OK. přišel nápad.
Píšu tedy tomu našemu zlatému Slavíku. (ne nemyslím Goťáka) Myslím Tomáše Slavíka ten má o poznání méně zlatých slavíků než-li mistr, ale z JBC má Hatrick ve zlatě!
“čau ahoj tady Michal Kosík,myslíš ,že bych se mohl zůčastnit Revelations ?”
“zdar.. Ty voe!!! jasný !!!” přijeď
A bylo.
Je jasný, že se musím jít svézt na něco těžšího , protože v Jablonci je to jedna znejtěžších tratí celé 4X Pro Tour World Series.Jedu teda na Špičák trochu se zahřát.To byl víkend před JBC.
Bylo to celý super až do neděle, kdy mě na Virgince zrazuje materiál a přední kolo je během sekundy naštorc. MRD. Pana orel a levé rameno venku za své jamky.Žiju. Kluci už jsou u mě a převrací mě na kola. Po dopadu kol na zem skáče rameno zpět na své místo.Méga úleva.Voláme horskou,protože jinak se dolů nedostanu.Všem zúčastněným Velmi děkuji za pomoc. Dojebanej ale živej Jedu dom s tím, že ze svěťáku v Jablonci pravděpodobně nic nebude dle stavu biku a mého těla. Navíc když jsem chtěl jet ve středu a je neděle. Ve zkratce se, ale podařilo díky ASP Group Distributing dát kolo do pucu výměnou čepů.
Se mnou to bylo horší, ale zázračné ruce mé ženy daly za ty tři dny tělo do pohody.Díky zlato Lovju!!!
Takže odjíždím směr Jablonec. Přivítán jsem grilovačkou celé crew okolo tohohle “cirkusu” Zábava je v plném proudu a přichází chcanec, který ověm nemá v úmyslu ustat. Taky radar hlásí, že to není ok a jen tak nebude.Mizím na hotel v přestávce mezi super deštěm a klasický deštěm.
čtvrtek: Tréninky kůli dešti zrušeny a prodlouženy ty páteční.Takže sjíždím net na hotelu.
čtvrtek večer: zahajovací ceremoniál. Bomba supr lidi hodně smíchu, moderátoři dávali a tak to máme všichni rádi. Hlavně když je pohoda.
Pátek: Ještě sem tam prší, ale trať to ustála. Kluci sem tam něco opravili a pomalu se sjíždí závodníci na ofiko trénink. Jedu se Slávou nahoru abychom vymysleli kudy to na bobině půjde splužit.našli jsme dvě místa kde to je dost a kde to prostě nezvládnu. A to při nájezdu do lesa kde ty démoni přiletí z toho dvojáku obrovskou rychlostí. Pak objet spinu (nemožné na bobině) a napojit se v pulce Rockgardenu a bum mazat do cíle.Věci jsou jasný a nechávám prostor zavodníkům, aby trenovali jelikož měli o jeden trenink míň.Závod začíná až v sobotu odpoledne tak to ještě projedu ráno. Vypadá to , že počasí se začíná umoudřovat a Sláva hlasí, že na závody má objednaný slunko.
Večer párty.Redbull Tour Bus co dodat. A tyhle After párty každej zná.A pokud ne je na čase na nějakou vyrazit.Takže to přeskočím.Ještě mě jedna čeká a to po závodech.
Sobota DEN “D”
Otevřu oči a venku SUNšajn a hned mám rohlík na hubě. Ten Datel si to snad opravdu obědnal. Snídaně a frčím do areálu, abych to ještě podrtil dolů a trochu si najel nějakou rozumnou lajnu. Pak nezbejvalo než sledovat dění a čekat na začátek.Začíná se to solidně plnit lidma a koukám jak se skrze depo valí davy lidí.Nekončící průvod fandů. Atmosféra jak hovado. Je to tady!! začínaj se vyřazovat a lidi hrozí!!! a řvou a fandí.vse jak ma být.Až z toho jde mráz po zádech. Chlapi to mají za sebou teď přichází moje chvíle. Zahakujem za čtyřkolku a frčíme loukou narvanou lidma nahoru na start.Chci dát na helmu kameru protže tohle chceš mít natočený.Ale po crashy na špicu nová helma a neni lepík na kameru.Shit!!!Nikdo tu nemá. Sic zklamán se smiřuju stím že to natočený mít nebudu.A pomalu se chystám na rampu.
V tom přiletí Kvído!! Kámo kámo mám lepíka!!!! Vole krávo on ten frajer běžel dolů z toho kopce na parkoviště pro ten lepík a zpátky na kopec.!!!!! V údivu a nemaje slov vyhrknu poděkování lepím na helmu a s JBC crew se dereme na starťák.
Kvído Děkuju ti!!! To byl poprvé okamžik kdy sem si říkal a teď už by to mohlo jít hladce.
Round 1 : Světla na rampě a bum start. Vše ok až do průjezdu toho prvního mega dvojáku. Komprese…….. prásk a čep uletěl znova! A je KONEC proběhlo mi hlavou.
Ale nebyl. Jak z romantickýho filmu. Oběvil se hrdina. V Mém případě to byl JBC Crew!! čapli mi do teplejch a seběhly semnou až do cíle. Jako RESPEKT jim.Díky pánové!!!!
Proběhla rychlá oprava a vracím se zpět na start.
Říkám si teď nebo nikdy! Tak sem to tam poslal. Bum a sem v cíli. Mazec! People awesome!!! dokonalý zážitek se špetkou srdceryvných okamžiku jak kdyby scénář psala Rosamunda P.
Tak jsem to nakonec vše dal!Všem díky!!! hodně vydařenej svěťáček.
PS : ve středu po JBC zjišťuji, že mám zlomený dvě žebra z toho crashe na špicu. A víš co?Stálo to za to!
M.
]]>
Takže klasika, natěšení ve velkém stylu. Zabaleno dva dny dopředu. Vyzvedávám kolo ze servisu, kde mekánik v cyklo Bartoníček odvedl skvělou práci a rozchodil moje nemocné čtyř/brzdy. Nakládám vše do auta, domlouvám se s kamarádem „Banánem“ a jedem už v pátek, i když se závod pojede až v sobotu odpoledne.

Na večír už parkujem ve Špindlu na parkovišti. Seznamujeme se s místními muži zákona a obratem rozděláváme oheň přímo na parkánu. Véča klasika, instantní záležitost. Nic moc, ale je to teplý. Což se hodí, protože znatelně přituhuje. Chvilku ještě sledujeme provoz, který se místy podobal dálnici v Německu podle rychlosti, která u některých jedinců závodního typu překračovala 130km/h.
Nu nic, uspořádáme Tčko na spaní. Jdeme na kutě a opouštíme prázdné parkoviště. Ráno budíček do úplně narvanýho parkoviště. Lyžař kam se podíváš, není se ani kde v*chcat.
Přesouváme se k registraci do areálu sv. Petr. Hned potkávám MRSNu a ten hlásí, ať si vezmu číslo jaký chci. Beru tedy 111. Jednička už nebyla, jelikož jsme přišli až jako šestí, nedočkaví, draví po svém čísle, i když do závodu zbývalo ještě několik hodin.
Ale za chvilku už se to začíná sjíždět. Taky konečně vidíme kola na rozdíl od všudy přítomných ďáblovo prkýnek všeho druhu a barev.
Jel jsem sem s jasným plánem a motivací. Pokud předjedu i jednoho jediného jezdce, byť by to byla žena, bude to pro mě vítězství!!!!
Jízda číslo jedna:
Nahoře na kopci je celkem fičák, zima jak v ruským filmu. Čekáme, než se všichni sejdou. Přece jen 197lidí je celkem darda. Tak jim to celkem trvá.
„TŘI MINUTY“
Ozvalo se odněkud zepředu. Poslední kontrola brzd, helmy, protáhnout vymrzlý tělo a jdeme na to.
No a je to tady. Pouštím brzdy a vzápětí je držím. Padá to přede mnou jak stromy při vichřici. Proplétám se lidskými těly a koly. Sjezdovka je velmi mile rozválcovaná těmi rozumnějšími jedinci co se na té krupici klouzali celý den na lyžích.
Místy boule jak pro boulařku Sudovou, místy ledovka skoro na bruslení prolínající se hlubokým sněhem. Prostě balada. Dojedu dolů a zjišťuji, že sem se vešel do postupujících a tak frčím hned na lano směrem za tou mlhou, co zakrývá vrchol kopce.
Druhá jízda o moc lepší vetší prostor míň lidí ale rozoráno ještě víc na mraky po dalších dvou stech tentokráte kola chtivých lidí. Tak to držím a drtím dolů. Ani v druhé jízdě jsem nedojel poslední a tak sem zas jednou vyhrál sám nad sebou. A myslím, že vyhrál úplně každý, kdo se tohohle účastnil.
A pokud jste dočetli až sem tak bych chtěl s dovolením poděkovat pár lidem.
Andymu a 720.cz crew za vydání a možnost podělit se s ostatními o zážitek. Další by byl Adam a parta Cyklo Bartoníček, díky kterým ten bajk opravdu brzdil. Díky Pitcha goggles jsem viděl ten Mordor
čistě a jasně. Díky Horsefeathers jsem nezmrznul jak Nasťa v lese. A nesmím zapomenout na Lamax-electronics, díky kterým si teď můžete, ale nemusíte pustit video.
Díky všem ostatním nejmenovaným, partnerům a rodině. Mějte se Michal.
]]>Výjezd na Poledník v podání Michal Kosíka a Tomáše.
]]>
Ale jen do chvíle, než tohle všechno máš dát jako vozíčkář…
Odjezd z Plzně v ranních hodinách a směr Šumava. Po příjezdu sedíme na parkovišti a sledujeme nevlídné počasí , které tady již pár dní vládne. Ale podle předpovědi by se mělo vyjasnit.Sedíme v autě a netrpělivě čekáme až přejde déšť a udělá se lépe.
Předpověď se vydařila a slunko už je venku. Balíme věci a vyrážíme na 8km cestu směr Poledník (stále do kopce). Z parkoviště jedeme po rovině cca 200 m pak lehce z kopce a to bylo naposledy kdy jsme viděli rovinu. Od této chvíle už pouze UPHILL. Z počátku jen do lehkého , ale táhlého kopce. Za každou zatáčkou se však náklon zvyšuje.Jedeme pomalu , ale jistě. Až se dostáváme do 3/4 kopce kde je místo se sklonem dobrých 12%. Přes toto místo , které není nejvhodnější pro jízdu na vozíku ( jak bylo řečeno ve filmu Demolition man 1.8.7. vražda smrt zabití) se dostáváme za pomoci dobrých lidí. Jimž i touhle cestou moc děkujeme.. Díky choďáci :)
Poslední čtvrtinu kopce již dáváme s vypětím všech zbylých sil. Ale ta odměna.Jsme na vrcholu!! Koukám na Tomáše a vidím , že na obličeji se mu objevuje stejně jako mě úsměv ve tvaru rohlíku. To jest od ucha k uchu.
Zakládáme tábor hned vedle rozhledny u krbu. Zde je jediné místo kde lze legálně rozdělat oheň v národním parku. Dáváme jídlo , kafíčko a jdeme vybrat místo kde bychom nejlépe viděli náš východ slunce a současně se kocháme pohledy na Šumavu.

Tak trochu smutné místo. Kolem nás jen torza stromů. Ležící stromy mají na svědomí vichřice a stojící kostry stromů zase brouk (kůrovec).Čím větší tma je , tím strašidelněji to tady vypadá.

Rozděláváme oheň neboť tma začíná být opravdu temná. Široko daleko žádné světlo , takže si dovedete představit jak vypadají hvězdy.Opravdu neskutečně!!!!

Jdeme na kutě.
Budík 4:30 !!
Přemístění na místo , které jsme si předchozího dne našli. Očekáváme už jen kdy na nás ten rudý pupen vykoukne a pokusí se nás zahřát. Teploměr ukazuje pouhých 6 stupňů celsia.
Je to tady!!!!Mazec!!!! Kdo viděl východ slunce na horách je mu to jasné.Opět máme na tvářích ten super rohlík. Ještě chvíli sledujeme slunce jak stoupá nad horizont a rozjímáme.
Ze západu však přichází MORDOR ( země ve fiktivním světě spisovatele J.R.R. Tolkiena). Černá obloha a vidina deště nás žene na cestu zpět do údolí. Takže nás čeká plno km pro změnu z kopce dolů. Super výlet. Co dodat?? Pro choďáky lehčí trek , ale pro vozíčkáře takový menší Mount Everest.
Sjezd na vozíku dolů byla obrovská bomba. To ale až příště. Připravuji video , takže pohyblivé obrázky budou v příštím příspěvku..
M.K.
]]>