“Tak já pojedu s tebou.” povídám a hned se hrnu domu rychle převlíknout, natankovat bidon (jeden bude stačit), stříknout řetěz a rychle nabombit Highrollery. Takže než bys řekl borůvkovej koláč, stojim před domem ready na tuhle pekelnou “endůro” erzetu..
A o co šlo a jak to šlo?
Tak klik dovnitř.
Hele tak předně, když Vám někdo na silničce, kdo přes letní měsíce najíždí kolem dvojky za měsíc, zastoupí cestu, rozumně z toho vycouvejte, třeba s výmluvou, že máte píchlej řetěz, nebo moc mastný lanko od přehazovačky. To bych ale nesměl bejt já, abych právě na vyjížďku se silničářem neřek: Jasná páka – dyť sme přeci v kopcích, žádnej Terezín. Cestou se totiž u nás na chalupě stavil Vláďa a že se projede na Špindlerovku. Jako pár dní nazpět jsem to jel autem a hybridu došla baterka po pár metrech, takže benzín ječel, ale já si říkal, že si po včerejšku v dešti na biku aspoň vytočim nohy a když mi Vláďa ujede, tak mi prostě ujede.
Od baráku sjíždíme nejdřív dolu do Vrchlabí a pak už po hlavní silnici do českýho Aspenu. Hned ve Vrchlabí nás míjí kolona emerickejch džípů a řekl bych, že film Full metal jacket z nich snídá minimálně půlka. Ta druhá půlka totiž zaručeně staví mosty přes řeku Kwai. Když teda opadne modrej emisní dým, ze kterýho by Grétu trefilo, začíná Vláďa trochu zrychlovat. Už cestou dolu totiž poslouchám, že Watty ti změněj život v pedálech k nepoznání. Trochu se z háku snažím kontrovat, že já znám rychlostní průměrku a taky se občas mrknu na tepy, ale v týhle debatě jsem druhej jak Buzz Aldrin. Jediný na co se zmáhám, je nenucená hláška, že rychlejc bych už nejezdil, protože i v háku tepu stošede.
Vláďa teda nastavuje svý tempo na relaxačních 200W a já za nim jedu v centimetrovym háku. Koukám u toho na precizní řazení jeho elektrickýho Shimana i na to že moje přední guma je tak 3x širší než jeho, na 7atm nafoukaná, silniční žiletka. Tak nějak ve skousnutelnym tempu se dostáváme až do Špindlu a právě když bych to chtěl otočit k lanovce, přichází zepředu hláška, že si teda tady do toho segmentu asi trochu nastoupí. 320W prej bude ideál, aby si tam zandal lepší čas než minule. Vůbec nevim co se děje, ale kejvu a s předstíranou lehkostí tam prohodim, že uvidim jak mi to půjde.
No hele jako nic. Ale jako že vůbec nic. Vláďa se zvedá ze sedla, pětkrát otočí klikou a já už chytám díru, kterou nezalepí ani ParkTool lepidlo. Chytám si ale nějaký tempo a těch 170tepů tam držím první, druhou, třetí, čtvrtou zatáčku a byť mě do toho ještě zvoní telefon nepolevuju v tempu. Tohle velmi zkrácený martirium ale končí samozřejmě tím, jak jsme předpokládal.
Ne – na Špindlerovku jsem nevyjel. Před poslední rovinkou už zhora valí Vláďa a já bez mrknutí oka otáčim bike a chytám se opět za něj do háku. Aspoň ve sjezdu si to konečně užiju. A znovu NE – neužiju. Jako s plackou 36 zubů a enduro gumama máš proti 53×11 šanci asi jako český dráhy proti japonskýmu šinkanzenu. I když teda zalehávám na štangli po aerodynamickým silničnímu vzoru, tak ten valivej odpor nefixneš. Celá tahle eskapáda teda pokračuje tak, že Vláďa na mě každou chvíli čeká a ač projedem Špindl z kopce a silnice už tolik nepadá, tak on jede regeneraci a já si dávám další samostatnej závod s nohama co jedou jak rotor od fénu. Před Vrchlabím se pak oddělujeme a já šlapu do kopce zpět na chalupu kančíma stezkama. Vláďa okolo, po silnici.
Doma mě pak hodinky vyhodí nesmyslný časy regenerací a já jsem zralej jak švestka do slivovice. Naložit a zavřít za mnou víko. Naloženo jsem totiž dneska dostal víc než dost.
Ale víš co..?
…
Jo, přesně tak - příště bych do toho šel znova!
Nedostatek závodů, stařecká demence, druhá, třetí, čtvrtá, míza? Nevim.
Co ale vím, je to, že mě to ježdění prostě baví a je úplně buřt kdy, na čem, nebo s kym.
Prostě biking PYČO!!!
Tak jezděte..
-a-
Krásně napsaný, měl bys ses tu realizovat častěji :-)
Btw most přes řeku Kwai stavěli angláni…
Díky! :)
A kaju se za tu frekvenční nedostatečnost. Nechybí témata, spíš motivace.
Ale já to zlepším.. :)