Red Bull Rampage Retrospective – 5disc edition

Rcenze na Rampage retrospective – pětidývýdýčkový monstrozní RedBull projekt z klávesnice Andyho a tuna fotek – more inside !

Sedim tu už deset minut a pořád nevim jak začít. A vlastně i takhle začíná tohle video. 5 DVDcek  v luksusnim plechovym boxu. Na čtyřech z nich je sestříhanej rok po roce ten největší Freeridovej závod na horskejch kolech. Pátý je věnovaný ohlédnutí za celým vývojem Rampage a právě na něj se vám pokusím napsat recenzi.

Začátek a hned otázka. Mohl bys jednou, dvěma větama popsat co je to Rampage?
Berrecloth: -ticho- Vanderham: -ticho- Romaniuk: Je to těžký popsat takhle.. To nejde… Strait, Watson, Minnaar, Schley, Bourdon, Simmons – ticho.

Fajn. Nicméně klucí se časem rozpovídaj a hned na začátku Schley a Tippie a tom jak to vůbec začalo. Old school (rok 95 a starší) sesřihy,  při troše štěstí 5cm zdvihu na elastomeru, XC rámy a sjíždění jen prudkejch svahů.

Ten nápad tam byl hned. Pojďme uspořádat freeridovej závod tady v BC na sypký šotolině v prudkym kopci, takovej jako se jezdí na lyžích nebo prknech v zimě. Prostě každej si vybere svojí lajnu a třeba si i skočí tu metrovou skalku. O pár let později (2001) přišel Red Bull do Utahu  a tohle místo v Camloops vypadlo spíš jako dětský hřiště.

Rampage 2001 Dá se tohle vůbec sjet? Přežijem to? 

Pro organizátory a Todda Barbera v čele velká neznámá, nebude z toho akorát prušvih? Vidět jen jezdce padat ze skal, tohle prostě není jako na lyžích i když ta myšlenka je stejná. Byli pozvaný jezdci, vybraná lokalita, zajištěný věci kolem.

Záběry z ročníku 01 a prostřihy na rozhovory s jednotlivýma jezdcema otvíraj tuhle pasáž a všichni se shodujou, že tehdy to bylo opravdu o přežití – dáš drop jsi borec. Takže třeba Robbie Bourdon (do tý doby ještě ne moc známej freerider)  tehdy dal jako první úspěšně obrovskej gap o kterej se pokoušel pro změnu neúspěšně Milles Rockwell – tehdejší světovej šampion v DH a to mu dost pomohlo stejně třeba jako Straitovi prosadit se.

Rampage 2002 Jak velký věci můžem dávat?

První ročník se povedl a dal i odpověď. Nyní už organizátoři věděli, že to nebude plácnutí do vody a naopak se to proměnilo v něco tak obrovskýho, že dodneška se fotky z Rampage objevujou v bikemagazinech a v různých sestřihách videí.

Pozvaný jezdci chtěli dát jasnou odpověď i nyní. Největší odpověď zasadil Super „T“ Klasen – dával prostě ty největší dropy ze všech 10, 11metrů a s usměvavou tváří na konci říkal, že to bylo super ježdění. Co by stálo dál za zmínku, byl gap co vytvořil Cedrik a Bourdon  (jo to je ten gap, kde je vyfocenej Mároška snad ze všech stran jak letí dolu po nohou a kolo ho následuje ) takovejch 7 na 8 a do zatáčky, přistání na metr širokym chodníčku – prostě nesmysl.

Další kdo se tu poprvé pořádně ukázal a koho nikdo neznal byl Berrecloth. Totálně jiná image, individuum pochodující kolem, který ale z ničeho nic vystřihlo na jednom ze skoků Superman-indian-seat-grab! Do tý doby všichni lítali rovně, dali ruku, dvě, nohu, ale žádný dirtový skoky. Za to mu patřilo třetí místo.

Povedlo se. Všichni už vědí co je Rampage, časopisy, videa, televize,  tak jedeme dál.

Rampage 2003. Jak technicky se tohle dá sjíždět?

Jedna z největších otázek každýho ročníku byla: Co proboha zase předvede Bender? Ten člověk prostě dával skoky na který ostatní pomýšleli maximálně v zimě s lyžema na nohou.

Byl to inventář Rampage a všichni se na to hrozně těšili a zároveň ho odsuzovali, protože málokdy to ustál.  Pády byla ale vykoupená evoluce. Lance Canfield – 7m drop s přistáním hlavou na šutr, Romaniuk – gap, zlomenej nos, ale finále jede, Simmons – přistání přímo na záda ze 7m dropu, ale odchází po svejch.. atd.

Atmosféra se mění. Všude spostu lidí a fotografů, všichni se zdravěj s jezdcema, ale pro jezdce občas docela problém vlastně najít svojí stopu. No a jezdci začínaj hrotit.  Backflip na DH kole, suicidy jako povinnost. Všechno tohle splnil na jedničku Cedrik Gracia a proto taky vyhrál. 

Sám pak popisuje jak obrovskej přínos tahle výhra pro něj měla. Prostě nebylo to jako vyhrát svěťák. Tohle bylo několikanásobně víc!

Rampage 2004 Odpověď na vše. 46)

Jo dokážem to sjet. Jo dokážem tam dávat velký věci. Jo dokážem do toho zapojit techniku.
Kaňon a sypající se hlína se i díky předcházejícím dešťům změnily a dolů vlastně už nemusíš cestu hledat, ale cesty jsou jasně daný asi tak metr širokejma trailama. Lidi ve vymezenejch koridorech a pro jezdce ty nejvetší výzvy na jednom místě.

Kdo se s tim od začátku nepáral byl Gee Atherton – absolutně nejrychlejší jízda, totálně vyklidněná v naprostý plynulosti a se Super „T“ dropem do čista. Prostě unikátní jízda, absolutně jiná, než všichni ostatní a taky druhý místo.

Cam Zink – 360 z dropu na velkym kole – neustáto ani jednou bohužel. Všichni prostě jednou to nejvíc co můžou.  Poslední tři jezdci na startu – Romaniuk mezi nima a na tom největšim gapu co kdo kdy pravděpodobně skočil, (Big sender Gap má to přes 20m) dává luksusní table s nohou – davy řvou.

Strait je posledním nahoře. Jeho jízda je plynulá, je to ta jízda, kdy prostě cítíš že ti kolo padne do ruky a že když vyskočíš a dáváš trik, tak jsi si stejně jistej, jako když jedeš po zemi.. Dává si manuálek do dropu, parádní whipy z dropů a vychutnává si to až k Sender gapu, kde narve Suicide.

Vitěztví je jeho a Rampage se pomalu stává minulostí.

Byl to ten nejvíc nakopávací závod co Freeridový ježdění zažilo. I když závod není tak úplně správný slovo. Možná spíš událost. Tohle místo v Utahu prostě pomohlo ke vzniku a strašně rychlýmu nárůstu zájmu o FR ježdění.

Thx to Rampage!

PS:Možná vám to přijde spíš jako popis Rampage, ale o tom vlastně v tomhle DVD jde, prostě trošku jiná recenze. Tak kdo ještě neviděl, chybuje !

-a-