Sobota Krupka DH – kámo !

Očima Andyho, ve společnosti Filipa, pomocí klávesnice, zde report z Krupky pro vás !

Jelikož sníh valem leze z kopců a závody se blíží rozhodli jsme se, po telefonátu s Kubajszem že Krupka je sjízdná, jet s Filipem potrénovat právě tam. Hrůzná představa poledních dešťů nás vypudila už v půl osmý z Prahy a jelikož je Filipova žena Vendulka zdatná řidička, tak jsme lehce před půl desátou stály u rozhledny na Komáří Vížce a kochali se mlžnýma panoramatama. Těšil jsem se že konečně pořádně provětrám new Team DH od Norků a trochu mě děsily tající kusy sněhu kolem, ale obavy z rozbahněný trati se ukázaly jako zbytečný. Přeci si nezašpinim kolo!

Jízda první – Oťukávačka.

Koukám, jak se lesáci vyřádili na stromech a z hustýho lesa jsou paseky s tunama větví. Trať je ale sjízdná. Dali jsme jen v půlce menší pauzu, aby mě Filip řekl, že jsem blbě odbočil a pohárová trať vedla loni trochu jinak. Nikdy jsem tu nezávodil, tak jedu pomalinku na jistotu. Dole se shodujeme že listí je pěkně zradný a pod nim skovaný šutry velikosti pěsti, ještě zrádnější. Dole hned skáčem do auta a frčíme nahoru.
Jízda druhá – Správně. Tentokrát jede Filip první a tak dáváme lonskou trať již správně. Valíme jí bez zastávky a začíná bejt sranda. Dodávka a vzhůru.

Jízda třetí – Slizko, pád a ruce.

Přihnala se přehánka a oslizla kořeny. Valím jí první a moc se mi to líbí – upustil jsem gumy a je to jistejší. Na cestě pod skalkou se otáčím jestli je Filip za mnou. Neni. Brzda a čekám. Po chvilce se vynoří zpoza horizontu a za stálého kroucení hlavou staví u mě. “Hele mě to prostě ujelo a vypochodaval jsem do listí” dodává pro vysvětlení mojich pohledů na adresu jeho špinavýho dresu. Ke konci trati už cejtim ruce jak pořád brzdim – ta zimní příprava na stěně mi chybí a dole rukama klepu jak ratlík.

Jízda čtvrtá – Foto. Vendulka vzala foťák a že udělá pár snímků. První jde na řadu Filip a tak to trnanspikem sypu z kopce já. Pod kopcem čekám a čekám – nějak jim to trvá. No jo sluníčko už zase pálí a meze lákaj nejen dropovat :-D

Jízdá pátá – Předobědní. Nahoře potkáváme pár sjezduchtivých spoluobčanů. Dáváme to s nima asi do půlky, kde oni zastavujou, ale my si to opět vychtnáváme v kuse a protože prázdnota žaludků je neuvěřitelně těžká, letíme asi nejrychlejší jízdu dne. Ouuu jeees! :-)
Obídek – proběhl v zahradní restauračce a očekávaná bouřka pořád nikde.

Odpo dáváme ještě dalších pět jízd. Všecko pěkně naráz – žádný zastavování (až na další Filipův pád, při kterym už konečně pokřtil svjí new TLD helmici) Nicméně všecko v cajku a tak se s kulatou číslovkou deseti jízd nakládáme do auta. Cesou domu začíná pršet a do Prahy přijíždíme za vydatného deště. Podtrženo sečteno – super ježdění a příprava na závody.
See ya in da race
-andy-