Hříšná hláška o tom, že Bejby nebude sedět v koutě, mě napadla přesně ve chvíli, kdy poprvé pořádně zahřmělo. Takže jsem nezůstal sedět na zadku, vzal bika a šel jezdit.
A kde? Co? A jak to dopadlo?
No vše se už standartně dozvíte uvnitř..
Hele nechat se zahnat do kouta není nikdy nic dobrýho. Jenže když je v tom koutě hřiště dle tvýho gusta, může se ti taky stát, že se ti z toho kouta vlastně nebude chtít pryč. Resp. on to není ledajakej kout a ač je jeden jmenuje se Kouty. Bikepark Kouty. A právě na parking pod lanovku v Koutech jsme s Hannie a Jonášem dorazili lehce po půlnoci po páteční zdrhačce z Prahy. Na místě pak následoval rychlej přesun do postele, aby jsme na ráno byli fresh, protože v plánu bylo nejen lítání na biku v parku, ale i nějaký ty výlety po okolí.
Ráno se teda budíme na parkingu a po nočním lehkým deštíku je obloha výletům víc než nakloněna. Tak ještě rychle čekujeme radar a mordor má přijít až kolem jedný, takže plán je nejdřív si dát všichni vejlet a já se pak rozhodnu podle počasí ohledně ježdění v parku. Balíme teda věci, oba si berem biky a pro Jonáše přední sedačku na rámovou trubku. Cíl je dostat se nahoru k přečerpávačce na Dlouhý stráně, ale vzhledem k mnoha okolnostem volíme “easy way”, což jest výjezd lanovkou a těch zbývajících cca 5km po svých na kole. Šestisedačka to nahoru dost valí, takže za chvíli už stojíme v pedálech a vzlínáme nejdřív zkratkou po červený turistický pěšky a pak po už ose na asfaltu. Jako je to nahoru celkem stoupák, ale dáváme to všichni v pohodě. Nahoře pak kochačka, která za to rozhodně stojí!
Moc ale neočumujem, protože v dálce už se začíná černat horizont, takže skáčem zas na biky a čeká nás neskutečnejch 15km dolů z kopce. Teda ještě že sebou máme vestičky a neprofuky, protože dolu je to fakt kus a fouká dost. Moc nechápu ty lidi, který potkáváme v půlce kopce, jen tak v kraťasech a tričku s ledvinkou co si vykračujou jak kdyby zapoměli, že nejsou o pár kiláků vedle v lázeňskejch Velkejch losinách – prostě jejich osud bude za půl hodiny zpečetěn a ty Losiny navštíví minimálně s rýmou.. My jsme nicméně po pár minutách slušnýho sjezdu zpět dole v Koutech a obloha dává nejen svým vizuálním, ale i akustickým doprovodem jasně najevo, že bavlněný trička bude nutný vyměnit za goráč.
Jak jsem teda na začátku psal, já tu rozhodně nebudu sedět v koutě v Koutech a tak jsem se opět navlík do epesní kombinézy od dirtleje a vyrazil na lano. Teda párkrát už jsem v Koutech byl, ale vždy to bylo buď na skok, nebo na závodech a vlastně jsem si bikepark jako takovej moc neužil. Dneska to sice bude trochu s hadicapem počasí, ale třeba to nebude tak přísný. Nahoře jsem lanovkou opět za pár minut a tam už čeká několik možností kam se pustit. Traily rozdělený na modrej (Uhlířská stopa), dva červený (Stará medvědice a Hřebenovka) a jeden DH černej (Koutíkův sen). Na rozjetí dávám Medvědici, kterou si matně pamatuju, že to bylo samá klopka a sem tam pěknej polet. A jak jsem si pamatoval, tak bylo.
Trail začíná trochu bokem a musí se od lanovky hodně vpravo a i trochu do kopce, ale to co se rozjede pak, je čistej bikeparkovej orgáč! Jedna klopka za druhou a boule a skoky, že má člověk co dělat aby stíhal. Přitom ale slušně postavený, že je jen pár míst, kde se musí jít víc na brzdy a jsou tam samozřejmě rolety. V horní třetině se pak potkává s černym DHáčkem a tak si to člověk může ještě rozmyslet na co má chuť. Nicméně já valim dál Medvědici a ta má nejn i pár odboček, ale i moc pěknou skákací sekci, kde už člověku naskakuje rohlík na hubě úplně sám. Dole se pak traily sjíždí a tak si na dojezd může člověk opět vybrat. Než ale dojedu dolu už začíná lehce kapat, ale jsem rozhodně nabuzenej, že po jedný jízdě toho nenechám.
Na sedačce se pak ale rozjíždí takovej saigon, že si ani nesundávám integrálu. Nahoře zamlžený brejle dávám dozadu na helmu a vrhát se na druhej červenej trail – Hřebenovku. Ten začíná pod lanem a ač tu nejsou rolety, tak dostávám slušnou vejplatu od volnejch i vystouplecjh šutrů. Voda pak trailu přidává ještě další level na obtížnosti, takže pustit ve full speedu pak rovnou sekci na trailu se skokama a kořenama je trochu na hraně toho danýho hřebene. V půlce trailu se pak ale dostávám na úplně novou sekci a tam zůstávám stát a tlemim se znova. Jako sekce široká na dva buldozery a to ještě každej z nich si šejpoval vlastní stopu. Tohle nejsou malý skoky a navíc jsou postavený tak, že by šlo místama lítat z jedný lajny do druhý. Teda tohle až uschne a vytvrdne, to bude luxusní polítání! Zbytek kopce pak dávám po modrý která se připojuje a to je pěknej širokej trial, kterej se ale na pár místech skoro zastaví – dobrý ale je, že tu díky tomu nejsou rolety..
Pod kopcem jsem už hezky nahozenej, takže teď už tuplem není důvod proč to zabalit. Znova na kopec a další trail. DH sekce za mokra.. no co k tomu napsat. Je to prostě DH s širokou paletou možností, kde si za mokra na šutrech ustlat. Jsem teda vopatrnej jak pyrotechnik před důchodem a trochu i rád, že jsem vše ustál. Pořád na mě ale nahoře čeká ještě několik variant, kerý jsem nejel.
Světlo střídá v lese stín a stejně je tomu i dneska na obloze. Dal jsem si tři bouřky, no a nebudu to dál natahovat a celkově dodám, že tolik naklesanejch metrů jsem neměl už dlouho a kdyby mě nezastavily povinnosti, budu dál utrácet ty metry až do soumraku!
Bikepark Kouty je velký parkový ježdění s parádní možností střídat traily v půlce kopce. A věřim, že i pár ilegálů po Enduru se tu najde, když vás trochu začnou brnět dlaně od rolet, který prostě po půlce sezony v parcích jsou. No a na výlety s rodinkou je tu možností taky dost, takže za mě palec nahoru!
-a-
