Prach, pot, vostý lokty i dopady do peřin. Všechno bylo, ale tak nějak popořadě si o letošní otvíračce bikeparku na Monínci můžete přečíst uvnitř.
Hele pátek. Odjezd z Prahy ucpanej jak hajzl na benzince po nájezdu něměckýho zájezdu. Když se ale konečně přes tu plechovou zácpu dostanu začíná víkend a já směřuju na jihovýchod. Obytka nabalená, ale aby to ale nebyla jen jednoúčelová cesta, tak se ještě v pátek stavuju za Švábem kterej s mlaďochama kope trailsy v jedný naprosto dokonalý roklince – jako potenciál má to místo neskutečný a co víc – mají to povolený od majitelů, takže už se těším na další návštěvu. Cesta na Monín je tak alespoň zpestřená takovou menší session. Pak už ale hen heeeen a za chvíli parkuju dole na moníneckým parkovišti.
Tam zaparkovaný tři auta a biková crew poskakuje kolem. Dáváme si highfive ale já jsem trochu nervózní, protože můj plán bylo ztrestat bikepark ještě v pátek. V obytce mám totiž jak mý klasický RB enduro, tak i e-bike od Giantu a to víš – na eRBéčku to dnes nahoru nepojedu. Beru helmu chrániče, mačkám tlačítko a pak už jen pár pedálovejch otoček a jsem nahoře. Hele tahle lanovka mě baví, ale o tom až jindy.
Všeho všudy nikde nikdo, ale přesně takhle jsem to chtěl. Tak si nahoře chvíli sedám a jen tak čumim z kopce. Je tam ticho, klid, ale přesto mám po chvilce v sobě takovej vnitřní neklid – no jasně, trail VOLÁ!!! Než teda úplně zhasnou, skáču zas na bike, teleskop dolu a jedu to prvně vočíhnout ať to tam zítra ráno může ztrestat v plnejch.
Horní louka je opět nakopaná z nuly, ale zas jsou tu nějaký změny. Kopec zábavy tak ukazuje první zoubky a rozhodně to jezditelný a zábavný je a i přes to dlouhý sucho to nijak extra neklouže. Takže nahoře klopky, pár lavic, dvojáků, i náskoků do klopenek. Prostřední lesní pasáž je pak asi beze změn, ale s tím kolik je tu namačkáno různých variant je to furt to samý dobrý bikový hřiště. Pak už přichází přemostění a za ním asi největší změna. Teda klasický velký 4 lavice jsou na svým místě, ale vedla toho přibila navá easy lajna, práve proto aby se nemotaly skupiny lidí co chtěj letět v plnym lavice a ti co to jen tak přejížděj. Pro ně je tu přesně postavená nová klopenká sekce, která mě přijde sice trochu zavřená, ale při dalším projetí si vlastně říkám, že je to dobře, protože se tu aspoň něco děje a není to jen rovná pěšina z kopce.
Navečer pak sedám s Kubu, Radimem a dalšíma k ohni a kecáme, padne pár panáků, logbordová a sk8 session a lehce po dvanáctý to jdu zalomit. Ráno se totiž tvůj bike zaptá jestli jsi ready!
A je to tu! Sobota ráno. Káva černá, nebe modrý a vyhlídky jasný. První lano je moje a tak trochu švindluju, když k turniketům přijíždím ještě před otvíračkou a kluci od lanovky mě pouštěj dřív. První lano na Monínci si ale prostě nemůžu odpustit. Nahoře pak ještě nikdo a tak se pouštím s RBéčkem dolů. A víš co? JE TO PECKA! Jako vždycky i tenhle rok se prostě maximálně bavím na kopci s převýšením relativně minimálním. Dávám tak několik peckovejch jízd, aby mě ale z nějakýho důvodu začla bolet packa. Pauza – zjišťování, zda ještě udržím řídítka a nakonec mvýměna strojů vede k tomu, že si sebou beru foťák a na e-biku valim nastřílet pár fotek.
Hele i přes to že to musím kolem 12tky zabalit, stojí tenhel kopce vždycky za návštěvu. Variabilita stop je tu prostě to, co mě neskutečně baví a jak si i na jednom trilu, díky odbočkám můžu zablbnout jak na několika trialech.
Letošní otvíračka se za mě tedy opět povedla a já se těším že si sem letos zase párkát zajedu.
Díky celý monínecký diggers CREW za přípravu! Odvedli jste kluci zas velkej kus práce!
Díky!
-a-
Jo a fotogallery bude zítra!
