Budík nastavenej na 5:30 pro mě není úplně typickej, ale mám to do Pece, kde nám 720 roadtrip začíná, kus cesty a tak je třeba si přivstat.
Roadtriping life začíná!!!
Cestou kolem Hradce jsou sice kolony, ale jinak v pohodě a tak konečně v 9hod parkuju káru vedle Martina u Janovy boudy nahoře nad Úpou. Vítačka jak kdysme se neviděli věčnost, ale hned musíme skočit ke mě do auta, protože počasí se střídá z oblačné oblohy, do střídavého pršení až na aktuální kontinuelní ceďák a tak pod střechou obytky vymýšlíme, co budem dělat dál. Teda on plán je jasnej – Sněžka musí být zdolána, ale čekáme alespoň chvíli na nějaký to okno, kdy bude pršet trochu míň. Když se ale počasí netváří, že by na svém vývoji hodlalo cokoliv měnit, vyrážíme vstříc stoupání za lehkého deště.
Cestou lehce kecáme (nebo mluví spíš Martin – jak mu chyběj kurzy má evidentně mluvící přetlak a tak to musí ven.. hahahha..) a tak najednou asfaltová cesta přechází v kamenný pole, pak šotolinu a pak až do vyskládanejch šutrů a velkejch schodů. Panorámata tu trochu cestou chyběj, protože mraky se sice na pár minut rezestoupily, ale to bylo fakt jen na chvilku, abych akorát stihnul vytáhnout foťák a cvaknul pár průhledů skrz mraky.
Cestou tak nejen díky tomu že je pondělí, ale asi i díky tomu počasí potkáváme snad jen dvě skupinky lidí. No a tu už se blížíme k závěrečnejm schodům nahoru na vrchol. Hele teda já tu byl tak před 30ti lety, ale přijde mě, že takhle vydlážděná cesta není ani v Praze na Příkopech. Asi to tu prostě lidi vydupaly ještě dřív než se sem postavila ta nová lanovka a tak si tu kameníci dali práci a vydláždili tuhle turistickou atrakci kam až to šlo. Možná by se zdálo, že o nějakým velkým hajkování nemůže být řeč, ale když se tu spustí vítr a začne do toho sněžit jako právě teď nám, tak určitý punc hor přeci jen tenhle výšlap má. A co si budem povídat on se tu v mlze ztratil i zmrznul nejeden člověk. Jen to asi nebylo na konci května a s vybavením co máme my.
Nahoře pak už jen bílá mlha, sněžení a vítr že se člověk pomalu musel naklánět aby udržel balanc a tudíž výhled nula. Lezem teda do Poštovny a tam aspoň dáváme čájo. Chvíli rozjímání s tamní obsluhou, ale čas a okolnosti nás tlačí, takže berem zas za kliku a zavíráme radši zvenčí. Jak teda skončilo balení lanovkáře mladé bujné servírky se už nedozvíme, našlápnuto měl ale po těch několika rumech solidně. Venku počasí furt stejný, tak aspoň když se nikdo nedívá, dáváme ilegální mikropřechod hranic do Polska, bo v tý mlze člověk pomalu nevidí kam je nahoru a kam dolu. Gravitace nakonec ale způsobí, že cestu nacházíme a vyrážíme zpět k autům. Dolu to pak jde o poznání líp a tak míjíme kilometry jak nic.
Až výhledy u Portášek nás na chvíli zastavujou, protože tam se konečně mlha a vítr trochu rozvolňuje a je na chvíli vidět dál než k prvnímu stromu vlevo. Z Portášek je to ale už jen kousek k autům a tak ten zbytek máme za chvíli. Celkově jsem si dali pěkný skoro 4 hodinky výletu a tak je třeba se nadlábnout, dát čájo a chvíli relax, protože nás ještě čeká jedna cesta. Sice už za volantem auta, ale ten přejezd musíme udělat – zítra jsou totiž v plánu Trutnov trails a není nic lepšího než se na lokalitě probudit. Po jídle teda rychlej přesun autama do Trutnova, tam parking, víno, oheň a přišli i sousedi z jinýho pickupu na pokec a tak se západem slunce a v dobrý společnosti nakonec dnešní den zakončujem.
Je třeba si odpočinout, protože místní traily tu zadarmo rozhodně nejsou…
Tak see you zítra..
-a-
