2 roky po transplantaci jater | Sausage TV 017

Ahoj, dneska je 22.9.2020 a pro mě je tento den strašně speciální. Není to tím, že bych měl svátek (vše nejlepší všem Darinám, Morisům, Mořicům a Garikám).

pozn. Andy: Omlouvám se Jonášovi za zpoždění – nicméně dál už story Jonáše Stehlíka inside!

A jo – stojí za to přečíst!
..a třeba se i občas zamyslet..

Dnešek je pro mě hodně speciální tím, že to jsou 2 roky od mého veledržkopádu v Riegrových sadech, kde se před dvěma lety jelo něco, jako downtown, ale spíš to byla destrukce lidí a materiálu.

Já jsem se tam bohužel zničil tak, že mi to už navždy změnilo život a málem mi ho to vzalo. Je strašně zajímavé, jak dokáže jedna vteřina všechno přetočit naprosto naopak a veškeré priority v jednu chvíli přesunout na naprostý konec, jako největší nicotnosti a nutí Vás soustředit se jen na to, jak vybruslit z jednoho ohromnýho průseru, no a že to průser byl zatraceně velký.

Ve zkratce bych to popsal takhle pád -> odvoz sanitkou do nemocnice Královské vinohrady (největší chyba) -> okamžitá operace roztržených jater -> probuzení (údajně jsem měl štěstí a vše bude v pohodě) -> komplikace -> další vyšetření -> další komplikace -> po týdnu revizní operace (díky panu docentu Oliveriusovi, kdyby mě neoperoval on, tak tu prý nejsem) -> při operaci zjistili, že při první operaci přehlédli to, že byla poškozená tepna, která vyživuje játra (takže jsem v podstatě žil týden bez jater) -> jediná šance transplantace (v tenhle moment už si nic nepamatuju a jedu jen z vyprávění -> převoz do IKEMu (jsou to strašní borci všichni! a navždy jsem jím dlužníkem, že to se mnou nevzdali a neuvěřitelný respekt patří zejména manželce a rodině, že to zvládli -> 1. transplantace jater, které ale zničila infekce z krve, která mi z té poškozené tepny tekla do břicha -> pár týdnů úmělý spánek a spousta dalších patálií a o měsíc později druhá transplantace.

Takhle nějak bych popsal celou tu situaci. Možná se v nekterých věcech neschoduju s vyprávěním, jak říkám mám to dost pomotané a moc si toho nepamatuji, každopádně při takhle dlouhé době v poloze ležmo a tolika operacích dostane tělo strašně zabrat, takže k prvotnímu šoku, když mě probudili a viděl jsem, jak mi z břicha trčí strašně moc hadiček spolu vyšitým znakem MB, se přidal i šok, že mi nefungují nohy. Pár dnů jsem na tom byl psychicky tak mizerně, že jsem i rodinným příslušníkům řikal, že mě měli nechat umřít, že to bude všechno špatný a že můj život skončil atd…

Tohle období trvalo pár dnů, ale jakmile jsme mě s rehabilitačníma pracovníkama rozfungovali, tak přišla úplně nová chuť do všeho. Uvědomil jsem si, že jsem dostal druhou šanci, respektivě několik druhých šancí, protože dle lékařských zpráv a operačních záznamů jsem byl 3x doslova mrtvý a když dostaneš tolikrát další šanci, tak ji prostě musíš využít a s tím jsem do všeho šel, no a čas, tak nějak plynul a ejhle jsou to už 2 roky a já musím říct, že jsem nebyl nikdy šťastnější a když pominu tu tunu léků, které musím polykat, tak skoro nepoznám rozdíl. Díky za to.

Poprvé doma vyšel schody

Říkal jsem si, že tohle video natočím, jako důkaz toho, že když je šance a možnost, tak se musí vždycky zkusit zvrátit nepříznivý vývoj situací a chytit příležitost za pačesy. Já jsem za tuhle příležitost neuvěřitelně vděčný a děkuji za ní.

Díky všem, že jste to dočetli až sem a klidně mrkněte i na video.

Jonáš.