Prostě ve středu jsme měli s dalšíma pár lidma na Monínci sraz, aby se zase trochu otevřel potenciál, kterej tenhle kopec v sobě skrývá. Teda nenasypem ho, to je jasný, ale co kdyby se zasekla do svahu opět lžíce bagru a udělal se úplně novej trail? HA? CO? JO? V hospodě se nás teda schází nějakejch 10 kousků a s velmi jasnou myšlenkou se ladí jak by to vše mohlo vypadat.

Primárně můžu prozradit, že by to nemělo bejt žádný hustopeklo, ale spíš naopak. Prostě very, ale very easy trail z kopce dolů tak, aby právě malý ratolesti nebo úplný začátečníci byly schopní kopec sjet a nepotkávaly se s aktuálníma tratěma v bikeparku.

Začátek bude nejspíš o trochu níž (vynechá se i sjezd vedle horního gapu) a pak se to bude valit při pohledu z kopce po pravý straně, až k přemostění, kde i dojezd bude po pravý straně a konečně by se měl využít i ten tunel co je tam na zimu. Víc asi prozrazovat netřeba, ale paspoň naťuknu, že u jednání byl Pepa Dressler a že padaly termíny letošního léta a tak si myslím, že je na co se těšit. Takže zůstaňte natuněný – další zprávy budou následovat..

-a-

Vzhledem k tomu, že jsem na surfu nikdy nestál a u moře jsem byl už jednou, řešíme vhodnou lokalitu. Výběr padá na písečný East Wittering, kde půjčují výbavu i začátečníkům. První víkend, co chceme vyrazit, hlásí vlny kolem 3m, tak na nějak měkneme, když vidíme live webcam. Další víkend předpověď stejná, ale chceme k moři. Tak se balíme a v sobotu ráno jedem.

Po příjezdu na místo vidíme konečně rozbouřené moře a moc se nám ta teda nechce. Koukáme na místní, jak jdou do vody. Po 10 minutách zápasení s proudama to vzdávaj. Ptáme se na rady a říkají, že je blbost se na tom dnes učit. Ale Alex namítá, že už na tom párkrát před 6 lety stál. Vítr kolem 60-70 km/h, vzduch 14°, voda příjemných 15°. Jdeme na obhlídku a řešíme co dál, padaj vtipy, že se utopíme a tak, klasika na hecování. Vzhledem k tomu jakej jsem plavec mi to už moc vtipný nepřijde. Jdeme tedy do prvního surf shopu zeptat se na ceny a výbavu. Nic nám nechtějí půjčit, že moc fouká a je to v těchto proudech nebezpečný. Měknu, ale Alex jde směr druhý surf shop. Tam říkají, že dnes je to úplně v pohodě , asi chtějí vydělat.Platba předem.

Bereme surfy a neopreny, u auta se převlíknout a hurá do moře. To se mezi tím trochu uklidnilo a už vypadá bezpečněji. První šlápnutí do vody bosou nohou je celkem očistec. Vážem si k noze prkno a jdem proti vlnám, začínám chápat, co mysleli silnýma proudy. Začíná neskutečná komedie. Prkno se snažíme dostat na nespočet způsobu přes vlny, voda po pás a cvičí to s námi, jak chce. Vlny jdou šikmo k pobřeží, takže po 10 minutách jsme o 200m jinde, ale pořad jen 30m od břehu a dál to prostě nejde. Zkoušíme to v leže na prkně a pádlovat, podplouvat vlny, přeskakovat vlny, s prknem nad hlavou, nic nezabírá. Alex nakonec vrací prkno na břeh a jde mi pomoct. Ve dvou s jedním prknem je to o poznáni jednodušší. Dostáváme se celkem daleko, vlny akorát. Otáčím se a Alex zkušeně vybírá vlnu. Pádluju, co to jde, vlna mě bere a jedu! Teď už se jen postavit a jde to, jedu co to jde, vlna končí a jsem zas u břehu.

Zkoušíme to ještě asi půl hodiny a pak začínají části těla bez neoprenu docela mrznout. Alex nakonec kašle na prkno a jde si ještě zaplavat. Pak se už jen převlíknout v pořádnym dešti, vratit cajky a zpět do velkoměsta.