RB kemp kemping a biking

ÁÁÁÁááá, jsem zpátky v JČR, sluncem prozářené.. A kupodivu ani nemusím prát hadry, neboť…neboť…neboť RB kemp byl slunečnej a jasnej – fakt krásnej… Kupa keců o ježdění a fotky vevnitř…

Tak kde bych začal. Asi napíšu nějakou omáčku, nebo ne…tak jo. RB kemp je freeride kemp pořádanej klukama z ET bikez a známým výrobcem kol racebike , a nenáviděn Kabelkou. Jinak to tam všichni žereme, a rádi tam jezdíme….a proč? Protože to je last pure freeride action vždy bezesporu dobře připravená, a kvalitní príma zábava plná bahna a slunce.

A tak tomu bylo i letos.

Takže já jsem do nejdku přijel už ve čtvrtek večer, od Katariny. 2 h / 50km vzdálenost – to byl přesun přes strašný frdelní vesnice mezi Marjánkama a Nejdkem. Nakonec jsem to dal, ale o zážitky na napsání knihy by nebyla nouze. Přes motání v pískovým lomu, až po skok přes díru bunnyhopem s dodávkou atd… Někdy jindy. 

mámo táto přesvědč mě, že jezdíme bezpečně…

Navštívil jsem (a notně překvapil) mamku 1OOklasovou i pana 100kládu. Zaparkuju ve čtvrtek v 19h kousek od jejich domu, aby mě neviděli, proplížím se pod okny, a zazvoním. Otevře pan 100klasa. Říkám : "ahoj, jsem doma" No prostě paráda…. Polívka byla moc mňam, THX mamí ! 

Večer se scházíme s Brozákem a Brozákem, a Karlosem, dáváme kávu a Karlos mi naděluje dárečky v podobě novejch gripů a velkýho kotouče – ach díky. Montujeme, další káva, hraní s fretkou, a celkem v pohodě a brzy spát. (v noci další děsivá příhoda, ale nebudu to psál, nevěřili by jste mi..)

Ráno v pátek…chčije.  Jedu ke 100kládům před barák se připojit na jejich wifinu, hehe, děkuji, dělám něco na netu, a po položení kabelu u Brozáka padá finální rozhodnutí. Hnus nehnus, jdeme jezdit ! A kam ? No přece na lávky, ať je frdel.

Takže přijedeme do Hamrů do kempu, chčije jak prostatik, a při vjezdu na louku vadí 3 vzrostlé kmeny. Chvíli se bavíme tím, že přivazujeme lano na T5 dodge a já se je snažím odtáhnout pryč. Leč bahno je drží, a tak je jen kousek neúspěšně posouváme, a pak na to v rámci zachování spojky kašleme.. Ale byla to frdel.

Lávky jsou zlo. Pořád chčije, a na lávkách je asi 1cm tlustej skoro živej bakterionální slizkej hnus – pracovně ho nazveme "slizka". Slizka nám ale nevadí, a tak hrajem hru – jeden vede, další jede za ním, a počítaj se šlápnutí na zem. Když spadne vedoucí, střídá se vedení. Kdo nejvíckrát šlápne na zem, je looser. Je to fakt frdel, v rámci dodržení akce se vrháme i za zešílevším Brozákem na slizké kladinky, dáváme trial, a celkově se dobře skoro hodinu bavíme. 

Klucí jedou zpátky domů, aby připravili věci na kemp, a já už tu zůstávám. Stan, dávám koupání v řece (na sprchu jsem línej) a je to strašný hell, tak 5 stp, bolí to. Ale po chvilce si zvykneš.. Punks moc.

 

A večer, kemp oficiálně vypuká. Scházej se lidi, starý známý, i nový lidi, a všichni jsou v pohodě. Pátek už je taková klasika, že se leje, a tak je tomu i letos – se leje. Sem tam leje i z nebe, ale jen trošku, Petr H. rozjíždí centrálu, takže budiž světlo, a koluje rumík a tak.. Jen kdo je tu – zvolouš, hýbňoš, PH, mora, Kulťák, Aleš ze sobíku, všichni nejdecký a tuna dalších, pár mlaďasů. Akce jede, a v jednu v noci zjišťujeme, že jsme dost. Jdem spát. 

PH nemá kde bydlet, a nemá spacák – všechno zajišťujeme,  a já mu dělám byteček u mě v dodži, topíme, a spíme…

Ráno je takový klasikcy bolavý. Ale přijíždí paní Draxíková s koláškama, letos byly fakt nejlíp, a čajík alko, čaj nealko, a káva…luskus. A je tu bus, a my znalí se tlačíme do první skupiny – neboť ta je dycky lepší hehe…

Tak je nás geng, a jedem na kopec. Na rozehřátí dáváme Sopku, k níž je novej příjezd. Musím říct, že klucí tu maj tratě rok od roku, nebo spíš kemp od kempu, lepší a jezdivější. Už je tu jen málo přesunů po ose, a skoro se nemusí tlačit. Jednička. Novej příjezd k sopce je přes takovej drop do zatáčky, kterej v kombu se slizkým povrchem, a zbytkovým alkoholem dělá problémy nejednomu střelci…

A už jsme na sopce, trocha XC, a skalka, klasická paráda na začátek.. U cesty jedem na novej trail, obsahující asi 12 klopenek, který jsou fakt super ! Kluci si neskutečně mákli, a udělali tak ze sopky jeden dlouhej naprosto dokonalej trail..

Nakonec ještě poskákáme na fourkrosce, a jedem na bus. Další jízdu dáváme Myší díru, má jinej a mnohem lepší příjezd, kousek vytlačíš, a je to tam. Takhle je to skoro lepší než ta varianta s výšlapem nahoru… Celkem se rozjíždíme, i to odsejpá – je to gut.

A na závěř rosu na kolejích, kterou dáváme 2x. tohle je asi nejlepší trail tady, hrozně členitý, dlouhý, a když se to je de v kuse, tak je to fakt trail snů. Sem tam se někdo válí, ale pan větvička se nekoná, a tak je to všechno v pořádku. Kdo jezdí fakt pěkně, je Lepo, což je Robynova škola. Má to hodně v paži, ty jo. (Robyn s Mártym srabácky unikli do boring AM sekce – hamba!) Do kempu si dáváme s Petrem hroznou silniční vložku v pekelném tempu, je to bolest, ale výhodou je, že jsme z Hamrů byli v kempu snad za 5 minut. Ha.

Sprcha, dělám večeři – těstoviny s tuňákem a kukuřicí – PH si mlaská :) Celkem rozumě se rozhodujeme, že dneska vynecháme alkehol, neboť jsme celkem jetý, a tak rozděláváme velkej oheň, a kola nula a čaje a tak… grill… ne tak někteří (že, Zvolouši), kteří si v klidu vyrazili do hotelu Schwarz, kde se pozapoměli až do pozdních nočních hodin, hehe…

PH spí u mě, leč protože jsem neprozřetelně nabíjel NTB a tel, tak nám v noci dochází baterka, a vypíná se bufík…vzbudí mě klikující Petr, kterému ve slině spacáku byla kurevská zima…Muhahahááá ! Petr si myslel že jsem to topení vypnul schválně, že prej šetřím – hahaha, to určitě. No snad to neodstůněš…

Ráno se hřejeme kávou a čajíkem zase od paní Draxíkové, a buchtičky makový, jojo, mňam. Dneska je už od rána fakt teplo, slunce svítí a obloha je vymetená – je léto. Konečně. První skupina, a nahoře jsme brzy. A jdem na to klasicky – Volcano, Myší džuzna a Róza na koleji. Katarina s Terezou předváděj peklo, lítaj jak splašený, a skáčou, zatáčej, a pořvávaj na sebe. Jak malý kluci.

pravěk v akci 

Jezdíme většinou ve skupince David Broz, PH, já, Jirka Filip, (včera Lepo) a celkem je to štřelba, Petr na XC kole, Jirka na….ano na tom…tam tom… No boží. A takhle celej den. 

 

Končíme klasicky dřív, a opět silniční vložkou do kempu, slunce vaří, tráva je suchá a zakončujeme dlouhou kecačnou tenhle super víkend. Petr mizí, Jirka mizí, pomalu zmizím i já…uklízím depo, klucí mi pomáhaj se stanem, prodávám nějaký trika, a tak… Je tu fakt pohoda, a ani se mi nechce domů…

No nic, ale všechno jednou skončí. A tak letos skončil další Rb kemp. Byl opět boží. SLunce svítilo, oheň hřál, a lidi byli výborný.

Tak zase na podzim, snad už s Kabelkou !  

A za fotky moc děkuji Mórovi, a další najdete u kluků, klasika. Klikejte na link nahoře…