Vánoce jinak!

Koli se sebral a zmizel ze scény. Nikoliv však z bikový scény, ale z tý hekticky vánoční. A kde byl, co tam dělal a jaký to bylo?

To vš už od něj zde:

Dnes bych vám rád napsal o tom, jak jsme strávili nejen Vánoce, ale celé vánoční svátky, silvestr a nový rok v dodávce, mimo ČR a hlavně na kole! Ale víc o tom jak to vše začalo a probíhalo inside!

Celá myšlenka strávit zimní dovolenou trošku jinak vzniká u Maaci z Plzně, který takhle necestuje poprvé a atakuje mě, zda s ním pojedu pojezdit nejlepší traily na pobřeží Francie a Itálie. Mně se nápad zamlouvá, ale chybí mi jedna věc – kolo. Na podzim mám doma jen silničku a čekám na příchod nový XC mašiny, což taky není ideální kolo, i když je to full s teleskopem. Ale Maaca mě přesvědčuje, že je to v pohodě a ať jedu, nicméně kolo stále nemám.

Kolo nakonec přichází koncem listopadu, ale já jsem stále na vážkách, ve Finale Ligure jsem už byl a tak vím, co od toho čekat a nevím, zda to chci absolvovat na XC fullu 100/90 v karbonu včetně karbonových kol. Maacovi se však daří mě překecat a tak po ladění termínu odjezdu nakonec máme datum 22.12. směr Italie. Před odjezdem ještě ladím pláště a dopředu cpu aspoň Miniona a dozadu Ardenta, abych měl nějakej grip. Večer před odjezdem se rychle balím a v neděli už jedu směr Plzeň, kde přisedám k Maacovi a máme před sebou dlouhou cestu, která končí v San Remu. Zároveň jedou také Feja a Káťa, které mají vlastní dodávku a budou s námi celé dva týdny jezdit. Po nějakých 14 hodinách se potkáváme na kemping placu nad San Remem, dáváme highfive, dojezdový pivka a jdeme spát, zítra nás čeká první ježdění!

Tak jo! Pondělí 23.12. jsme v Italii, na kole, co víc si přát?! Jedeme na první trail, nejdřív černej a pak double black. Hodně rychle zjišťuju, že jsem si možná měl vzít aspoň chrániče na kolena. Všude ostrý skály, šutry a já v elasťákách na Xcčku, supr. Nicméně dáváme první traily a já kupodivu sjíždím v podstatě vše, Maaca jede bomby, Feju jakožto pravidelnou účastnici EWS pouštím před sebe a pomalu se otrkávám na místní terén, kde mi neustále Káťa dýchá na záda. Snažím se být všude extrémně čistej a lehkej jako padesáti kilová baletka, protože ty karbonový ráfky fakt nechci zkurvit! Vždyť to kolo mám teprve měsíc! Nicméně první den ježdění přežívám, ztrácím brýle a jsem v rozpacích, zda mě to vůbec baví. :D

Druhý den jedeme krátký přesun autem do San Romolo a pak výjezd až do nějakých 1300mnm. Odsud startuje bývalá trať DH, kde se kdysi jelo MS nebo co. Jedeme jen začátek, protože dál je to po deštích prej docela v háji, nicméně je to krásná, rychlá a rozbitá trať, na enduru nebo sjezďáku zcela určitě, na Xcčku rozhodně ne! Dále se napojujeme opět na double black trail Scogli Rossi, subjektivně nejtěžší trail výletu, nicméně na velký kolo krásný a doporučuju všem, kteří mají rádi skály a šutry!

Vánoce oslavujeme grilováním, pijeme pivka, svařák, vaječňák, kořalky a k tomu všemu jíme cukroví. Prostě krása!

Další den se přesouváme nad Monaco k vesničce Peille kde se k nám připojuje ještě Maacovo kámoš Michal. Dáváme výjezd na místní kopec odkud vede černý trail. Ten je docela v pohodě, taková turistická pěšinka a končí ještě poměrně vysoko. Cestou po trailu, ale Káťa ztrácí páčku z brzdový páky, kterou naštěstí opět nalézá a tak se rozdělujeme. Káťa po silnici, já se napojuji na modrej trail, protože Maaca velí, že jako další se pojede double black sjezdová a já už fakt nechci :D U auta potom Káťe opravujeme brzdu a s tou jedeme opět na již jednou mnou jetý modrý trail, který je hezký a dole jsou super switchbacky s drážkou. Zbytek jede na další double black trail, který se nakonec ukazuje jako pěší trail s nekonečnými switchbacky v hrozným krpálu a technice. Večer si pak procházíme historické městečko Peille, je krásné a vřele doporučuji!

Další den máme rest day. Holky si stěžovaly na divné zvuky od zadní nápravy při brždění, tak ještě obhlížím brzdy a zjišťujeme, že zadní desky mají sjetý na kov. Tak řešíme co s tím a mezitím sjíždíme do Monaca. To si procházíme, podíváme se na ty luxusní káry a jachty. Součástí naší procházky jsou také jakési vánoční trhy v extrémním kýči, bohudík že to není takový i u nás. Poté zkoušíme sehnat servis nebo aspoň desky, abychom mohli holkám opravit auto, nakonec se zadaří v Citroenu, že si druhý den pro desky přijedeme.

Večer se přesouváme do Lucéramu. Tady si chceme dát trail Disneyland, který má 15 kilometrů a naklesá se na něm přes tisíc výškových metrů. Nacházíme docela fajn parking na kempení s nedalekým horským potokem. Koupat se ve vodě, která má tři stupně když je venku pět stupňů docela bolí, ale dá se. Maaca zapíná bufíka a zevlíme tenhle večer pro změnu u nás v dodávce a ne u holek. V půl jedný nás ještě budí nějaký Frantíci, že jim stojíme na privátním parkingu, a že máme odjet. Značka nikde, tak se s nimi chvíli hádám v angličtině, naštěstí pak nastupuje Kačka která umí francouzsky a domlouváme se, že ráno odjedeme, ale teď rozhodně ne. Ráno se tedy přesouváme a všímáme si malého místního servisu, kde se nakonce zadaří domluvit výměnu destiček a tak nemusíme po ježdění jet ještě do Monaca a měnit desky na parkingu. Vymýšlely se totiž hrozný komba typu, jak já budu spurtovat do kopce pro dodávku aby se vše stíhalo, pak se prohodíme a já pojedu do kopce znovu.., no prostě xcčkař je kurva pro všechno! Nakonec teda holky dávají dodávku místnímu fachmanovi a jede se směr Disneyland.

Nejvíc epic trail! Začátek v lese, kořeny, šutry a listí. Pak písek, vápenec, skály, neskutečný výhledy, velká flow, doporučuju jak jen můžu! Tohle u nás prostě nezažiješ. Jeli jsme jen modrou část, bez černého začátku, ten není na trailforks moc oblíbený, jo a když píšu modrej, tak to není modrej českej. Nečekejte Singletrack pod Smrkem nebo Superflow na Rychlebech, tady modrý traily jsou cca jako černý u nás. Po ježdění si jdeme prohlédnout Lucéram, který se pyšní skoro 500 betlémy. Nejvíc betlému v Evropě nebo na Světě, už nevím. Poté vyzvedáváme holek dodávku a míříme směr Sospel, další trailově nabitá lokalita.

V Sospelu je ovšem zima. Jakože velká zima. Ráno mínus, omrzlý auta. Ráno fakt bolí. Ale po pár km do kopce už je dobře. Na kopci se zase rozdělujeme, já s Káťou jedeme modrou, která ale místy moc modrá není a zbytek jede na černý trail. Scházíme se v Breilu, kde dáváme jídlo a opět nás čeká dlouhý výjezd a pak sjezd do Sospelu. Tam se také dělíme, já jedu napřed a pojedu delší modrej trail a zbytek modrej a pak černej. Nicméně čas je neúprosný a část trailu jedu skoro za tmy, zrovna tu část, kde máš vlevo výškovejch 60m do řeky, bez svahu, čistejch. A je mokro. Na část trailu už seru a jedu po silnici, plnej. Docela si dávám, je zima, tma a dolů po trailu jsem jí fakt musel hnát, abych stíhal. U auta se potkáváme tak nějak na stejně a podobně vyřízený. Další den se opět rozdělujeme, já jedu s Káťou na modrý traily nad  Sospelem a Maaca s Fejou na doubleblack na druhé straně. My s Káťou ještě objevujeme malý bikepark, kde si dávám 1.5m vysoký dropík, nějakou lavici a whipem napodobuju Schurtera. Pak jen zevlíme a čekáme na příjezd druhý party, která z trailu nebyla moc nadšená, což se dá dělat!

Večer se přesouváme k Toiranu, kde máme vyhlídnutý další hřebenový trail. Vyspinkáme se a Maaca je unavenej, tak zůstává, že si dá něco pak sám. Mně je zase nějak blbě a sotva stačím holkám do kopce. Dáváme si hřebenovku, která je spíš hiková a dost tlačíme. Dolů zase ostrý šutry, který jsou všude. Pak se napojujeme na modrý trail, ten je už mnohem lépe jetelný a mě skvěle sedí, že visím za Fejou přilepenej a hrozně mě to baví! Po příjezdu si dávám 2 hodiny spánku ve spacáku a už mi začíná být trochu dobře. Ještě odshuttluju Káťu s Maacou na další trail a večer se přesouvám do Finale Ligure, kde dáváme u Petra po týdnu horkou sprchu a na chvíli vypadáme zase jako lidi, hehe.

Na druhý den má moje partička domluvený Shuttle tak přichází pro mě první solo trénink den. Dávám si 60km 2100m převýšení a to vše docela v tempu. Slítávám modrej trail z Base Nato a pak RollerCoaster, kterej mi totálně odrovná ruce. Večer se scházíme s dalšími kumpány z Čech a dáváme Silvestr na pláži a chvíli nějaký to disko na náměstí ve Finale. Nevím v kolik jdeme spát, ale druhý den vstáváme asi v 11 a tak si velím rest day a jdu s mými kamarády, kteří za mnou přijeli z Budějovic na celý zbytek dne do města. Dáváme první koupačku v moři, nějaký pivka, kafe.., prostě pohodový den! Večer se přesouváme na jiný parking blíž k moři a grilujeme, klábosíme, užíváme večera.

Další den má moje skupina zase shuttle day a mě čeká opět vytoužený solo trénink! S Kubou, který má s sebou silnici vyjíždím nahoru na kopec a to dost v tempu, tam dáme nějaký občerstvení a loučíme se, už musí letět směr Budějovice. Dávám tedy Roller Coaster, který mi opět ničí ruce a jedu na Base Nato. Tam mě zase ženou dva mladý divočáci na silničkách, kterých se držím. Z Nata dávám za nějakými kluky z Čech černý trail, který mě kupodivu dost bavil! Pak se asi půl hodiny naháním se Sašou Sidorů, s kterým se nakonec potkávám a připojím s k němu a jeho přítelkyni na zbytek dne. Naplánuji nám nějaký ten výlet, ale nakonec z časových důvodů to krátíme a jedeme dolů jen Ingegnere, což byl trail, který mě asi nejvíc bavil. Potkáváme se s partou Němců, který pouštíme před sebe a já je za chvíli všechny napředjíždím (Saša musí jet pomalu a starat se o ženu, nemá to jednoduchý kluk!). Vyslechnu si, že jsem fucking fast a týpek na mě furt nevěřícně kouká, co tam v tý lykře dělám, hehe :D Sašovo mladá si dává na držku, ale je dobrá, zase se potkáváme a jedeme dál. Spodek trochu přitvrzuje a dává si na držku zasejc, ale je furt dobrá, tak dáváme high five a jedeme do města, protože už se smráká. 70Km 2300up, to je okey!

Následující den jedeme s Frenkem a dalším jeho kámošem po stopách super endura, které se tu jelo z jara. Dlouhý výjezd od moře až do 1300mnm a pak nekonečný trail se spoustou zatáček, horizontů a všechno krásný! Poté opět 800m dlouhý výjezd a zase krásný traily, je docela mokro, je to slizký, ale baví to! Jen je nahoře zima a mlha s viditelností tak 20 metrů. Hehe. 60Km a 2100up! Večer se přesouváme do Varazze a tam dáváme poslední noc našeho výletu.

U Varazze jsme si vybrali opět nejvyšší kopec a jedeme z 0 do 1300m. Dolů jedeme dost slušenej adventure trail a les si ode mě vyslechne spoustu nadávek, ale jinak je to vlastně hezký. :D Poté vyjíždíme ke kostelíku s epickým výhledem na moře a zde se rozdělujeme, jedna parta jeden černej trail Hard Rock, který dostává svého jména a já jedu s Káťou černej trail Capre, který tě rozmlsá na prvních 50m třemi klopenkami, skokema úplně hladkým povrchem. Nicméně pak přijde slušná technika na skále, mezi kterou jsou volný šutry.., za to s epesním výhledem na moře.

Příjíždíme dolů na pláž, koukáme na západ slunce a dáváme si závěrečný pivko, tohle byl poslední trail! Pak už jen přesun k autu a dlouhá cesta domů.

A jak to teda vše bylo v číslech? Od 22.12. do 5.1. na cestách. 7 lokalit, které jsme projeli. Dvě dodávky. Dva kluci a dvě holky. Spousta kámošů ve Finále Ligure. 450Km a 15700 nastoupaných metrů. Za mě ani jeden defekt, jen po ohledání kola dostal rám asi slušnou šlupku od ostrýho šutru. Nic co epoxid a samolepka nevyřeší!

 

A jak si využil vánoční dovolenou ty?

Podobně?

Pochlub se, nebo se inspiruj!

Koli