovi alias @bussancz

 

Jandy…toho času v Kanadě

3 komentářů pod “Tak přece…”

  1. Martin

    Naprostá, naprostá pecka a moc užívej, brácho !!!

  2. Andy

    Po těch metrech sněhu se mi zdá od chvíle, co jsem si tu jízdu v BC prachu vyzkoušel..
    Užívej Jandy! :)

  3. JHM

    Hezký fotky, to jo, ale chlape myslim, že za tohle si Tě příroda najde…

Komentář: