Chainelss a Whip contest 2019

Devátej ročník Chainlessu a Whipu je za náma a jak to vypadalo na deštěm zbrocené monínecké sjezdovce? Kdo to zlomil, kdo vyhrál a kdo se válel v křoví? Kdo nepřijel neví a tak právě proto vám to teď tady všechno pěkně nasolim.

Report uvnitř!

Už někdy z jara nám areál jasně nastavil termín pro zavíračku bikeparku – od toho se tudíž odvíjel i termín pro Chainless. Dříve jsme se na kopci, nebo spíš v restauračce M2 pod kopcem, potkávali už v pátek a na rozvitém plátně jel Rampage, piváky tekly proudem a rumy se šňupaly rovnou na baru. Když jsem ale v minulým týdnu sledoval postupně předpověď, bylo jasný, že na sobotu moc lidí nedorazí, navíc Rampage se jede až za 14dnů a my pořádáme teprve devátý ročník týhle akce. Žádný velký akce tudíž na pátek asi nebudou. Příjezd jsem teda nechal až na sobotní ráno, ale takovej Vlčák už v týdnu zajel na kopec, aby poupravil některý místa a hlavně vymlíkoval co šlo – DĚKUJU! V sobotu v půl sedmý teda skáču do dodávky a valim na Monínec, aby se od 8hod mohla rozejt registrace. Přijede ale vůbec někdo?

S Vlkem a Zdenou se potkávám na parkingu a už z dálky na sebe kejvem a mácháme rukama, jako že takhle blbý počasí jsme snad ještě neměli. Cestou do restauračky M2, kde je registrace tak protíná jen jedná a vcelku rychlá debata:

„Hele, co když nikdo nepřijede?“

„Tak si rozdáme ceny a pojedem domu.“

„A co když přijede 5 lidí?“

„Tak se jich zeptáme, kdo si myslí, že je nejrychlejší a ten co se přihlásí první, tak vyhrál..“

…

Na osmičku ale stejně usedáme v M2, já zapínám comp a čekáme. A víte co? Nečekáme dlouho! Jak první dva odvážlivci otvíraj dveře a tak je vřele vítáme se slovy, jestli vědí, že budou špinavý a tak. Snažíme se je odradit, ale nakonec je píšeme do startovky a čekáme na další. Abych to ale neprotahoval, ve finále nám startovka čítá 36 lidí, který se ještě rozrostou o tři opozdilce, který se vymlouvaj na zácpy a tak. Neptám se na detaily, protože to nechceš takhle po ránu a dávám jim čísla na konci a šanci ukázat alespoň v jednom soutěžním kole, co z toho vymáčknou. Déšť ustává už během registrace a dokonce vykukuje mozol!

Na 11hod máme už vše nechystáno a tak přesně s jedenáctým úderem digitálek, spouští Vlčák prvního jezdce na trať a pak po minutě další a další. Pro mě se pak v cíli rozjíždí každoroční akce v soustředění s názvem: Kdosemitotuženedocíle,jetozávodník,nebojentrénujeajakýmáčíslo,kdyžjecelejodbahna? Odklikávám ale statečně všechny jezdce a tak po dojetí posledního závodníka nastává otázka jestli dělat v tomtou skoupém počtu ještě Whip contest? Sebranka 11 statečných se ale nakonec schází a tak jdeme klukům s Vlkem odsoudcovat i tuhle legraci. Já k tomu ještě beru foťák, aby bylo jasný, kdo si dnes vybičuje tu jedničku. Klucí nadšený, hlína na odrazech drží a zbylých pár lidí nadále lítá po trati, protože stále neprší na hlinito-písčitej povrch tady na Monínci je teď naprosto ideální, protože se dělaj kostičky (..a já lituju, že nemám sebou kolo, protože bych šel hned jezdit.. :) )

Bez zranění a dokonce jen s jedním pádem (Pospi to na prvním skoku přelít, nevrátil a vytankoval to do křoví tak, že mu koukaly ven jen nohy, ale ještě v letu řval, že je OuKeeeeeej..) to po hodinovým contestu balíme a jdeme vše vyhlásit dolů do M2. Tisknem výsledky, ruce vítězům a slzy zpět do očí, protože vše je za námi! V juniorech byl třetí Petr Šmejkal, druhej Tomáš pokorný a vyhrál Vojta Strmiska (kterej by byl mimochodem třetí v chlapech – R.E.S.P.E.K.T!). No a v chlapech to měl za tři Ondra Papež, druhej Marek Šimůnek a vyhrál Mára Petelík, kterej se jako jedninej vešel pod 2:30! Klucí ještě jednou gratulace!

Poděkování ale i vám všem, který jste přijeli i přes tu děsivou předpověď a jako správný srdcaři, zařízli gumy do kopce a užili naplno tenhle den! Konec konců v klopenkách se dělaly kostičky a prej to ježdění bylo TOP STROP!