Hodinky vibrujou, 5:00 čas vstát…

Návštěva koupelny s klasickou rutinou a jdu se oblíkat, bágl připravenej, auto naložený.

Kontroluju: Lyže, pásy, hůlky krátký i dlouhý, lyžáky, helma apod. Mám vše, snad :-) Jedu směr Praha a pak Špindl.

Vyzvednout bráchu, když už jedu na sever tak ho svezu na lano :-)

Cesta ubíhá bezproblémově, slunce pomalu rozsvěcuje zasněženou krajinu a pohodovým tempem dojíždím do Špindlu na parkáč, kde mám sraz s Frysákem.

Brácha mizí ve frontě na permice a my koštujem likér z Demänovský doliny a řešíme výstupovou cestu.

Nakonec v lyžákách dáváme pěší přesun s lyžema na rameni až pod bejvalou sjezdovku Krakonoš, tam nasazujem lyže, přepnem vázání a už si to šoupem do kopce.

Párkrát kontrolujem mapu, jestli jdem dobře. Míjíme hotel Horal a dál po Judeichově cestě, ale chceme na starou Bucharovu cestu, takže to natraverzujem a trochu nejistě pokračujem po červený TZ, moc vidět není. V lese to ještě jde, ale když se dovlečem na otevřený svahy, zhorší se viditelnost tak na 50m a začínaj lavinový pole.

Dostávám instrukce, že mám dělat větší mezery, kdyby náhodou. Lavinovka je na 2, ale celou noc jemně sněžilo a dole na parkáči padal mokrej sníh, tady v 1100m je asi 5cm novýho, pak cenťák krusta a pod tim něco co kdysi byl prašan.

Pokračujem dál, jak se sunu dál, zjišťuju, že moje hrany na mejch retro skialpech s vázáním z west džermeny, nejsou připravený na tenhle ledovatej podklad a když projdu, praská to za mnou jak na slabym ledě a má to tendenci sklouzávat ze svahu dolů. Frysák mi to nevěří. Pokračujem dál, on je v klidu má aspoň nafukovací bágl a komplet lavinovku a doslova v tom umí chodit.

Začínám si říkat, kua proč tam zase lezu, když na těch lyžích ani neumim sjet dolů, debil no.

A pak přijde klikatice na bucharce, no kdybych aspoň uměl tu otočku a cikcaky, voe.

Nooo, pro Frysáka je to jak koukat na Chaplina na lyžích, po asi deseti minutovým snažení a několika skoro roznožek jsem na cestě :-) Ufff!

Po překročení koty 1400, to začíná pořádně fičet, nemít hůlky už se válim. Vítr mi foukne z boku až mě to pootáčí, to neznám.

Viditelnost se zhoršuje tak na 10m, Luční tentokrát nedáme. Po zvážení možností, naberem směr Výrovka. Tjn, ale kudy ?? :D

Jdeme podle gps, i tak sotva najdem cestu pod Luční horou, nakonec trefujem i tyčema značenou cestu na Výrovku.

Dáme polívku! Jedem dolů, ale v tom fekálu míjíme Výrovku a podezřele dlouho jedem z kopce… Zastavujem a po menší poradě to křížíme hlubokým sněhem, přímo k Výrovce. Byli už pod ní, na cestě do Pece.

Už je vidět Výrovka :-) Sundavám totálně namrzlej bágl. Setřepávám sníh.

Uvnitř objednáváme polívky a já vracim se k tomu praskání: Ty vole já prošel a za mnou to praskalo jak když praská led na rybníce! Frysák: Jako když praská led jo ? Hmmm. Chvilka ticha. pak dodá: To by se neutrhlo. Moc mu nevěřim, oba tušíme, že to bylo o hubu…

Po kratší pauze radši mizíme, ať nevychladnem úplně. Koštnem kořalky u vchodu. Na pásech sklouznem na rozcestí, odbočujem na cestu Stohem.

Podmínky dobrý. Před náma jsou i viditelný stopy. Kloužem po cestě stohem.

Dáváme poradu. Ostřílenej freeskier Frysák, si dává freeride s neuvěřitelnym stylem. A já se svym ultra skillem pokračuju po cestě dál na sjezdovku Stoh.

Cestou se mi podaří klesnout pod úroveň cesty a groteskním stylem se opět snažim rádoby cikcakama doplácat na cestu.

Ničím při tom talířek od hůlek, ale nakonec i s tim napichovákem se dostanu na cestu a dojdu na vršek Stohu.

Sundavám pásy, přecvakám vázko a pomalym tempem s unavenejma nohama, sjedu na parkáč, kde už Frysák dávno čeká :-)

Nakonec běžkařskym stylem probruslíme celej špindl až k autům.

Zase další výlet do Krkonoš, kdy nám počasí dávalo lekci.

Video: https://vimeo.com/347978618

Prostě tak trochu jiný vejletění po luzích a hájích, když meze začínají být až nepříjemně chladný, ale tobě je sedlo kola víc, než kovbojovi jeho boty. A tak jedna fotostory uvnitř..

Startuju rudej šíp (felda červené barvy s wrc zvukem způsobeným nechtěným odvětráním z výfuku) směr Karlovy Vary, tam vyzvedávám Frysáka a po krátkým přejezdu už vyndaváme kola v Nejdku na známým parkingu pod hradem.

Po chvilce motání nabíráme správnej směr a kolem Krásný vyhlídky stoupáme směr Horní Blatná, tou projždíme k večernímu cíli – Strašidlům. Dorážíme kolem půl 10. Chvilku obhlížíme místo a najdem trochu bokem schovanější flíček kousek od vyhlídky.

Rozděláme oheň a já nahřejvám kámen, dneska si pošmáknu kuřecí steaky s provensálským kořením :D sice mi ten pečící papír párkrát chytne i se stejčkem, ale je to mňamka. Frysák klasicky testuje výdrž materiálu a přismahne si nohavice kalhot, pár let zpět podobně spálil spacák…

Podle teploměru lehce přituhává, kolem -5°C. Ustýlám si “postel” a někdy po půlnoci zalehnem, v noci chvílema klepu kosu, ale dá se.

Ráno vylejzám ještě před svítáním, ohřejvám vodu na čaj a jdu na vyhlídku – slunce je ještě schovaný.

Posnídáme, pobalíme a vyrazíme do Blatný, doplníme vodu a slušným výšlapem směr Blatenskej vrch, cestou okouknem VLčí jámy, na vršku vyšlápnem na vršek rozhledny, no krásně modrý nebe, výhledy daleký. Krása.

Vyrazíme podél blatenskýho příkopu, cesta solidně kořenitá, takovej tělocvik. Menší mechanickej zádrhel s řazením, ale úspešně pokračujem dál.

Stavíme na zelňačce ve stylovym občerstvení u Červený jámy, dále podle plánu na Boží Dar, ale tma příjde brzo, původní plán přespat na Meluzíně nebude asi dobrej nápad. Nabíráme směr zpět a hledáme místo nad Rýžovnou, no výhledy krásný, slunce nízko probarvuje horizont, ale na spaní nic moc. Jako klepat kosu na týhle planině se nám nechce teda, po chvíli vymejšlíme záložní plán – přesun na Trousnickou skálu, dávno už po tmě míjíme odbočku na Vancouver trail a náhodou trefujem odbočku na vrchol.

Oukej, tohle místo se povedlo :-) Norové slibujou – 12°C aspoň bude mrznout na pěkným místě :D
Noc bude dlouhá, vysbírám snad půlku lesa, ale ohřát se u ohně je nutnost.

Trochu mi nedošlo, že vejce na tvrdo v celodením mrazu zmrzne, po ohřátí na ohni je pořád bohužel stále nepoužitelný. Frysák klasicky likviduje výbavu u ohně, začíná to vlněnějma ponožkama a pokračuje cykloláhví :-) já se nenechám zahanbit a lehce přismahnu víčko Krušnohora, chutnal trochu divně, prej polotmavej, nebo že by to udělala ta opálená PETka ?

Slušně přituhává, noc je ještě mladá a teploměr zatuhává na -6°C na netu zkouknu klesající teplotu na Perninku, podle toho nám klesla teplota během noci na solidních – 13°C ! Ideální teplota na spaní pod širákem v podzimních spacácích :D
Chce to jít trochu teplíčku naproti, ležet rovnou na sněhu tak umrznem, řežu pár větví a rozložím, izofolii na ně, na to karimatky, spacáky a kupodivu spíme jak králové – pěkně v teplíčku. Samo, že navlečený ve všech hadrech co máme sebou, který během vysedávání u ohně uschly. Na nás :D

Vstáváme brzo, cestou dolů objevujem starej trail s pěkným dropíkem, ledovka všude okolo rozhoduje, žádný hrocení. Projedem sotva viditelnej Vancouver a po krátkým přesunu si dáváme za odměnu Sopku. Klobouk dolů ten trail je super, kluci tady nechali kus srdce a rukou !

Krátkej přesun přes Nejdek, házíme kola do filcky a valíme směr Vary. Ve Varech se ještě kapánek protáhnem v bazénu a dáváme saunu, teploměr je tentokrát hodně do plusu, nějakejch 96°C :D Během posledních pár hodin rozdíl cca 110°C :D Slušný.

Pak už jenom cesta přes sPlzeň do Obe a jsem doma :-)

Venku rozumně kolem 4°C, nabírám směr na “hřebínek” očíhnout drop, před pár lety vypadal v posledním tažení. Chci si ho dát, než shnije definitivně.
Slunce probleskává mezi stromy, cesta ubíhá. Projedu kolem vysílače štrachám v paměti: Tady vpravo! Chvíli bloudim, pak vracim se na cestu a už nabírám správnej směr.

Drop ještě stojí, ikdyž… Stoupnu na něj a prkna praskaj, rozmejšlim co s tim. Ale jo, musim ho poslat, dokud stojí.

Pak zpět na hřeben, na rychlou rockgarden a pod ní to stáčim zpět směrem na dopadovku (v tejdnu by mě asi hnali vojáci).
Tam to hnusně fouká, ale ta planina má svý kouzlo. Za ní jsou vidět Jinecký hřebeny s pozorovatelnama. Na nich jsou novější železobotonový objekty i starší slepence z kamenů a malty.

Výhledy super, vyrážim směr Valdek, cestou přes hřeben klesájící k valdeckýmu rybníku. Cestou dávám nějakou tu skalku, takovej freeride.

Všude klid, tady pořád platí zákaz vstupu i přes zrušení vojenskýho újezdu.

Kousek od Valdeku doplňuju vodu, na Valdeku asi 10 cedulí zákaz vstupu, novinka. Stáčim to pod hrad, neznámou cestou přes pár bahnivejch křižovatek se dostanu na pohádkovkou pěšinu až na Polákovu cestu, cílem je Jindřichova skála.
Cestou potkávám dřevěnou postavu Fabiána z Brd, chudáka někdo oškubal.
Na Jindřichovce začíná chumelit.

Vyrážim na Beran, nahoře je “ptačí budka” s vrcholovou knížkou a s malym stolečkem a postavičky z kindervajíčka včetně nějaký hi-tech japonský postavičky pejska s hlavou televize s čínskejma znakama :D Bavim se.
Teploměr na stromě opodál ukazuje -2°C, radši pojedu, ať nevychladnu.

Sjedu dolů, chvilka bloudění a nabírám správnej směr na cyklostezku, která mě dovede ke Strašicím, k mostu přes Klabavu, stáčim to přes Ameriku a Třítrubeckej zámeček na Padrtě.
Docela přituhlo, bunda promoklá a sněží vodorovně, slušný, viditelnost nízká. Jedu dál, stoupáním nepohrdnu, aspoň se ohřeju. Teplota okolo nuly všechno mokrý, nooo.
Držim tempo a nevnímám to, od Nepálu to beru rovnou do kopců, sněhu připadlo už dost, 7 cm odhadem, ráno bylo ještě jaro.

Přes Skelnou okolo, Pilský ke studánce, nabírám vodu, konečně. Jsem kousek od tábořiště, myšlenka na oheň mě hřeje i přes mokrý hadry. Dorážim na místo a necelou hodinku sbírám dříví a oklepávám ho od sněhu, slunce pomalu zhásíná.

Rozdělávám oheň a dávám zaslouženýho buřta, sušim hadry, boty a trochu seškvařim i čepici a rukavice kua :-)

Pořád jemně sněží, zalejzám do spacáku a dávám pár křížovek a jdu spát. V noci se co hodinu budim, jak sjíždím do boku. Nakonec zabírám i přes to nepohodlí.

Ráno sníh nikde, ale lehce prší, žďárák nacucanej, ale nic nepropustil. Hledám oblečení co jsem zabalil do igelitky – totál mokrý, boty taky. Oblíkám to, se ohřeje přece :D

Snídani radši až doma. natahuju kombinézu a směr Třemda, sice poprchává, ale dám ještě DH trail, Nobby mě podrží přece, jedu jak připosranej, rovnou domů.

Odreagovanej jak nikdy!

Hornet

Že se nedá v tý tmě jet ?

Ale dá a je to moc hezký ! Stačí se vybavit :-)

Chce to jen napájecí zdroj :

A zdroj světla, v mym případě celkem provařený světlo s CREE LEDkou (s upravenym sklíčkem, pro větší rozptyl), doplněný “zálohou” na helmě (na AA aku). A pro porovnání 30xLED panel z nouzovýho osvětlení :-)

Víc ve videu:

Balim bágl, pivo sebou, buřty jsou povinnost, špek za odměnu, ještě Montyho ať hlídá…

Sice jenom za barák, ale prvně sám, třeba vyměknu a zabalim to ještě než se setmí…Blížím se k bunkrům, počasí luxusní panoramata pecka.

Přesun na další vyhlídku, dneska nějakej opar nevidim Temelín (tim líp) ale Praha prosvítá v oparu, ty paneláky poznám pokaždý.

Kousek dál moje dnešní lože, postel z borůvčí :-)

Západ slunce z první řady, dávám buřty, jeden po zásluze Montymu, přece jenom má krátký nohy a hodně km za sebou :-)

Pomalu se stmívá a začína svítit civilizace pode mnou a hvězdy nade mnou, pivko na noc podtrhává ten klid kolem.

Ráno se slunce pomalu šplhá nahoru a prokresluje horizont, to jsou barvy.

No nic, snídaně z pytlíku na probuzení a tajnou pěšinkou, směr domov.
Tenhle krátkej výlet uzavírá ranní koupel, voda osvěžující do 20°C …

Hornet

Pátá odbíjí a lezu z postele, proč tak brzo ? No abych stihnul nějakej ten trail projet než si budu pařit prdel v kanclu. Proběhne nějaká ta ranní hygiena navleču na sebe hadry apod helma nesmí chybět, drží přece pořádný světlo, aspoň se číňan chlubil skro 900 lumíkama, no uvidíme.

Vyrážim skrz pole, kde to zle fouká, vesta asi nebyla úplně dobrej nápad, přece jenom 4°C venku jsou znát. No nic zahřejvací stoupáček nezklamal a nahoře je dobře, stačí projet okolo posledního domu a vzbudit voříšky od pitbula a jede se dál. Mlha jak prase, za mnou svítí pár domů.
Míjím závoru, chvilka klesání střídá stoupáček na Dubovku,sedlo dolů a pouštím to z kopce, přes tu mlhu vidim pár metrů, nemůžu jet plnej na skok není rychlost, no což dám aspoň klopku, pár zatáček a skrz stromky.

Propast vedle mě v tý tmě není vidět, pár metrů volnym pádem jistejch. Nějaká ta zatáčka, přišlápnout na stépo a jede se dál, hezky se to houpe.
Záverečná technická zatáčka je kluzká jak slimáci na plášti, jedu to v křeči, odkloněný kořeny v traverzu navlhčený ranní mlhou, tomu dáváj jinej level, spolu s tmou nějak měknu přebrzdim to a už se to zavírá, příště to vyjde, posbírám se a zbytek už je dětskej, zatáčky v jehličí mezi stromama a zapichovací odjezd na silnici.
Hodin jak na kostele, tak jí dupu co se dá vstříc pracovním nastráhám novýho dne…
Hornet