720 krů – 3 dny a konec

Tak je tu poslední část našeho dlouhýho vejletu do jižní Francie. Jak dopadl trip, jaký to bylo, a shrnutí na závěr – to všechno bude, když klikneš na více…

Tak je čtvrtek ráno, a my se budíme do azurového počasí, tak odlišného od včerejšího zamračeného dne. Je nás tu teď 6 lidí, přibyl Filip, Jouda, a Zvolouš, který se uvolil nafotit tu materiál pro nové číslo Dirtbikeru, kde vyjde i report od nás…

Vstáváme celkem časně, snídáme, já si dávám nový desky, neboť jsem zjistil že jsem na deadline, a nakládáme to do Filipova Mulťáku, neboť má zahrádku, a je to tak víc v pohodě, a vejdeme se tam dobře i v 6 ti lidech.

Jedem to až seshora, a napojujeme se za asfaltkou na zbytek toho trailu, kterej včera objevili klucí. A teda, nemám slov, je to naprostá bomba, tady bych mohl ztrávit celý dny, prašný pasáže, koleje, klopky i neklopený úseky, prudký dost a kameny a motoX. Celkově když se to dá celý, tak naprostej orgasmus, nemám slov. V kuse to musí mít tak ke 7 mi minutám, fakt něco. Nazýváme jí pracovně „freeride“ a sjezdovou nazýváme tu vostrou, technickou a namotanou motocrossku, kterou moc nechceme jezdit – FR je závabnější…

Dáváme asi 4 jízdy, a jdeme něco nafotit. To je teprve komedie ! Zvolouš se snaží, ale je vidět, že to nemá v ruce (ne, ptáka, foťák) každej den. Něco se daří, něco moc ne, samo i díky nám, hobíkům, která to moc neuměj, že. Ale snad z toho něco vyjde, no uvidíme. My dneska ani nefotíme, takže nějakých pár fotek sem sand dám, ale moc toho není. Mave zase lítá jako splašenej, Jeho stylu pracovně přezdíváme Bohdana, a občas končí kdesi v roští. Mladej kluk :)

 

Ale nejen Mave není jedinej, kterej se válí jako to divoký prase. Filip se nechává unést a vynést poslední zatáčkou, a my, co čekáme na silnici, o dobrejch 6m výškovejch metrů níž, slyšíme lámání dřeva, a málem si dává 6tku drop na asfalt. Zlatý stromky :) 

Po lehké siestě (daná hlavně díky Cruzovi,) kterej nám díky svejm píchacím a prorážecím schopnostem přinesl i čas na chvilkový lepicí oddych, jdeme dát ještě předposlední jízdu. Jedem ještě na sjezdovou, aby si to kluci taky užili. Cruzo zase proráží, a šťastnej tlačí dolů, a my to tak nějak smrskáváme. A tím to pro dnešek zapícháváme, neboť je už 16h, a my jsme jezdili od 10h. Husté…

Nakládáme kola, balíme se, sprcha a potok, a mizíme směrem Sospel, kde chceme večer pogrilovat. Na místo dorážíme v 20h, a rozděláváme depo na louce v půlce trati, a kecáme až do půlnoci. Je úplněk, a úplně jasno, zima jak prase, brrr… A spát.

Jak shrnout tenhle den ? San Romolo podle mě nabízí nejvíc z celý týhle slunečný lokality, je tu spousta trailů, těžká trať fakt vostrejch parametrů, dlouhej „freeride“ kterej je hravej, technickej a rychlej a zázemí s potokem na umytí. Myslím že tady – nejlíp.

A je pátek, den osmý. Ráno je kosa, ale to zase znamená, že je….ano, zase jasno. Modrá obloha, jako vymetená, a teploměr už kolem 10h stoupá na úroveň „tričko“ Tak si bereme trička, šortky, a jdeme na to.

Polovina z nás, Filip, Jouda, Zvolouš, tu nikdy  nebyla, takže je to pro ně nový. Nejdřív teda ofafrnějc, i já, tady jsem se přes 8 mi dny rozjížděl poprvý, jsem zvědavej na změnu…a změna tu je ! Kotník už mě skoro nebolí, a jak to tu znám, tak nacházím nový lepší rychlejší nedrncavý stopy, otevřenější průjezdy točkama – začíná to bejt ono.

 
Klukům se to líbí, a taky to počasí – nedáváme pauzu na oběd, a lítáme furt. Maverick jde (ostatně jako každej den) na držku, neboť se snaží závodit, a samozřejmě na to nemá skills, a hlavně nemá chrániče, zase. Vráží zezadu do Joudy, v celkem plný hulbě, a jde zase do prachu. Bože, ty si ale pitomec, mave ! Muhahahááá. Zválenej jak pes.

Nicméně je třeba udělat taky nějaký ty fotky, takže si Zvolouš bere náčiní, a jde s náma na kopec. Nějak výrazně se s tím nemažeme, a prostě to jednou, max 2x sjedeme, všichni,tu konkrétní pasáž, a Zvolouš to nacvaká, a pak ještě bliknem my jeho, aby měl co ukazovat doma dětem, hehe. Něco se i celkem daří, není to fotoshooting jak s R.T. ale my chceme jezdit…

Což činíme až do 16:30. Prach, klopky, rychlost, no prostě super.

Dneska zůstáváme zase v tom kepmu, sháníme dřevo na oheň, rozděláváme grill, sprcha a pak už jen dlouhá žranice, grilovanice, velkej oheň, a probírání všeho možnýho. Jdem spát kolem půlnoci, neboť zítra chceme vstávat brzy – je třeba se přesunout zase dál…

A je ráno, den devátý a vstáváme brzy. Dneska chceme jet do „francouzskýho Hloubětína“ a na tu DH trať co nám ukázal Kamil. U té dokonce zjišťujeme, že se nemusí tlačit, ale že jde nahoru vyvážet autem. No noblesa !

Tak se přesouváme, Navigace nás zase trochu zlobí, ale držíme to. Kolem 10h dopoledne jsme na místě. Berem kola, foťáky, a jedem po silnici na ty skočky.

Tady je naprostý léto, vyschlý je to na prach, a tak si tu lítáme. Nejoblíbenější lajna je boule po zadním, skok, výskok, sestupák a mini step up. A lajna s dirtem, kterej teda není velkej, ale má trošku placatější dopad. Kotník už mě skoro nebolí, tak ho zaskakuju taky, a pak zde tvoříme i sérii vytuhláků a triků až oči přecházejí, muhahaháá…

Zvolouš poctivě fotí, a jezdí, A asi po 2h se přesouváme na tu trať vedle. Tlačíme to nahoru, je to mnohem sušší, než když jsme tu byli na začátku tripu, takže to bude víc klouzat, ale co naplat. Jednu skupinku vede Mave, druhou Cruzo, a letíme dolů. Je to fakt boží, skoky, zatáčky, ach ano…

Přijíždíme dolů. Já to pomalu balím, neboť dneska budeme odjíždět domů, hned po ježdění, a já nechci bejt úplně mrtvej, za volantem. Jdem s cruzem ještě na takovou skalku, děláme foto, a pak už jen kemping k autu. Ostatní ještě jezdí, neboť toho nemaj dost, hehe…

U auta si s Cruzem dáváme oběd, a balíme věci. Já eště stíhám sprchu, a pak už jen nakopat kola do dodávky, a ukončit tenhle 9ti denní trip.

Loučíme se s Filipem, Joudou, a Zvoloušem, který směřujou do Peille, a MC, a po zkontrolování hladiny oleje (ani se to nehnulo) to vodrážíme k domovu. To co následuje, je totální střelba, nejvyššího kalibru. Držím to stále co to dá, chvilku i 170km, a pak že to nejede, střílíme to tak, že po 1000 km tam mám průměr 117 kmh, a to jsme i zastavovali, a taky Brenner a tak…(jo, jedeme přes Brenner, vyjde to jen o asi 10 euro víc, a jsi doma hned)

v káře bejval celkem bordel :)

Cruzo má horznej autostav, je to pro něj utrpení, a já někde v hloubi Rakouska usínám, ale jen na chvilku, protože tam je to omezený na 12O KMh a to je nuda. Ale pak už to doťukáváme, skoro v rekordním čase (rekord drží PH a jeho 212kmh a 9h) My to máme asi za 10h. to už je pohoda, myslím.

A ano, zase rekapitulace na závěr. Jeli jsme 3 lidi. Cruzo, já, Mave. Vyšlo nás to na 120 euro ( 3060,-kč) a 900kč za naftu. Na 10 dní ježdění. Někdo se možná ptá, proč jezdit tam, když je tady hezky.
Protože je tam mnohem líp. Protože je tam sucho. Protože je to levný. Protože, a to především, jsou tam neskutečný tratě. A hlavně proto, že sedět doma, je taková nuda. A proto, že vejletama my žijem.

Jedli jsme co jsme si přivezli, vařili jsme na vařičích, kempovali kde se dalo, myli se v potoce, (já teda mám sprchu, teď už i s teplou vodou – thx klucí) a nahoru se vozili vlastním autem. Zázemím pro nás a hlavně kluky byl velkej stan od Horsefeathers, kterej nám nahrazoval střechu nad hlavou.

Chtěl bych moc poděkovat klukům, Cruzovi a Mavemu, že to dali. Nemyslete si že nevím, že to bylo občas dost, a vím že to se mnou není taky lehký. Dík že jste mi nenabourali auto, a že ste byli v pohodě. I když teda ste hodně velký punkový prepuciové :) A taky díky Filipovi, že nás ty 2 dny vozil nahoru. Jsi nejlepší !

No a to je asi, myslím, vše.
Snad jste se nenudili.
My ne.

PS: Report z týhle akce, očima Zvolouše, bude v některým z dalších dirtbikerů… Děkujeme velice za fotky !

a fotogalerie od Cruza