Semmering. Achtung, die Kurve !

No, tak jsme si na uplynulý víkend vybral závody v Semmeringu, místo v Krupce. A evidentně jsme udělali dobře. Více informací o slunečném blbnutí najdete vevntiř…

No, i přes vychvalování tratě v Krupce nejmenovaným děčínským kloučkem jsme my, podvratní živli onomu nátlaku nepodlehli, a zamířili si zajezdit z kopce dolů – a to do rakouského Semmeringu. S Petrem jsme Krupku prostě vzdali.

Vyrazil jsem ve čtvrtek večer, přejel jsem k Petrovi do Jesenice, a tam jsme nechali Dodge, a přendali věci do RB trucku. Petr mi dal dáreček, a to řídítka Funn s krásným rozměrem 75cm, neboť už se nemohl koukat, jak po nich toužím a jak si neustále nastavuji hliníkovými nástavci své 68čky Easton na nebezpečných 74cm. Ještě jsme v padajícím šeru vyměnili pružinku v 888mičce za měkčí, takže jsem komplítly potuněn mohl vyrazit za zábavou.

Čajík, popovídání, a přespání proběhlo ještě v Jesenici, s tím že vyjedeme ráno…

Je ráno, 5:30, a my startujeme náklaďák, a nabíráme kurz Vídeň. Brněnská dálnice opět nezklamává, a nandavá tlumičům co se do nich vejde. Stáčíme to na Znojmo, a mrdáme se neskutečnejma  okreskama, s nepředjetelnejma náklaďákama, v podstatě až k Vídni, kde opět najíždíme na dálnici. Pak už je to hned, a jsme v Semmeringu.

Je půl 11, a my to jdeme očíhnout. Sluníčko svítí, až vaří, sem tam se přežene mráček. Berem kola, páteřák, a jdem si to zplužit. Trať.

 
Kabinková lanovka vás vyveze během 5ti minut nahoru, dva i tři lidi se vejdem do kabindky naprosto v pohodě, a kousíček na start. Ten je hned pod rozhlednou, startuješ na 5 tku, jednou šlápneš, a špeed. Skok, svah, sestupák, odkloněný točky na trávě, a už začínaj klopenice. Ty krávo tady je klopenek ! Všechny jsou fakt velký, od 10 ti do 20 ti metrů, v různých stupních rozmrdanosti – od hladkých až po rozmrdaný – a dá se to v nich valit hodně.

Je tu první les, nějaký ten kořínek, a výskok na louku, další les už je podstatně delší, a rozmrdanější…koukaj kořínky…zase výskok na louku, a klopky…V půlce tratě přejíždíš železný lešení, přes cestu, a zase vlítneš do lesa, do nejdelšího lesního úseku. Zde velká PALBA. Zase z lesa ven, skok potlumovák 10m do odkloněnýho,(speciálně pro Šimona – skok měl 2 metry, lítalo se o hodně dál…) a v kulích do lesa, a skok a pak už jen mega bikepark klopky až do cíle, okořeněné sem tam nějakým skokem. Kudla velká, bros !

Je to boží, skoro nešlápneš, až dolů. Lítáme asi 7 jízd. Hned vedle je bikepark, kterej obsahuje tratě s lávkama, a klopkama, není to moc velký, ale je to dobrá alternativa, když už tě trať nebaví… No, párkrát si to dáváme, nějak se zatahuje, ošklivej mrak ošklivej…hro zaduní, a už je to tady. Prší.

Práááásk, PRÁÁÁSK ! Bouchlo do lanovky, a je vymalováno. Ještě že jsme po tréningu, stejně jsme u nemohli. Jdeme se umejt, poladit kola, a když po hodině přestane pršet, a vyleze slunce, tak i projít trať a depo. Intens to trochu přehnali s kamiónem…

 

Celkem znavený jdeme spát kolem 22h, dáváme Pár Pařmenů, a Jackass 3, který ovšem kvalit dvojky nedosahujou ani náhodou…

Je ráno, slunce svítí, a tak se budíme brzy. Dneska máme od 9 do 13h tréningy, a pak nějakej meeting, a od 14:30 měřák. No tak jdeme jezdit. Ráno je to navlhlý, a tak to hlavně na loukách a sem tam v lesích, klouže jako prase, ale s každou jízdou se to lepší. Dáváme jich s přestávkama asi 6, a jdem na meeting, kde se dozvídáme hovno, neboť němčina je otřesnej jazyk. No nic, konečně vydávaj startovku, a vidíme že jedem hned jako první. Já mám 6tku, Petr 5tku… Eliťáků (kam jsme se neprozřetelně přihlásil i já) je 69, jinak je tu celkem skoro 250 lidí. To de ! A 15 čechů, který stejně jako my, vzdali XC muddykros. Hof, Michal Červenka, Zloděj kol, Terry, atd…

ukaž zub !

 

No jsme nahoře, trošku se rozhejbáváme, jdem do startovací budky (startovací rampu kvůli mě a Petrovi rozšířili – nevešli jsme se tam s klackama, fakt) a Petr jí solí, a já taky. Začátek mám dobrej, louky super, letím do lesa, beru stopu, v ní jsou nějaký natahaný větve, tak to mrvím, a pak už to mrvím komplítly. V dalším lese jdu mimo stopu, kurva, co dělám, a po skoku z louky v hroznejch kulích vlítám do lesa, kde se skoro přizabíjím, vybržďuju to do nuly, a pak už na to seru…dolu se doplužím, a teda dal bych si facku. Hrozná jízda.

Petr už dole čeká, je celkem spokojen, a tak jedem k autu, berem si foťáček, a jdeme nacvakat fotky do článku, na který právě koukáte. Jedem FR track, s klopkama, a nějakejma skokama…Petr jednou strašně přestřeluje takovej dlouhej polet…moc on, moc !

A ještě koukáme na ženský, některý jedou fakt peklo… Anike, dobře ona…No a to je dneska vše. Počasí na neděli slibuje déšť, tak jsme na to zvědavý, to bude boj o přežití, ty jo. Dozvídáme se, že v Krupce už druhej den strašně chčije, muhahahá, dobře vy ! My končíme druhej den se skórem skoro za dva dny skoro 20 jízd, a jsem zatím čisťounký…Večer klasika, filmeček, a spát. Jsme mrrrtvý….

A je tu neděle, závodní den. Den začíná naším tréningem, od 9 do 9 45, warm up, a pak už závodní dvě kola. No co myslíte, ráno nechčije, je zase hezky. Sem tam se to honí, ale fouká vítr, takže to vypadá na bezdešťovej den…No nic, jedem si to rozjet. Dvě jízdy, trošku rychlejc, klasika, poznat kde co je, a pak už se jen dole vyklidnit, a zčekovat, kdy že to jedeme. Jedeme kolem poledního.

Strart první jízdy. Jsem celkem natěšenej, trochu se nahoře rozjíždím, a těším se, že to napálím. Chci vědět, jakej tu vlastně jezdím čas…Tak mi to pípá, a drtím, skok z lanovky a pravá, dobrý a levá, fajn, klopky jedu super, jedna nejlíp, lesy oki, a tráňo a železná konstrukce trochu polmaleji…les dva, celkem to držím, vlítám do něj, držím to dost, výjezd z něj super, akorát jsem tomu dal trochnu nažrat…držím to na skok….polet jak kráva, na dopadu do šikminy strašněj uchcávák…držím klacky v dorazu, a jedu…voe, mám práznej předek ! No nic, tak to bych blil.

Dolu to svádím, koukám ještě na Petra, Poliho, a Hofa, a dole si postesknu – já to tu snad normálně nedojedu…kvalda skoro rozstřely, semíčko prorazit, jsem teda fakt zvědavej na fajnl. Nějak mi to tu není souzený.

ona je prostě boží…

Máme zase čas, tak kecáme, relaxujeme, já lepím duši, a navštěvujeme další čehůny. No a kolem 15h už zase mizím nahoru, čipešek ( čip na měření času) na nožce, a připravenost maximální. Jen ty mraky, honí se to honí, a ve vedlejším údolí evidentně chčije. Tak se začínám modlit. Neboť sjetý mišáky na bahnivou odkloněnou louku by nebyly to pravý…

Takhle moc se mi snad ještě nikdy nechtělo na trať, jako tenhle závod. Samozřejmě to přichází, asi 8 lidí předemnou. Chčije. Snažím se nevnímat takovou drobnost, a nepřipustit si to…to bude suchý…bude…

…píp, píp, píp…jdu na to, startuju na 5th gear, 6, skok, svah, kua, trochu morký to je, lanovka, přestřel, v zatáčce za tím to mám just, a v tý další nic moc…přeci jen to trochu zmoklo…kapky deště na brejle…klopky, prach s vlhkem, jedna nic moc, ale jinak to drží…rvu jí, abych byl co nejdřív dole, než se rozechčije…nájez do lesa, kua, tady už to klouže…les suchej…tráňo z lesa polet, dopad už vyloženě na mokrý kameny. Trochu ještě ubírám, nechci se smotat…blížím se k železnýmu mostíku, levá a pravá, a na mokrejch dřevech jdu skoro na držku. Uf, jsem venku, teď palba v lese…jedu na jistotu, nevím jak moc to tu zmoklo…skoro ne…radši pomalejc, nechci to zkurvit. A jsem venku, polet na louku, object skok do lesa, kudla, ok, z lesa ven ok…a už jen klopky dolů…to už půjde…a kurva, 30 metrů předemnou je někdo, dojíždím ho. Jedna klopka, nevím kde ho vzít, druhá klopka, taky ne, rovinka, nabírám speed a v další to půjde…on má něco s řezením..vlítám do klopky beru ho horem horem…uf…poslední klopka, ok, zatáčka a dva skoky, a je to doma !

Tak 3:20, na to de, jsem i spokojen, na to že trochu pršelo, a dojel jsem kluka. Jo, jsem happy.

Petr už jede zase za sucha, vyžral jsem si to teda jen já… tak to hodně napaluje, a dává 3:08, což je mazec, Hof stejnej čas, a Poli 3:10. Je to tu našlapaný, ty jo…

Vyhrává Matti Lehikonen, kterej zalít nechutnejch 2:48, druhej mladej uřvanej amík 2:49, a třetí rakušák 2:51. Největší nádor !

No a my jdeme vrátit čipešky, dostáváme zpět zálohu, a pobalujeme trucka, a pijeme teplou čokoládovou mňamku, po který se určitě komplítly toudly zesereme. A spokojený pomalu odjíždíme k domovu.

Tak a jak to celý shrnout. Jsme S Petrem rádi, že jsme jeli sem, neboť jsme si 3 dny super pojezdili, na trati kde se muselo jen minimálně šlápnout, a to jen, když si chtěl jet megaprdy, jinak ne. Počasí bylo super, a v ceně 46 euro jsi měl 3 dny permici, pojištění, red bully, kafíčka, a nějaký plechovkový dobroty. No nevím, ale jsem happy, že jsem nežral bahno v Krupce ! Díky Petroj za Taxi služby, a zázemí. Opět gut.

Tak a v pátek čauves v Meziboří !