Bikepacking kolem jezer

Ani pořádně nevím, jak tenhle nápad vzniknul. Je první týden v červenci, jsem první týden v nové práci a čeká mě prodloužený víkend. Klasicky z nudy něco klikám do mapy a napadá mě výlet! Úplně první plán je vyjet v pátek v 5 ráno z Budějovic a dojet pod Grossglockner….

Pod něj je to cca 320km, v sobotu ho vyjet nahoru a pak se vracet kolem jezer zpátky. Bohužel počasí vypadá bídně a tak ve čtvrtek měním plán, že musím jet po práci. Zabalený už nějak jsem, kupuju jízdenku na vlak, který mě přiblíží skoro na hranice s Rakouskem a ušetřím si prvních 40km, které znám jak vlastní boty a nemusím je nutně absolvovat.

S odbitou třetí hodinou vypínám počítač a letím domů, vlak mi jede v 16:08 a musím se ještě dobalit. Časově to mám nabitý, chci dojet k Traunsee, což je 120km a budu mít na maximálně 4.5 hodiny. Rychle domů, dobalit, vzít si sváču do vlaku abych měl energii na celou dobu a letím na vlakáč. Vlak má zpoždění, bomba. Časový plán se mi hroutí a vlak je plný vodáků, cizinců, turistů – debilů. Řev, chlast, nedávám to…, už abych vystoupil! Do toho se mi nedaří nahrát trasu do Garminu a začínám být vytočenej.

Nakonec vystupuju, trasu nahrávám do Garminu až za jízdy a valím jí směr Rakousko. Prvních 10km je v podstatě furt do kopce, chvíli se svezu na rovince za traktorem v háku, ale pak mi ujíždí v kopci, škoda! Tak jí valím a přehoupnu se po 10km na kopec a teď už by to mělo být prej furt z kopce. Hovno, stále nějaký malý brdky, prudký výjezdy… ty vole mě to dneska fakt nebaví. Největší fuck up nastává, když přijíždím k Dunaji, přes kterou mě mapy vedou, kde je sakra most? Jo přívoz! Aha, on už dneska nejede. Supr. Po 15 minutách nacházím alternativní cestu, už teď je jasný, že to nemám k Traunsee šanci stihnout. Potkávám pak cestou ještě štěrkovou cestu, která mě zpomaluje a hlavně mě čeká teď čeká až k Traunsee stoupání. Nakonec to zalamuju někde před Welsem, hezký posezení, klídek.. říkám si. Nakonec kolem mě stále chodí lidi, v noci zase zvěř a letadla z nedalekého letiště si tudy nalítávají na přistání.

Pátek ráno, nový den! Vstávám s podstatně lepší náladou, než jsem usínal! Dojíždím do Welsu a dávám kávu a snídani. Rozhodl jsem se nehrotit svůj časový program a jet někam, ono to nějak dopadne. Po nějaké hodině dojíždím k Traunsee, hurá! Jezero, hory, krása. Sedám si na lavičku a přemýšlím, jak to pojedu. Nakonec si naplánuju cestu kolem 6 jezer, vychází mi to na 200km, to je akorát na den. Shodou okolností se táta vrací v sobotu ze služebky a přistává v Linzi, takže mě může stáhnout pak autem z Linze. Ideální! Trasu Linz – ČR nemám moc v lásce.

Plán je tedy vymyšlený, z Traunsee jedu do Bad Ischlu a z něj pak k Altausseer. Což jsem trochu nečekal, byla šotolina vedoucí z Bad Ischlu k jezeru Altausseer, jedu sice na gravelu, ale mám obutý 28mm pláště a převody spíš silniční. No nejede se nic moc, kameny o velikosti pěsti a štěrk, do kterého se na úzkých pláštích zaboříš, dává jízdě určitou adrenalinovou vložku! Ale za to ta příroda je nádherná. Projíždím nějakou ohradou pro krávy, jsou všude! Hlavně na cestě a nechtějí se uhýbat hehe. Nicméně tady zažívám nejhezčí chvíle výletu, sem se určitě vrátím na biku. Přijíždím k Altausseer, nikde nikdo. Nádhera! Nalézám malé občerstvení hned u jezera, kde potkávám pouze českou rodinku, tak se dáme do řeči a já to využiju k tomu, že si dám pizzu a pivko.

Po rozloučení jedu do Hallstattu. Hroznej krpál, zase nějaké šotoliny, ale krásná příroda. Tady si to užívám. Nicméně v Hallstattu strašně lidí, nemám to moc rád a snažím se co nejrychleji z města pryč. Takže jedu dál směr Wolfgangsee, cestou potkávám asi 6 chlapíků na silničkách, tak se jich chytám a nechávám se s nimi vyvézt. Povídáme si a nakonec se to změní v to, že já jedu s někým špic a zbytek nás nestíhá :D pak mě radši už opustili. Cestou potkávám, ale ještě jednoho tak se nechám táhnout, fouká docela proťák, tak ho vystřídám, nechci ho brzdit tak za to beru, „kurva to pálí!“ ohlížím se a týpkovi sem dal už tak 10 metrů, tak se nechám docvaknout a jedu volněji, kousek před Wolfgangsee se odpojuje tak si mávnem a jedu zas sám. U Wolfgangsee si dávám odpočinek, není kam spěchat. Už mám 160km a je půl čtvrtý odpoledne. Takže sedím na molu, koukám na jezero. Zběžně mrknu do mapy a zjišťuju, že jsem v půlce jezera a nemám se přes něj jak dostat. Vidím, že tu ale jezdí nějaký přívoz, tak se jdu poptat místňáka co obsluhuje půjčovnu lodí a ten mě navádí na přívoz, který jezdí nepřetržitě.

V 5 tedy zvedám zadek a jedu na přívoz, vše v poho a jsem na druhé straně. Napojuji se na cyklostezku a letím směr Mondsee, u toho jsem relativně za chvilku, z kopce k Mondsee sem se zase nějakej rozdivočel a totálně zalehlej předjíždím nějaký silničáře. Zatáčky s brašnama ale nejsou nic moc, kolo se dost kroutí, tak si radši dávám bacha. Fotím si Mondsee a teď už posledních pár kilometrů k dnešní cílové destinaci – Attersee. Řeším kde budu spát, nakonec příjíždím do nějakého parku, v občerstvení dávám pivko, pizzu a přemýšlím, že to tady někde zapíchnu, ale je dost možný, že mě někdo vyhodí a furt je tu dost lidí. Nakonec mi kamarád dává tip na nějakou louku, kde taky spal, takže balím saky paky a radši jedu tam, budu tam sám v klidu bez lidí.

Louka v pohodě a tak rozbaluju spaní, i když mám ještě dost času do západu slunce. Na chvíli se střetnu pohledem se srncem, který mě vyštěkává a mizí v lese. Tohle se opakuje ještě v noci, kterou jsem moc nespal, protože sem si blbec nevšimnul malého krmelce 50 metrů ode mě a stále kolem mě chodila zvěř. V sobotu se budím relativně čilý a nic mě nebolí, i když jsem jel den před tím přes 200 kilometrů. Do Linze to mám v podstatě z kopce a vyjíždím dost brzy, takže není žádný provoz. I tak si dávám rezervu, na benzině kávu. Cestou ještě prosím svojí lámanou Němčinou nějakého důchodce o vodu, ten mě zve i na kávu, ale bohužel nemám tolik času tak jedu dál. K letišti přijíždím s lehkým náskokem, tak dávám závěrečné pivo a nanuka! Potkávám se s tátou a frčíme směr Česko.

Za mě pohodový výlet – po práci sem jel 70km, v pátek 205km a v sobotu dopo zase 70km. Celé by se to dalo odjet za celé dva dny s naprostou rezervou a vřele doporučuju, jezera jsou krásná!