Neděle ráno, Valentýn, slunce se přes zatažený žaluzie hrne dovnitř, probuzení ještě před budíkem nařízeným na 8, protože plán už byl před víkendem jasnej – když bude počasí (a že tuhle zimu přeje) beru kolo a jedem na kopec, je jedno kam, jedno co, jen zas držet klacky v ruce. Rychlá snídaně, domluva s Pepou, čerstvej vzduch do duší a v setupu bez chráničů jedem mrknout na kopec kolem tratě, jestli jsou ještě další možnosti. Kousek nad tratí nacházíme parádní, prakticky přírodní odpal, s nekonečným dopadem. Botová úprava odrazu a jdem to zkusit, a tohle půjde, půjde to hodně.
Dáváme pár testovacích záběrů na gopro, jedem mrknout ještě na nedaleké korýtko a hurá na nedělní řízek. Najíst, sbalit videotechniku, domluvit fotografa, navlíknout nový triko od FreeRidePyčo, ať to nějak vypadá! Skáčeme, točíme, skáčeme, kecáme, přichází Dan s canónem aby nás sestřelil dvoustovkou za letu… Výsledky parádní, progres obrovskej, z dopoledního lehkýho přeskakování k několikametrovým poletům, já dávam slušnýho koně, Pepa si dovoluje otočit za letu řídítkama… no, na to že má kolo od listopadu to není marný!
Snad poprvý vyšlo všechno – super spot, počasí, posun dopředu, nikdo se nerozbil, povedly se záběry a Dan nacvakal parádní fotky. A to všechno v jeden den, na jednom místě.
Takže přestaňte čumět do obrazovek, vemte kolo a jděte lítat!

Let’s play..

I my jsme tam s nýrskoupartou párkrát zajeli. Trať je zábavná a má fajn flow, kluci plasský to tenkrát postavili moc pěkně. No a protože zima ještě před pár dny vypadala spíš jako pěkný jaro, sníh nikde, sucho, příjemný teploty,tak byl plán na silvestra jasnej – na poslední pojezd roku 2015 do Kocourova, člověk se po tom svátečním přežírání cukrovím musí taky někdy hejbat.

Rosničky hlásily teploty hluboce pod nulou, ale to sjezduchtivého bikera nemůže odradit. Takže v 9 ráno -6° a modrá obloha, balíme věci, nějaký cukroví na cestu a hurá směr Kocourov. Na kopci kolem sněžných děl šaškujou mužíčci v reflexních vestách, ale i přes solidní mráz se umělej sníh nekoná. Zvolit správnej počet vrstev oblečení, termosku s čajem, fotokrámy do batohu a už zahřívačka při prvním výšlapu nahoru.

Cestou kontrola namrzlých lávek a dropů, ale slunce se snaží a i tohle bude časem sjízdný. Když jsme v půlce kopce, míjí nás místní pickup, asi provokace, taky nás moh vyvézt… Nahoře rozmrazit prsty a hned to mazat dolů. Něco točíme, Martin se válí v jehličí, Dan zjišťuje, že když už všichni jezdí na DH tak ten dirt není úplně správný kolo… ale zima už nikomu nevadí a hlavně že je veselo. Po poledni to část bandy balí, jakože taky musí bejt s rodinou. Mišák, aby měl ještě další důvod odjet, pro jistotu trhá řetěz, kterej svýmu koni nadělil k Vánocům.

Zůstáváme tři, já že si ještě něco skočim, Dan co už jezdit nechce tak bere foťák a Pepa že zkusí spodní dirty…. No hned po prvním pokusu je jasný že jsme radši měli jet domů, přestřel končí v kotrmelcích, ale nic vážnýho. Když už vyšlo počasí, dáváme ještě pár fotek a balíme taky. Přejem všem do další sezóny co nejmíň pádů, ale znáte to, kdo nepadá, nejezdí hranu! Takže někdy na kopci, snad se vše povede a v průběhu léta už třeba i v Nýrsku pod Pajrek v novým bikeparku.

Za NY bike team, Stanley