Votuň svůj Dodž – T5 podle Čáryse

Takže jsem se konečně dostal k tomu, abych i já sepsal článek o tuzingu dodávky na cestování po tripech a závodech. A je to tady !

No, takže čím bych začal. Snad asi tím, že jsem prodal starou dodávku, která mi 4 roky nevěrně sloužila. No a byl čas, poohlédnout se po něčem novým. A když novým, tak úplně novým.

Co se týče značky, měl jsem skoro by se dalo říct jasno. Hjundaj jsme už nechtěl, Forda jsem se bál, i přes lobby pana Klauze, Renaulta jako má Tomek nechci, a tak jsem se vrhul na katalog VW.

Za ty 4 roky, co jsme měl doma dodávku našich Korejských soudruhů, a po najetí těch cca 150ti tisíc Km po tripech a závodech, jsem měl skoro jasno, o tom jak by mý auto mělo vypadat.  Věděl jsem i co by mělo mít vevnitř. Jen jsem nevěděl, jestli to nemám zaseknout na fest, a vzít si něco velkýho, jako třeba Craftera. Ha. Nakonec jsem teda skončil u VW transporter, T5, ale protože malej je hrozně malej, a krátkej je úplně na píču, vzal jsem si ten delší, a se střední střechnou. Motor 1,9 TDI ten nejsilnější, a hurá s ním domů. A přestavět k obrazu svému, k tomu co prostě musím na tripech mít. 

Nejdřív design. Samostatnej článek je tady. 

before 

after 

Takže, k 1,9 TDI jsem si vzal Bufíka, nezávislý topení, aby mi nebylo v autíčku zimička, že. Dál jsem tam nastřílel paket Elektrika, za desítku vše f plný hulbě a klíma a zrcátka na čudlík. Rádio. Plně nastavitelný sedadlo řidiče s pytlem, vedle lavici a bez airbagu – spolujezdci ať klidně chcípnou :) Servodotvírání dveří, abych s tím nemusel řezat jak s náklaďákem, a to je vše. Toliko k základu, a jdem na to.

První co mě u toho zarazilo, byla střecha, ta polozvednutá. U VW je fakt fajn, že si auto můžete postavit z milionu doplňků takřka na míru podle sebe, ale jejich představa polozvedlý střechy je : "Hele, Helmute, normálně to uřízni, ja, natulach, jaja, pila, ja. Fertig? Supa, teď nejtovačka, ja, aba nicht, kein stress, nehulákej to tam, Helmut. Doch doch. A aby to neteklo, ein bischen silikon, perfect ! " Chrocht. 

Takže střecha je tam fakt na hulváta, přidělaná tak nějak, kouká z ní eletrika, teda nekouká, ale je tažená kabelama hned kolem, no vypadá to vostře. Nad kabinou vzniknul díky polozvednutý střeše odkladovej prostor, což je fajne. Jinak standartní plechová pixle, s hnusnou plnou přepážkou.

 

První co jsem udělal, byla postel. Už jsem jí měl v Hjundaji, a tak muselo následovat evo 2, a to hlavně v prostoru spaní. Původní postel jsem měl přidělanou přímo na bok dodávky, a protože na ní byla matrace a peřinka, a postel se sklápěla směrem ke zdi, nedala se přiklopit ouplně a zabírala tak docela dost místa v dodge.

Postel EVO 2 jsem tedy odsadil kus od boku dodávky. Vznikl tím za ní prostor tak akorát na peřinku, a matraci, a postel je teď max 2O cm od boku dodávky, a nezabírá skoro žádný místo, při jejím přiklopení. Dosáhli jsme toto vyrobením a svařením konstrukce obdélníkového tvaru, o rozměrech cca 14 na 180cm, který se přišrouboval k boku dodávky, přímo do výztuží karosérie 10 šroubama, drží to jak svině. Aby nedocházelo k vylamování, podepřeli jsem to ještě třema nožičkama, a teď je to ono.

Do desky postele jsem vyvrtal asi 30 děr o průměru 8 cm,  ze dvou důvodů – předtím se mi postel při delším užívání, (hlavně v době kdy jsem neměl kde bydlet, a musel jsem v ní spát asi měsíc v kuse) celkem dost potila matrace, a tomu jsem se už chtěl vyvarovat. Dál pod postelí ústí vývod od bufíka, a dírama v posteli ti po zapnutí bufíka příjeměn hřeje teplo. Takže už žádná studená postel. 

 

Deska se přiklápí k boku a je zajištěná masivním řetězem, o asi 4 polohách, pokud tam vezu dvě peřiny a polštáře, není problém. Postel je rozkládací, a pokud jedu někam se ženou, vysunu jednoduše druhou postel ven, vyklopí se jí nožičky, a je to. Letiště jak kráva. Ano, drží to. Prostor pro vše. A dost.

Tak, práce s kovem byla takřka hotová. Přišla na řadu práce se dřevem. Ještě před koupí dodávky jsem se domluvil s Cruzem, že mi s tím helpne, nebo spíš že mi udělá nějaký věci. Mají totiž doma truhlářskou dílnu, a Cruzo je zkušenej truhlář. Takže přišla na řadu práce se dřevem.

Nad kabinou jsme vzniklý úložný prostor oddělili odklápěcíma dvířkama, na pantíky, která se dají dle potřeby vyndat. Vevnitř je dřevěná deska, a prostor je tu opravdu luksusní. Nacpete sem např. notebook, kastroly, ruřčníky, plachtu na sprchování, náhradní mikiny, hajzlák, a třeba foťák. To jen tak co tam mám zrovna teď, když to píšu.

before 

after 

 

Dál jsme vyndali přepážku. Ano, slyšíte dobře, já vím že se to nesmí, ale : přepážka byla již od výroby rozdělená na dva kousky, a to horní a spodní. Obě mají homologace, ty Ečka, že jo. No tak já jsem vyndal jen tu horní, s tím, že kdyby někdo prudil, tak "ne, strážníku, nevyndal, přepážka tu je…homologace má…pohybu zboží brání…vše oki…nashledanou ,díky." 

Místo přepážky jsem si tam udělal konzolku, a přištouboval, a udělal jsem si záclonky, takže není vidět dozadu, a můžu si tam dělat jaký chci prasečinky. Stejnou konzolku mám i vzadu. Ha. 

Do spodní části jsme namontovali sklopnou lavici, s výklopnejma nožičkama, takže to jde sklopit tak, že to tam v podstatě není vidět, a nezabírá místo. V současný době to vozím ale pořád otevřený, neboť pod tím mám bedýnku s vařičem, a  druhou bedýnku s jídlem.

předtím

Následovala další část práce, a to bylo zateplení dodávky. Sice to není až tak třeba, neboť bufík pracuje na jedničku, ale o tom až níže, ale v létě jsem se bál horka (dodávka má černej strop) a tak jsem do toho nastoupil. Koupil jsem chemoprén, a na Silonku si zajel pro odřezky zateplovacích desek do aut. Na výbeř tam jich byla celá hala, a tak jsem si vzal jedny tvdrší – na podlahu, a měkčí, na strop. Nafasoval jsem toho asi 40 kilo (kdo chce, ještě mám) a zaplatil jsem O,-kč. Prej za těch pár odřezků to nemá cenu (cca 50m2) Muahhaááá.

Chemoprén, venku – 5stp, do auta, zavřít se, pustit bufíka, a začít lepit – to byla ta největší demence, jakou jsem mohl vymyslet. Za 45 minut jsem zmaštěnej totálně a ouplně nejvíc, hučím jak telegrafní dráty, a to i přesto, že docela dost větrám. Předřezaný a rozměřený díly lepit na strop v jednom člověku je práce, na kterou potřebujete všechny končetiny a hlavu, i záda, neboť aby to tam drželo, to je boj. Nicméně za krásných 5 hodin mám komplet zateplenou dodávku, stropy, a i boky – a ty jsem tam dokonce ani nelepil, jen jim udělal asi 1cm přesah, a vsunul do prolisů v karosérii. Paráda ! 

Následovala druhá návštěva Cruza, a vyladění dvou polsedních věcí – skříňky, a lištičky. Skříňku jsme nainstalovali na pravej bok, do místa, kde většinou mám kolo, a to tak velikou, aby nevadila pohybu vevnitř – a vskutku nevadí, protože jsem se zatím fláknul jen dvakrát, a to je fakt úspěch. Je rozdělená na dva díly, v jednom je nádobí, Jar a sůl a koření, mejdlo a tak, a v druhým čajíky, vývod eletriky na sprchu, sušenky na snídani, a takový ty tyčinky a nekazící se věci. Opět výklopná dvířka, tentokrát směrem nahoru, na pantíky, držej krásně a je to kultura !

A pak na boku nad postelí, jsme udělali takovou asi 4 centimetry vysokou zarážku, za kterou mám čelovku, aktuální četbu, a tak podobně. Nad zadníma dveřma je ještě jedna polička, ve která mám komplet oblečení, trenky, plavky, koupáky, mikiny, ručníky, a spoustu dalších věcí, aby mé auto bylo opravdu připravené pro cesty, a já mohl vyrážet z domova jen s malým batůžkem.

V horní části ona polička, pod ní konžolka se záclonkama, sklopená postel, a 4 kola. V pohodě, no problema… 

Dalším krokem byla sprcha, protože to bylo to poslední, co mě (např v Krupce) trochu rozhodí – když se nemáš kde umejt po blátivým ježdění, a nebo prachuplným dni. Tak jsem si na karavanshop.cz objednal sprchu, takovou tu přenostnou do karavanů. Stojí asi litr, a má už v sobě motůrek, s výkonem asi 7 litrů za minutu, a hadici na sprchování, a vývod na autozásuvku.

Sprchu jsem nainstaloval dozadu, napevno, vlevo na místo kde byl perfektní prostor a místo. Protože autozásuvka je až vepředu, natáhnul jsem si eletriku skrz auto a pod tapecírungem tak, že její vývod je kousíček od sprchy. Stačí napíchnout, vezmeš do ruky sprchu, zmáčkneš páčku a už to stříká, a to dostačujícím proudem.

Poslední co jsem chtěl pořešit, bylo aby na tebe nikdo nekoukal, a ty sis to mohl vpálit přímo v kempu. Takže následovala další práce s kovem. Sundal jse zadní tapecírung, vyvrtal dvě díry, rozříznul kus řetězu, a na šrouby navařil očka. Ty jsem našrouboval na boky zadních dveří, a přidělal zpátky tapecírung. Na dlouhej gumicuk jsem zavěsil céčka a na ně přidělal klasickej sprchovej závěs, jakej koupíš v každejch domácích potřebách. Takže, zvedneš dveře, natáhneš gumicuk, spustíš závěs, a zapojíš sprchu, a mužeš se v klidu a pohodě umejt – pokud teda někde poblíž není MAVE s mým foťákem, hehe. Hrůza ! 

V případě, že je venku zima, což večer např teď v MC byla, zapneš si bufíka, a kanystr postavíš před něj. Za cca 40 minut máš vodu teplou. Není nic jednoduššího. Samozřejmě při sprchování je bufík stále zapnut a ty máš tak ve sprše krásně teploučko… Po umytí jen zamotáš závěs kolem gumicuků, akce asi na 30 sekund, a dveře zaklapneš. A můžeš jet. HA.

vpravo vidíš ona očka, je to blbě nafocený…takhle to vypada smotaný.

Další vychytávky. Sušení věcí. Na spodních nohách postele jsem přimontoval tyč na kterou si můžeš zavěsit mokré věci. Pod postelí jsem natáhnul sítě na helmy, a další věci. Vzduch z bufíka proudí pod postelí, a věci tak do 1,5 hodiny z totálně mokrejch, a nebo prochcanejch věci, vysuší.

 

Co se týče bufíka, má 8 úrovní topení, a několik možností nastavení. Já dle mých zkušeností, vám můžu sdělit, že na úroveň jedna, maximálně dva, se dá žít i v -10 C a to tak že jsi vevnitř v tričku a trenkách.

Bufík má naprosto minimální spotřebu, vyzkoušeno a přesně změřeno. Večer jsem zastavil na cestách u benzínky, natankoval plnou, 11h jsem měl bufíka zapnutýho, a než jsem odjel, tak jsem dotankoval - necelej jeden litr. Při 4 dnech spaní v Monaku, a permanentně zapnutým bufíku na uroveň 2, jsem stejně spotřebu měl kolem 8, 5 litrů na 100km. (nepočítám cestu zpátky, neboť jsme tankovali přímo v San remu) Prostě pohoda.

Takže jediný co tě limituje v nekonečném žití, je eletrika, neboť větráček na Bufíku jede na baterky. Ty jsou ale v dodávce dvě, a zapojené na dělicí relé, takže máš k dispozici vlastně jednu a tričtvrtě baterky. Při poklesu pod určité napětí, se baterky odpojí, aby jsi ještě odjel… časem tohle musím ještě pořešit, nejradši bych viděl na střeše párek solárů, ale nevím jak to odmontovávat, nějak jednoduše, a kam to dávat – znám lidi. Každopádně aby jsi dobil baterku na celonoční provoz, stačí ti 30 minut nastartovat motor. Takže i kdyby jsi náhodou došel, v noci to na chvíli nakopneš, a je to. Nehledě na to, že jen málokdy jsem na stejném místě 4 noci za sebou. A to je tak asi co to vydrží.

Bufík má udělanej termostat, kterej mi zapojil kamarád, a větráček ani bufík teď neběží celou noc, doba funění se teď zkrátila tak na polovinu. To jen jedna z posledních vychytávek. Termostat zapíná Bufíka při 18 a vypíná při 22 C. Na úroveň 2. Na vyšší úroveň (od 4 výš) se odpojuje a jede pořád.

 Takže to je asi tak všechno. Račte nastoupit ! 

Jinak kára šlape zatím jako hodinky, bere si hovno, když jedu tak kolem toho kila, město i dál, tak jedu kolem 6,5, když jí sem tam kudlím, občas dálnice a nějaký ty prasečinky, tak tak 7,5, a když jí držím na dálnici pořád 150 třeba 400km v kuse, tak tak 8,5 – 9,5litrů na 100km v závislosti na kopcích..  Celkově dlouhodobej průměr mi to i s topením Bufíken háže lehce pod 8 litrů, a to přesně změřeno, beru totiž celej život, co mám auta, dycky od plný do plný. Takže tahle spotřeba je i s tím, co žere bufík. A v autě spím pořád. Spotřeba ale stále klesá, neboť auto je teprve v záběhu. Zatím jsem s ním za měsíc najel 6200km, a naprostá spokojenost. Velikostně, rychlostně, vším. No a to je už fakt vše.  

Vím že tento článek není dokonalý, ale celkem jsem chvátal, neboť jsem chtěl jezdit, a ne se hrabat v autě. Takže je to takhle prozatím, nekončím… Jen si teď dám sezónu, a po sezóně se na to vrhnu znova, a líp. S autem jsem byl teď několik dní v kuse pryč, spím v něm radši než doma, je tam teplo a vše mám po ruce. Být na mě, tak barák prodám, a žiju jako cikán. Bohužel společnost mě nenechá…

A to je asi tak všechno, fakt zhruba. Omlouvám se za nedokonalý fotky, ale snad někdy jindy. 

Tak papa, lejdýs an žentlmen ! 

a pár fotek z tuzzingu. Ha :)