720 krů na tripu u moře

Ahoj Kluci a holky. Jsem to já, Čárys, zase zpátky v civilizaci, v čechách krásných… Jak bylo, co bylo, kde to bylo a tak podobně – klik více…

Tak jsme zase vyrazili na jihozápad, Se trochu zrelaxovat. Předem mého článku, bych chtěl upozornit, že jsme tam narozdíl od mnohých jiných nejeli za účelem honění formy na 3 závody ČP, ale aby jsme si udělali dovolenou, s kolem, protože to je to co nás baví.

Mise se zúčastnili Cruzo a Mave, se mnou, v dodži, neboť oni jediní mohli jet na celých 10 dní, jako já. Já jsem si totiž zaměstnal prodavačku, a zmizel jsem na celkem dlouho – neboť v okolí Monaka se mi fakt líbí. MAverick má jarní prázdniny, a Cruzo je pankáč a vzal si dovču stylem : „Buď mi jí dáte, nebo končím“ Supa..

Den první : Frčeli jsme v pátek ráno, a že to tentokrát zkusíme přes Německo a Švjac, že to bude lepší a levnější. Trochu jsem se bál Cruzovo „autostavů“ neboť v autě mu obyčejně mrdá už tak po 50ti km. Jeho první otázka – „Kdy už tam budem“ přišla někdy u Milevska, no něco. Jinak teda, cestu přes Německo a Švajz už nikdy nejedu. 130 km do Rudy jsme jeli 3 hodiny, děs, a německý dálnice? Kraviny, pořád něco přerušený, omezený, a nebo kus úplně mimo dálnice… Na každejch hranicích nás kořej, odstavujou, a chtěj papíry od kol  tak, korunu tomu nasazuje tajný BMV s dvěma wůrstelama uvnitř, kterejm se nejdřív snažím ujet, v domnění že je to nějakej šprýmař…nakonec nás sejmuli, STOP, no komedie. Švajzem se mrdáš jak pomrd, no nic, nikdy víc… A za Itálii stejně platíš – 25 euro, místo 39 (a ještě švýcarská dálniční známka (25 euro). Never more ! Jedině přes Brener, už nikdy jinak.

Nicméně cesta je komedie. Z Cruza vypadává, že nebyl nikdy dál než v Olomouci. Nikdy v cizině (kromě geiskopu) a tak je z toho vyjevenej. Jeho hlášky, jako např : „Chci vidět Milku spásající palmu“ a nebo hlášky „vezmi to přes Španělsko“ či „do Egypta je to už jen kousek, ne?“ my budou znít ještě dlouho v uších…

Na místo, do kempu do Sospelu, jsme dorazili pozdě, až kolem  půlnoci. Kluci si rozdělali stan, a zalezli tam, já v dodži zapnul topení, a šli jsme spát.

Den druhý : Ráno se vzbouzíme celkem časně, hned vedle nás v mobilhausu parkuje Petr Heiník, Kamil Tatarkovič, Bob Brnka a Strup, kteří sem vyrazili už ve středu, nafotit a natočit spoustu matroše pro různý projekty. Takže se nějak vítáme, a koukám kdo tu všechno je – Polcák, Matěj Charvát s Bártičem, no začíná bejt tahle lokace opravdu hojně navštěvovaná…

Dneska vyrážíme na trať sem do Sospelu, ještě jsem tu nebyl, a PH říká že OK, tak jsme zvědavej. Kamil jede na bikrosku ladit fyzičku a skills, Rob a Strup si to dávaj po ose nahoru, a já, PH, Matěj Charvátů, Mave a Cruzobič se vozíme mým T5 oben.

Nahoru je to asi 7 km, a celkem úzkejch a zatáčkovatejch pasáží – občas jsem to měl just. Dolů se střídáme. Trať. Trať není běru zlá, obsahuje všechno palbu, zatáčky na štěrku, schody, neklopený točky v lese i rozmrdaný pasáže vopravdovýho motocrossu. Dole na vás číhá ještě asi 8 klopenek, různýho druhu a nějaká ta centrifuga – dobré toto je !

Testuju kotníček, 16 dní od zlomeniny, jsem zvědavej…..a….je to v pohodě ! Samo se snažím nejet riskantně, ale mám radost – neotejká to, a bolí to tak nějak s mírou, ale nepálí, necuká – to půjde. Ovšem kdo to spouští zle, je MAve, kterej se hned předemnou epesně rozstřeluje o strom, rameno žebra sedřený celkem gurmánsky. Sem tam potkáváme Roba a Strupa, občas něco blejsknou, a my si to s krátkou přestávkou na oběd takhle dáváme vlastně celej den. Dobrej den !

Večer se přesouváme zpátky do Mobilhaus centra, kde klucí kempují, a zase stanujeme, a dáváme Dodge párty. Vínko, a rumík, moc nám to chutná, až se kolem 22:30 shodujeme, že jí celkem máme. To pro dnešek stačí, a tak jdeme raději spát.

Den třetí. Je neděle, den třetí, a klucí (PH, KT, BB, a Strup) dneska končej, a jedou dom. Jedeme s nima na další lokaci, kde jsme ještě nebyli, ani nevím jak se to tam jmenuje, ale je to takovej francouzskej Hloubětín, skoky, točky, klopenky, je to tu celkem fajné. Chvíli si tu tak skáčeme, a klucí že ještě musí nafotit nějaký ten drop, a tak…tak se přesouváme ještě asi o půl kiláku dál, kde se dá dosytosti vyřádit.

 

Cestou tam si chci dát wheelie, ale klíčky od auta co mám pověšený na páčce od brzdy se mi blokujou mezi řídítko a páčku, a jí to v krásných 40kmh skládám na záda a hlavičkou cinkám o asfalt. Bleskne mi hlavou „kotníček, bacha na kotníček !“ a tak se šoupu po zádech a nožky mám nahoře :) Jsem zkušenej padač ! Až na jelita na nožkách, mi nic není…uf.

PH jde fotit a točit, a nás Kamiloj bere na další trať, o dýlce tak kiláku, ale na hlíně a jílohlíně a lesní hlíně, se samejma zatáčkama. Trať je naprosto BOŽÍ, je to hrozná střelba. Nahoru se bohužel musí tlačit, kluci to dávaj asi 3x, a pak už je konec. Loučíme se s bílým Vitem, a klucí mizej směr Čechy – nezávidím…
My jedem zpátky na skočkovací „Hloubětín“. Já vytahuju druhý kolo, že se na něm teda projedu…a…je SUPER! Jen musím doladit ještě kokpit stejnej jako mám na DH – zjistil jsem, že se to fakt nedá. Hlavně ty úzký řídítka mě zabíjej…

Cruzo něco zaskakuje, něco nám fotí, ale moc to foťák nebere, je to nějaký vyzrazený. Tak jsme tu ještě asi 2h, a následuje přejezd do Peille, cestou přes funkční kamenolom, no je to ještě divočina. Je večer a je hrozná zima, tak se s tím moc nemažem, já teda dávám autosprchu, ale klucí jsou veliký pankáči, už 3 dny se nemyli, fůůůůj…Jídlujeme, decentně piváčky, a já osobně jdu brzy spát – jsem unavenej starej pán…

Den čtvrtý. Pondělí. Konečně se vyspinkáváme do růžova. Jsme v Peille, a je tu krásně. Sluníčko už kolem 9h dává tušit, že to dneska bude den v modré barvě. Nikam nechvátáme, je den pohody. Snídaně králů, ladíme kola, a domlouváme plán na den.

Dneska dáváme 4 jízdy. Je to tu taková klasika, hodně rozbitý s volnejma kamenama a skálama. Mě se tahle trať z tratí, co jih Francie nabízí, líbí nejmíň – je to na mě moc složitý a o držku. Taky se bojím o nohu, párkrát beru v zatáčce pedálem skálu, a to je panečku slast.

Cruzovi se to i přes počáteční odpor začíná líbít, však mi mu ten sjezd do hlavy natlučeme, hehe. Mave jde jednou na držku, protože jezdí bez rukavic, tak si roztrhává dlaň – klasik, co dodat. Kolem 15h to balíme, protože já chci jít ještě protáhout Freeridový kolo. Dávám sedlovku nahoru, nafoukávám gumy, beru piti a foťák a vyrážím pryč.

Jedu nejdřív do takovýho městečka poblíž, kde chci vyfotit visutej most, co to jde nejblíž, nebo ho i dát. V mestečku jsem asi za čtvrt hodiny, nicméně k mostu celkem bloudím, nakonec končím na zahradě nějakejch lidí, a nevím kudy dál, hehe. No po nějaký době to vzdávám, a jedu dál, směrem kopec. Někde asfaltka, někde už jen šotolina, někde motocross – jednopila mě sundavá do chůze. Ochlazuje se, a je zima jak prase. Mám jen dresík, a tak se nějak moc nezdržuju, a po dosažení vrcholu, to rychle střihám do údolí, na čaj k autu. Pohodka, Monster jede a vidle když jí utáhneš, tak je jak pevňák. Jen ta jednopila, to je na BC děs…

Klucí mezitím pojedli, já jdu nato taky, vařím hodně glutamátů a éček, a dávám sprchu, voda se teda moc neohřála, ale co… Nakonec se slejzáme u mě v autě, a dáváme southpark, a Futuramu, a pak se jdu na chvíli natáhnout…

Kolem 19h deme něco pogrilovat. Nemáme teda gril, a ani klacky na oheň, takže, ehm…aspoň popijeme. To se celkem obstojně daří, a s vidinou úterního odpočinkového dne, jdem spát celkem pozdě… Zítra máme v plánu XC po pobřeží na sviních. :) Tak šup spát !