Ten poslední den letošního 720 roadtripu zakončujeme v lehce potemnělé atmosféře. Předpovědi totiž jsou že ve 3m pod hladinou se začíná stmívat jak na Sibiři na podzim a dál už jen číhá tma a bubák.
Ale i tohle si jdeme užít!
Freediving na Leštince může začít..
Ráno se budíme opět do pošmourného počasí, ale tentokrát nám to mokro venku nevadí už vůbec. V noci pršelo a sem tam ještě nějaká kapka spadne, ale vzhledem k tomu co nás čeká bude mokro to nejmenší čím by se člověk měl zabývat. Po velmi lehké snídani, zapínám bojler v obytce aby mě nahřál vodu do sprchy. Vím totiž, že až se vrátím zpět budu tu horkou sprchu fakt potřebovat. Zatím ale lezu dozadu do garáže a tahám bágl, který tam vlastně celý týden jen stojí v koutě.
Neopren, závaží, maska, rukavice, botičky na mě z pak z báglu skáčou skoro sami. Ještě ploutve do ruky a jde se na to. Tu teplou vodu ze sprchy jsem už stihnul částečně použít při oblíkání, protože do mýho opencell neoprenu se bez vody a kondicionéru nedostanu a teď už stojím venku a čekám na zbytek ploutváků. Nejdem se totiž s Martinem potápět jen sami. Z různých částí republiky se sem totiž sjelo několik Martinových známých a studentů, který si to dneska vpálej pod vodou s náma včetně Máry, který s náma dal včerejší biking. V lomu Leštinka jsou totiž hned dvě potápěčský základny a pod vodou je fakt na co koukat. Mapa slibuje keson i jiný atrakce, ale uvidíme jak to bude s viditelností. Z divingový recepce se totiž dozvídáme, že ta viditelnost bude tak 3-4m, ale nějak se mě to při pohledu na vodu nezdá.
Nejsme tu ale proto, abysme jen debatovali na břehu. Berem teda útokem jedno z mol, který jsou určený spíš pro bubláky, protože nerezový plato s luxusním přístupem do vody není úplně při freedivingu potřeba, ale klouzat po bahně se nemusíme. Hele neoprenový ponožky i rukavice budou dnes potřeba, protože sotva se nořím do vody, cejtím, že teplo vypadá jinak. Namáčim obličej a zas takovej šok jak při potápění pod ledem to není, ale to Bali, to má něco do sebe.. Hned za mnou jde do vody Mára a pak i Martin, zybtek se trochu pozdržel, ale náš plán slyšeli, takže bysme se za chvíli mohli potkat na jedný z bójek. Těch je tu hned několik, takže člověk nemusí ty atrakce po vodou složitě hledat a zrovna dneska se to fakt hodí. Dávám totiž takový dva warmupový ponory a je mě jasný, že dole nebude vidět snad vůbec nic. Vedou tu sice i lana rovnou od mola, ale my plaveme rovnou k bójce nad kesonem. Ten by měl být asi v 20m. Chvíli se tam rozkoukáváme do tý zelený tmy a pak jde na to Mára. Dělám mus safety, ale je hned zpět. Dává protokol a já si to dolu válím hned po něm.
No dolu.. sotva to na hladině zlomim, potáhnu lano a párkrát kopnu už vím, že dnes nebude problém s vyrovnáváním, ale s tím, že dole je BUBÁK JAK HOVADO! No, někdy to prostě tak je. Po mě jde nějaký ponory Martin, kterej keson dává na pohodu a pak ještě nějaký ponory kolem, ale spíš si myslím, že to dělá schválně aby si toho moře, kam za chvíli zas odjede, o to víc vážil.. :) My s Márou ještě něco topíme, ale dneska jde fakt spíš o topení, než o potápění natož aby to dostálo slovu freediving.
Ale víš, co? I o tomhle to je. S tím, že je dnes pro mě dole bubák jsem se smířil hned a tak si dávám aspoň nějaký vočumování kolem plata a za půl hoďky ve vodě to pak balim. I zima si vybírá na mě svojí daň a tak je třeba jít vážně z vody. Skupinka co přišla později ještě vesele topí, ale to jsem už na cestě k obytce, kde mě čeká horká sprcha, káva a teplý oblečení. Sedíme pak ještě chvíli v místní klubovně a s výhledem na lom, dáváme horkou kávu, nějaký sladký dobroty a nakonec, tak jak to i vždycky musí skončit na sebe máváme a mizíme každej kam potřebuje.
720 roadtrip je za náma. Završeno s potápěcí bandou, ukončeno v poklidu.
Martin zase i letos vybral parádní lokality. Některý jsme znali a jeli najisto, jinde jsme byli prvně a nechávali se ohromit, ale ani zavřený hranice nám nezabránili bavit se jak máme nejraději. Bavit se vždycky, kdekoliv a jakýmkoliv sportem. Hiking, biking, feraty, potápění a to jen díky tomu, že vlastně letos bylo dost hnusný počasí. V autech byli i věci na lezení, běhání, logboard, slackline… prostě těch možností je moc a spoustu dalších jich číhá všude kolem. Jo, můžeš cestovat po světě a vidět místa, ale i tady v těch několika lesích, stráních i pláních co jsou v republice se dají zažít velký věci.
Stačí jen vyrazit a ty věci se začnou dít.
Tak vyražte. Sami, nebo příště třeba s náma.
Stojí to za to…
-a-
