Enduromania 2007 – brácha MX v Rumunsku

Tak bratr potvrdil svou naprostou šílenost, odložil streeta a sebral dvěpádlo suzuki a odjel s kámošema do Rumunska. Motocross voe !

A nebudem to tu dlouho protahovat, nechám mluvit brothu. Takže co je to vlastně Enduromania?

Enduromania – závod , který pořádá RUMUNSKÁ MOTOCYKLOVÁ ASOCIACE, jedná se o orientační závod v Karpatech. Cílem závodu je nasbírat co nejvíce bodů. Body se získávají tak, že na mapě jsou souřadnicema udané body, na které se  musí endurista dostat, některé jsou třeba za 100 bodů a některé za 5000. Body jsou rozděleny bodle obtížnosti.

Třeba bod na hoře Tarcu leží ve výšce 2190 m.n.m a je vzdálen od základního tábora, kterým je vesnice Brebu Nov cca 50km. Za něj je možno při dosažení dostat 5000 bodů. Závod začíná v pondělí rozdělením map a rozpravou, poté se udělají teamy minimálně o třech lidech… Konec závodu, pokud přežijete, je v pátek, tady se vyhodnotí kolik který team nasbíral bodů. Aby se nedaly body falšovat – je zvolena metoda obkreslování vyražených čísel raznicemi na daném místě – kovová destička s čísly od raznic. Takže takhle.

Začalo to asi tak, že jsme si před rokem s Šíšou řekli, že by jsme si konečně mohli uskutečnit závod po rumunských horách, který se nazývá Enduromania. Termín odjezdu se blížil a my pomalu začali připravovat stroje na odjez 21.7. Nakoupit nové gumy, destičky, vyměnit rozetu, řetěz, oleje a všechny kapaliny. Nakoupit sady páček a věcí, které se dají dost dobře zničit. Nakonec je vše připraveno a my se můžeme  začít těšit na rumunský masakr …

Onen  den nastal,  já si ještě před tím skočil na dvě vystoupení do Liberce a Bechyně,  proto vyrážíme až kolem 20.30. (je to šílenec, pozn Čárys) Jedeme na noc, snad bude volno a taky že jo. Dálnice Brno, Bratislava, Budapešť a Czeged úplně volná, takže na Rumunských hranicích jsme za 6 hodin (650km). Když on ten transpík 02 v TDI fakt šlape, že, brácha, co Hjundaj… 

Vjíždíme do Rumun, zastavujeme za celnicí, že si vyměníme prachy a najednou banda snědých náctiletých kloučků nám začíná matlat okna. Pokus o odehnání se nezdařil, tak vyndáme éčko, člověk by řekl, že za jednou euro budou vděčný a ono je to na opak. Nene 10 euro komolí česky. Benžo jim to radši dal, zdálky se totiž blížili nasupěný tatínkové…

No nechápeme a raději mizíme do vnitrozemí. Ted už se plížíme, cesty – necesty, domorodci s koňskejma povozama…takže to tu moc nevalí.

Projíždíme města Arad, Timisoara a najednou se před námi začínají zvedat Karpaty. Tady už se to opravdu vleče a mi se na místo určení „Brebu nov„ 930 m.n.m. dostáváme v 12.30 tachometr ukazuje 1050 km.

Vybalení, ubytování -  pomalu se začínáme těšit na místní masakr. Bohužel první nedělní vyjížďka je beze mne, zapomněl jsem si pustit benzín (pozn brácha : muhahaááá) a mezi tím mi všichni ujeli neznámo kam – nevadí, sjel jsem si jen tak na pohodku po místních kopečkách a honem do školy,  kde jsme ubytovaný na jídlo a potřebný spánek. V pondělí nás čeká opravdu náročný den rozdání map a hurá na závod, ještě se musíme domluvit jaké budou teamy..

Konečně jsme na vrcholu a opravdu jen zíráme, že se tady dá všude jezdit. U nás nemožná věc jít si zajezdit třeba do Krnapu. To by bylo téměř na oprátku… Sjíždíme dolu, samozřejmostí je na vypnutý motor – připadám si jak na kole, když valíme třeba 6 kiláků dolu bez motoru. A honem „domu“ začíná se stmívat, ve škole jsme kolem 22.00. Tachometr dnes ukázal 160 km těžkého terénu!!

Jsme rádi , že si můžeme lehnou o sezení není ani řeč po 11 hodinách v sedle. Nenapadlo mě, že naše zadky poznají středověk. Ale Benžo, ostřílený ,,Rumun,, má záchranu… dětskou mast na opruzený zadky. Ách jaká úleva – díky ty kluku jeden !!!.  

Úterý – ráno oprava a udržba  strojů – zatím je to celkem v poho nic moc závady. Dnes už vyjíždíme kolem 12 vede nás Benžo. Je to spíš rychlé ježdění po místních prašných cestách mezi údolími, ale užíváme si to mega moc, takže večer je najeto kolem 140 km. Dáme si lunchmeat, aplikovat hrst masti a už nám zase padají víka. 
 

Středa – o5 údržba, zjištění  – pneu už jsou načatý jsou tak na 75%. Dnes jsme si slíbili oběd, tak po menším výletu zajíždíme do putiky a dáváme si  „mici" takové masové ruličky něco jako čivabčiči.  Po jídle jsme nadupaný  a  Benžo povídá,  pojedem takovým masakrem domu, to budete čučet. Mezitím při odjezdu prorazím dekl na spojce a ulomím páčku… vše se opraví, deklik tvrdokovem a hurá na to. Tvrdokov všem ! 

Vedoucí se cestou přes řeku ještě řádně nechtěně vykoupe. Moc mu nezávidíme…v té řece plavou odpadky snad z půlky Rumunska..blééé.

Přijíždíme ke kopci a  máme před sebou cca 600m stoupání kamenitým korytem vymletého od vody. Nešlo to tak ztěžka jak se na první pohled zdálo, jen těžké 4takty mají problémy, ale nakonec jsme nahoře komplet a valíme domu jak jinak než za tmy. To jsme cestou ještě ztratili v kopcích Kulíka, ale byl tak dobrej, že se neztratil a dorazil v pořádku.
Dobře on !

Čtvrtek – ráno – už je dost co opravovat, ze strojů jsou docela vraky, ale plánem dne je o5 hora „Carka“. Tentokrát z druhé strany po hřebenech – žádná cesta jako v pondělí – ale terén pro pořádné chlapy – nikdo z kluků, co Manii absolvovali po několikáté, tam zatím nikdy nejeli, tak uvidíme uvidíme. Bereme vodu, benzín a vyrážíme…

Nejdříve nemůžeme trefit to správné údolí, abychom se dostali pod  horu, přes kterou tam pojedeme. Po asi 30km zajížďce se dostáváme na první vrcholek. Sedíme na úpatí hory, pokuřujeme a v dálce je vidět cca 2 km stoupání po krásném úpatí hory – v duchu si říkám jak to na trojku vylítnu až nahoru…

Sjíždíme z prvního vrcholu – není cesty zpět. Zpátky už to nevyjedeme a před námi je opravdový brutální krpál. A sakra jen jedna možná cesta nahoru a ta je šílená… To co vypadalo jako pěkný hřeben je spíš střecha a na ní spousta hrbolů. Jdeme na to! 

Jedinej Jirka to vyjíždí na první ohyb hory, ale to je jen půlka kopce. Dávám 1,2,3 a letím nahoru najednou se kopec zvedá a řadím 2 a nakonec 1. Jo 250ccm nic moc krouťák – stojím stroj nejede tak znovu dolu, zase se pokouším a to samé…

Došel benzín nalejvám zbytek co si vezu v batohu. Tak asi na 7 pokus se škrábu do půlky, z toho dost tlačím – jsem v koncích ze shora na mě koukaj, jak se trápím asi mě za chvíli vyškrtnou. To ne ! Nalézám dobrou stopu – trošku traverzuju, předjíždím Šíšu, kterej se taky trápí, konečně půlka za námi…uf, byl to porod.

Ted už je vyhráno kopec se zmírnil a nechá se jet. Hurá jsme tu všichni šťastný, že jsme to zvládli – nedokážu si představit, kdyby bylo mokro…"turista zhynul v karpatském údolí na totální vyčerpání organismu.." 

Hrozná žízeň a hlad,  mám přeci ještě litr vody v batohu. A sakra, nic… prasklá flaška. Jirka mi dává jeho poslední jablko – bylo to nejlepší jablko, který sem kdy měl. Benžo je bez benzínu, zbývá mu asi litr a domu je to 50kilásků. My ostatní to budeme mít jen tak tak. Jdem na to, sjíždíme dolu zase bez motoru a najednou vidíme čtyřkolu a na ní Hegiho jak letí na nahoru – záchrana -  má phm!!!

Pokecáme, dolejeme a jedem směr Brebu nov, cestou ještě přervu řetěz.. Následuje cca 40 km na laně terénem za Benžou na Husabergu – nic moc. (pozn čárys : prej nic moc ! Ty šílenče!)

Ve škole jsme v 22,00 ze stroje teď už ale úplnej vrak. Jdu spát skoro na dně, ale spokojenej.
 

Ráno naložíme dva šroty do transpíka a jedeme dom. Nyní cesta trvá 12 hodin i s obědem… 

Něco na závěr – kdo to nejel, nemůže si to ani představit, kdo nebyl v Rumunsku neuvěří.
Poznali jsme, co je vysílení, hlad a opravdová žízeň. Ale za rok se chystáme zase.
Obyvatelé, co jsou v horách po vás pořád něco chtějí. Dříve prý byli vděční za bonbony, ale asi jak jsou v tý unii, prahnou po penězích..

Zničil jsem 4 páčky, dekl na spojku, řetěz, jedny gumy a celkové opotřebení stroje bylo značné. Jinak tato sranda vyjde na necelých 20.000 kč.  Domu jsme si přivezli hromadu vzpomínek, diplom a chuť do dalšího závodu 2008.. Bylo to fakt peklo!

Kejleb pro bratra.