…Kameňák…

Není to Stonehenge, ani Time Stone, je to prostě Kameňák.
A co to tedy vlastně je? Tak více o tom všem uvintř od Horneta!

Ani nevim kdy jsem slyšel o Stonemanovi…

Stoneman Miriquidi – trasa v Kruškách pro MTB nadšence, dlouhá trasa a nemyslitelný převýšení.. Kdy to ale dát ? Jaro je nabitý, není kdy, tak léto, koukám do kalendáře. Na Cyrila a Metoděje, to půjde! Jsem rozhodnutej během vteřiny. Prodlouženej víkend mi hrál do karet, původní myšlenka byla dát to na těžko a přespat cestou, rozložit si dlouho trasu na dva dny… Jenže nakonec ani tenhle datum nevyšel, posouvám plány o tejden a rozhoduju se, že to hecnu v jeden den. Přes internet se registruji a rezervuji si balíček, původní plány byly: příjezd v pátek večer, vyzvednout balíček, přespat v autě, v 5:00 budík a v 6:00 vyrazit na trasu :-) a v 8 večer bejt zpět, pak přesun do Hamrů a …

V úterý před startem volám do Penzionu Pstruží, jestli můj balíček je na místě, nebo o něm aspoň vědí. Pan správce moc neví, ale po cca minutový diskuzi se dozvídám, že bez přespání u nich v Penzionu mi balíček nevydají :-( Loučím se a vymejšlim  co dál, jet bez balíčku ? Chtěl jsem to absolvovat ofiko a podle poslední mapy.

Pátrám na webu Stonemana, vyzvednutí balíčku je možné v Oberwisenthalu, hmm. Nakonec volám na číslo na vršku stránky, snad budou umět česky, říkám si… Dovolám se paní, která se ptá co bych rád, ale v němčině, odpovím anglicky, že bych rád projel trasu stonemana a že sháním startovací balíček, ozve se: Wait a moment please… Přepojila mě na někoho povolanějšího. Pána na telefonu se ptám jak je to se startovacím balíčkem, rád bych si ho vyzvednul v pátek, že tak na 7 dorazím, odkazuje mě na K1 sporthotel – jedna věc vyřešená. Druhá věc je spaní, chci spát v autě :-) Zezačátku mě nechápe (asi zásluhou mojí skvělý angličtiny :-D ) vysvětluju mu že moje Bý Em DablJů Tůrink je velký auto, on přitakává: Yes, it’s nice car :-) Nakonec mi poradil i s tím, na třetí pokus jsme našli parkoviště, kde prej můžu free parkovat a přespat.

Thx a lot, Bye Bye – loučíme se jak starý kámoši…

Plán na tejden před akcí byl jasnej – flákat se. No moc nevyšel, kolo jsem sice flákal, ale v práci trávim víc času než bych chtěl a drobný zednický práce doma jsem taky úplně neplánoval. Pátek. Zdrhám z práce. Nahážu do auta všechno co by se mohlo hodit, slušnej bordel… Nakonec to na 7 nestíhám přijíždím až v půl 8. K-á jednička zavřená, 2x jí obejdu ale všude tma a zamknuto. Hmm. Co teď.

No snažim se něco pogooglit, ale net je nějakej ospalej. Pak Zahlídnu Prijut 12, jo tam by to mělo jít, vzpomenu si… Je to Bar ale je postavenej jako srub z macatejch kmenů, celkem stylovka, navíc uvnitř rozváží pití vláček :-) Vejdu dovnitř, jdu na báár, ptám se slečny na Stonemana a hned ví, vysvětluju jí situaci a zmizí na chvíli do kuchyně a přijde s balíčkem a s papírem na vyplnění. V průběhu toho, mi chce vypomoct paní, jestli prej umím rusky: Nepanímaju, odvětím. Pak ještě Polák, že umí česky, ale nebylo to potřeba domluvili jsme se a jeden místňák mi chce poradit jak se dá, když UŽ mi potřetí hláskuje J-A-K S-E- J-M-E-N-U-J-E T-V-Ů-J H-O-T-E-L nevydržím a řeknu mu že chci spát v autě na parkovišti minigolfu, což mi odkýve, jako dobrý místo. Poděkuju, rozloučim se a jedu na parking.

Z Parkingu je krásně vidět, Oberwiesenthal, Loučná a hlavně Klínovec. Chvíli študuju trasu, a snažim se vymyslet co by se mi vše hodilo, nakonec až po 10. zalehnu. Den D. 4:55. Dám si jednu sejrovou bulku a čaj. Víc až cestou. balim pár věcí a i tak mám nějak plnej bágl, no což. v 6:10 Vyrazim, je příjemně. Kousek před úzkokolejkou dojíždím nějaký ostrovany (jakože Ostrov u Karlovejch Varů), po chvíli se mi ztratí. Jedu si svý tempo, hodně na pohodu. Znovu je potkávám je na Barensteinu, ten závěrečnej výšlap po asfaltu byl docela vopruz, první vrchol ale mám. Přesun a na Pöhlberg probíhá vcelku v pohodě občas lehce sjedu z trasy a vracím se. Na vrchol se stoupá trasou bejvalý sáňkařský dráhy, obrovský kamený zatáčky vypadají a jak hradby, místama tlačím. Pod Scheinbergem se zamotám a nakonec nahoru stoupám přes kamenný schody s kolem v ruce, kolem nějaký chýše.

Z vrcholu vede trailík, kde ale cvakám a měním rovnou duši. Pak už to jenom sjet a  pokračuju dál okolo soustavy přečerpávající elektrárny, přes prudkej výjezd a pod nim občerstvovačka pro stonemany, potom už stoupání na Rabenberg.

Z Rabenbergu vede trasa přes singltraily, nejzábavnější část trasy. Pak začíná stoupání na Auersberg – tam se po pár zmatcích ve značení dovleču, přichází krize, 80. km a já jsem zralej do postele. Dávám asi půlhodinouvou pauzu, snažim se doplnit energii.

Pročítám popis stoupání, úsek před Klínovcem slibuje 1000m vejškovejch, hmm, na žlutou za parkáčem se netěšim. Teď mě čeká Blateňák, 440 nahoru, to jde. Vyrážim na autopilota. Na Blateňák se opět spíš dovleču, nahoře dávám kolu a na Plešivec prej jenom 200m nastoupat, to mě povzbudilo. Před Plešivcem to byla příjemná projížďka, ale jen co začne drápání se nahoru tak slejzám.

Na Plešivci pauza, doplnit hoodně vody, už cejtim deficit. Cestou dolů opět dvojí značení, ale nakonec se vymotám a po sjezdovce je záživnej ostrej úsek (část 1.RZ HC Blindura), pak lesem, trocha zchlazení přijde vhod. Stoupám na Mariánskou, tam dávám kofolu, byla potřeba. XC sjezd do Jáchymova je rychlá pěšina s pár ostrejma zatáčkama, tady se probírám a pod Klínoveckou lanovku stoupám už vcelku při vědomí. Nad parkáčem potkávám 2 němce, vyráželi o hoďku dřív a maj toho taky dost. Prohodíme pár slov a nakonec jim pod dolní stanicí Neklidu ujiždím, nakonec mě docvaknou na propojovačce Neklid – Klínovec. Stopro nejhnusnější část trasy. Na Klínovec dorazíme v šeru, němci se připojujou ke mě, páč mám světlo. Cvakáme karty a vyrážíme směr Fichtelberg, cestou stavíme v hotýlku na Božákem, paní recepční je tak nametená, že se sotva drží na nohou, mluvit nedokáže :D Ale klukům něměckejm nakonec úspěšně vyndá pepsinu z lednice a jde za náma radši zamknout. Na Fichtelbberg dorazíme za totální tmy cvakáme poslední vrchol! Máme to hotový! Teď už jenom sklouznout do Oberwiesenthalu a odevzdat karty ať jsme v ofiko záznamech.

Dolů to sjíždíme okolo zbytků bobový dráhy a v Oberwiesenthalu se loučim s němcema, děkujou za výpomoc se světlem a zvou mě na pivo, ale já pojedu rovnou domů, ikdyž po 16h v sedle to nezní jako dobrej nápad ale stejně bych neusnul.

Prijut je zavřenej, hmm. No kartu pořešim asi přes net nebo po telefonu. Kolem 11 vyrážim, noční hodiny slibujou prázdný serpentiny nad Bečovem a ty stojí za to, proletim jima povětšinou prostředkem a až v poslední zatáčcce potkávám auto, pak už v poklidu dojedu domů, cestou jsem stavěl na jídlo u nonstop mekáče v Plzni a kolem 3. ulehám :-)

…STONEMAN…