Heinas – bike roadtripin po svěťácích část 1.

Tak mi poslal Petr na maila první část jeho 12ti denního roadtripu po svěťácích – konkrétně do skotského Fort William, z něj poté bez přestávky frčí do Wilingenu. První tři dny si můžete prožít už teď… Fotky budou až Petr dorazí dom…

Utery vecer
probiha jiz v klidu, snad jen kdyz pred Amstrdamem se na dalnici, auto uspesne nalozeno vsim potrebnym na planovany 12ti
denni trip Praha – Fort William – Willingen – Praha, posledni kontrola -
pas, pojisteni, penize – a vyrazime ve slozeni ja a tata smer Amstrdam,
kde by melo probehnout nalodeni na trajek. Na Rozvadove prichazi prvni
zpestreni nasi cesty ve forme nemeckeho celnika, ktery je ocividne
vytoceny hodne pres zavit. Beha s baterkou sem a tam, prohlizi zavazadlove prostory kazdeho auta, strasne u toho rve, prska a
nejnepochopitelnejsi je jeho system – misto aby prohledl jedno auto, to pustil dal a prohlid dalsi, si pro jistotu rozdela tak 5 aut najednou a
beha mezi nima jak strelenej kozel, pricemz stridave sviti do oci ridice a do auta. Nechapu nic. Pohled do kabinky ceskych celniku je ovsem taky
dost, ocividne se kralovky bavi nad pocinanim sveho kolegy a rezou se u
toho smichy, div se nevalej po zemi. Po vyslechu, kam jedeme, proc tam
jedeme a co to mame v garazi, jsme propusteni a pokracujeme dal. Cesta ubiha celkem v klidu az do doby, kdy dalnice stoji. Duvod neznamy, tudiz
cekame. Po trech hodinach se kolona konecne rozjizdi a nastava zpestreni cislo dve. Nekteri ridici kamionu, asi v domeni ze se bude stat az do
rana, ulehaji v kolone ke spanku a troubeni je ocividne vubec nevzrusuje, a uz vubec neprobouzi. Tudiz jsou k videni veci typu
odstaveny kamion v pravem pruhu, po 200m v levem pruhu a po dalsich 100m opet v pravem pruhu. Do toho rozvasneni nemecti ridici, kteri mezi tim
klickuji v rychlostech dost nad 150km/h. Obcas probehne hodne ostra gumovacka. Mno nic, opatrne klickujeme a jedeme dal. Zbytek cesty rozsviti cervena svetla a zvedne most, aby mohla projet slovy jedna
plachetnice, obdivuji nervy mistnich ridicu, kteri se razem ocitaji v cca. 5km kolone.

Streda, 12:00, ujeto 950km, napoprve nalezame pristav, radime se do fronty a cekame na trajekt. Vcelku slusne velka lod, ale nejak netusim,
pri pohledu na mnozstvi aut, caravanu a nakladaku na parkovisti, jak to do ni vsechno hodlaji narvat, aniz bychom klesli ke dnu. Najizdime mezi
prvnimi, takze mame pred vyplutim dost casu na pruzkum lodi. Prvni co nas prekvapuje je velke mnozstvi blicich pytliku vsude po lodi, a to
nejen v kajutach, ale i po chodbach a vubec vsude. Na zaklade informaci, ze takhle velke lode se nehouou, tomu neprikladam dulezitost, a usedam v
baru k oknu s vyhledem na pristav. Prijizdeji stale dalsi auta, takze mam podezreni, ze jednema vratama najizdej a druhejma to hazou do more,
to jinak neni mozny. Po chvilce nastava zvetseny ruch, celnici odstavuji dva stribrne Seaty ve valecnych barvach Author a nastava proces vyndej
vse ven, protahni to rengenem a vrat zpet. Proc si vsak celnici obe auta
postavili na druhy konec parkoviste nez maji rentgen a vsechno pak nosi
500m tam a 500m zpet je pro me zahadou. Authoraci jsou shledani nevinni
a pusteni dal. Vrata se zaviraji a lod vyrazi na more. Samotna lod je
takove mesto na vode, 2 kinosaly, 4 restaurace ( 1 ve stylu zaplat pevnou sazbu a pak snez co se do tebe vejde – pricemz nejste limitovani
casem a vyber je velmi pestry ), 2 kavarny a 1 diskoteka. More je nastesti klidne, lod se nehoupe a cesta ubiha v poklidu.

Ctvrtek, dorazime do Newcastlu, probiha vylodeni a školeni na levostrane rizeni. Prvni kruhak trosku tápema ( rozumej jedeme do protivky ), ale
pak se to srovnava a velmi rychle si zvykame. Cesta do Fort Williamu – dle Michelinu cca. 400km – probiha v klidu, nebloudime a celkem to i
jede. Jedinym uskalim se jevi cesta okolo jezera Lachos – v mape znacena
jako cervena, 1 trida – ve skutecnosti okrska nejhrubsiho zrna, siroka tak akorat na osobaka, kde pred kazdou zatackou bylo obrovskym pismem
SLOW. Setkani s nakladakem v tomto prostoru bylo velkym zazitkem a zaroven ridicskym kurzem. Odpoledne dorazime na misto, parkujeme a jdem
prozkoumat okoli. Obratem zjistuji, ze jsme prijeli o den pozde. Treninky probihali po cely ctvrtek, coz sem si nejak spatne precet ci co
a zil v domeni, ze vse zacina az v patek. Tak aspon pesi prohlidka trate, at vim do ceho jdu, rychle beru boty, bundu, kulicha – zima je
dost a kopec navic cely v mlze – bezim na lanovku, tu mi vsak zaviraj presne pred nosem. Mno nic, pekne nam to zacina. Ztuhlej z dlouhyho
cestovani vytahuju XCcko a jdu se projet po okoli – najizdim na XC okruh, a zkoumam na cempak budou hosi a devcata v sobotu zavodit. Okruh
nedavam samozrejme cely, ale ten kousek co jsem objel je paradni – pres vresoviste to maj navedeny po drevenej lavkach jak nekde na NS, cast
trate vede po rozpadle kamenne zidce, coz je na techniku dost, a pak rozne lesem po hravej pesinkach. Fakt pekny…

Patek – pokracovani priste.

A my děkujem !