Tak klik na jízdu uvnitř..

Od Verbieru je to asi sto kiláku, takže jsme na parkingu za pár a rozbalujem bydlení. 0Ještě tu není moc lidí takže vybíráme fajnový místo u řeky a jak se po chvíli ukazuje, taky vedle super bandy Čechů z Freeride pyčo. S těma nakonec trávíme večery a jezdíme všechny tři dny.

V noci i celej čtvrtek prší, a tak tento den volíme jako odpočinkový. Chrápem hezky do 11, vyváříme si dobroty, pak jedem zkusit chvilku pumtrack a odpoledne jdeme projít nějaký tratě. Nikdy jsem nic moc takovýho na živo neviděl, takže čumim jak puk a začínaj mě svrbět ruce.

V pátek už teda vstávačka pěkně brzo ráno a šup na kopce. Střediska se daj kombinovat pěkně přes lanovky tak to berem křížem krážem a zkoušíme, jak vypadají různý tratě. Černý přímo v Chatelu jsou zatím zavřený, a tak mě Sojer tahá všude možně okolo. První den jsem teda tak nějak všechno očíhli a zjistili, co je a neni rozumný jezdit a koukli jsme i na místní Monster Park, kterej neni úplně málo!

Na sobotu pak plánujem menší výlet do Champér, kde je nejprudší sjezdová trať Evropy, proslavená hlavně jízdou Dannyho Harta. Tam pak jedem přes x různejch cest, trailů, vleků a nádhernejch kopců, až konečně dorážíme na začátek toho krpálu! :D

Trať je zasekaná v brutálním svahu v lese a ze začátku kopíruje hranu docela velký skály. Pak se stáčí lehce doprava a začíná slizká lesní část… a takhle to vlastně vypadá zbylejch 800 výškovejch metrů až dolu! :D Je to fakt masakr! Furt řvem a dáváme si pět. Něco se dá jet na oči, něco ne a občas čekáme až všichni sjedou určitou pasáž, takže jedem dolu asi 25 minut. Těžší části se daj objet, ale na ukazateli značící objížďku je namalovaná slepice, takže to nepřipadá v úvahu! Celou trať nakonec dáváme oba bez pádu a bez jediný objížďky! Bohužel na druhou jízdu už nezbývá čas, protože nevíme, za kolik bychom to měli v kuse. Snad ještě někdy budu mít tu možnost. ;)

Odpoledne jsme zpět v Chatelu a začínáme lítat černý a další tratě, co byly předtím zavřený. Ještě to není teda všechno otevřený, ale něco okukujem a najíždíme po přelezení plůtku. Nestačim žasnout nad obrovským množstvím tratí různejch obtížností a stejně tak překážek.V neděli se probouzíme do slunnýho dne a už jsou otevřený všechny tratě.Mezi nima je i jedna fungl nová, řek bych taková speed lajna, na který je spousta obrovskejch zavřenejch klopenek, velkejch boulí a lavic.Všechno na sebe krásně navazuje – jedeš pořád rychlejc a není úplně lehký držet to u huby. Prostě boží! Tuhle trať naštěstí dáváme hned ráno, protože po pár hodinách je celkem rozježděná a ztrácí tak na zábavnosti.

Postupně pak teda najíždíme všechny tratě a začínaj nám pomalu zbejvat jen těžší tratě jako Cha-Nada, Komatrautrail, Zougouloukata a Air Voltage.. Ale nejsme žádný slepice, nic neobjíždíme a tak tam perem všechno na první dobrou. Jak to zhruba vypadalo, můžete vidět na videjkách – Pospi pls nahraj na youtube (pozn. redakce.. haha..) ;)

Celý trip, Chatel a i celé Porte du Solei mě neuvěřitelně bavilo a těch pár dní, co jsme tu strávili, dokáže přidat tolik skills, že bych nevěřil. Prostě máte v jedný oblasti skoro všechno, na co si vzpomenete a vychází to i celkem pěkně cenově za permice. My konkrétně jsme kupovali na 6 dní, který nemusíte projezdit v kuse, ale libovolně v sezóně a to pak vychází den ježdění na 19 euro, což je naprosto super. Dráž pak vyšel jen Verbier, ale tam by mi za to parádní svezení nevadilo platit ještě víc :D.

Díky prodejně Apex-bike Tábor – http://www.apex-bike.cz/ za podporu na cestách…
Díky Sojerovi za parádní bydlení a dopravu…

A díky Vám za pozornost!

Pospi

Pozdě večer přijíždíme na ono místo, hledáme flek na spaní a pak vyrážíme s čelovkama okouknout část trati, protože to prostě chcem hned vidět! :D Ze začátku je to pohoda, postupně se ale začíná přiostřovat a my se nemůžem zastavit – jdem dál a dál a máme furt víc a víc otevřenou držku. Končíme až pod asi desetimetrovym gapem přes cestu po jehož dopadu je ostrá klopka, za ní hned cca osmi metrovej narychlovák – aby byl kvalt na následující jedenáctimetrák! Všechno dvojáky s hranama, který neodpouštěj a vše ještě doplňuje kluzkej a kamenitej povrch. Chodíme sem a tam asi půl hodiny, stále svítíme od odpalu na dopad a nechápem. A to vůbec netušíme co nás čeká druhej den… :D

Ráno, s trochou nervozity, sedáme na kola a jdem to projet. Se Sojerem jezdim rád, protože je jako já schopnej jet hodně věcí hned z první na oči, ale to v Chamount Neuchatel fakt neplatí! No nic, přijíždíme teda k první těžší pasáži, kde to sice po pár pokusech naskakujem, ale řvem na lesy, protože to neni úplně málo. Chceme jet dál, ale Michalovi se rozlítává přehazka na sračku a je po prdeli. Jede teda dolu aspoň bez řetězu, ale to znamená, že si jen tak jede a nemůže moc skákat. Po chvíli se ukazuje, že je to celkem jedno, protože na trať by to ideálně chtělo místního ridera jako průvodce a být tu pár dní, jinak je to hrozně vo hubu.
Cestou dolu potkáváme spoustu krásných překážek a šíleností, který muselo bejt neuvěřitelně náročný jen vybudovat a to ještě tak, aby pěkně navazovaly. Fakt smekám!
Cestou dolu občas něco naskakuju, ale samotnýho mě to nebaví a je přeci jen první den tripu a nechci se zmařit. Po zhruba hodině a půl přijíždíme dolu k lanovce, necháváme se vytáhnout nahoru a se slzou v oku se domlouváme, že jedem pryč – konkrétně do Francouzského střediska Les Gets. Tady máte alespoň odkaz na stránky trailu v Neuchatelu s videem. ;) http://www.neuchbikepark.ch/index.php?videos&rubrique=1

Ve středisku Les Gets jsme za pár a večer si ještě dáváme výšlap s kolem na vrchol lana. Při západu slunce pak pádíme dolu po nový, hodně skákavý lajně a pak to lámem do fr sekce kde jsou různý skoky přes potok, spousta slizkejch klád, kořenů a korejtek – prostě boží! Druhej den už kupujeme permice a lítame do zavíračky. Nejčastěji jezdíme černý traťe, kde je to místama fakt nálož, málo lidí a žádný rychlý klopky s roletama. Tratě jsou skvělý, občas nějaký pomalý bahnitý pasáže, ale jinak super svezení v poměrně náročnym terénu. Za mě teda Les Gets rozhodně palec hore. Večer nám ale začíná pršet a je tomu tak i ráno. Nakonec to balíme a přesouváme se do Švýcarskýho střediska Verbier.

Tam chvilku bloudíme po městě, všude samá jednosměrka a žádný rozumný parkoviště. No nic, musíme do íčka a až tady nás slečna navádí správným směrem. Pak už konečně parkujem a jdem se podívat do města. Tam se to trochu protahuje v místním pubu… při odchodu platíme hroznou palbu (nějak jsme se nekoukli, že beer stál 7€ :/ ) a najedou je ráno. Mně je na chcípnutí a tak solidně vracim Sojerovi to courání v Krumlově, jelikož už by chtěl jít jezdit, ale já bleju a nemůžu nic. Po chvilce se dávám trochu do kupy, oblíkám si hadry do mokra, protože občas chčije a jdem otestovat bike park ve Verbieru. První lanovka je vejce, druhá na vrchol sedačka, takže tu jezdíme jen když zrovna neprší nebo nesněží. Jo, nahoře byli 4° a občas i sněžilo.
Tratí tu není moc, ale většina z nich je naprosto skvělá! Nejzábavnější a nejdelší, z vrcholu až dolu cca 15 minut, byla červená, ze který se dá teda ještě jet celkem přísná černá, ale tam je několik dřevěnejch lávek, který se za mokra fakt nedaj jezdit a tak dole přejíždíme na zbytek žlutý.

I když je celej den fakt hnusně, tratě jsou bahnitý jak prase a občas je šílená mlha, baví nás Verbier tak, že se ho nemůžem nabažit a jezdíme prochcaný až do zavíračky. Kdo tam nebyl, tak musí jet! Vřele doporučujeme! ;) No posuďte sami ->

Třetí díl o tom, jak bylo ve francouzském Chatelu, zas příště… ;)

Díky a čau
Pospi

V pátek 8.7. rvu dvě dhčka, altán, nářadí a dalších milion věcí do nákladního auta Peugeot 206 a kolem jedný odpoledne vyrážim směr Český Krumlov.
Cestou ještě předávám prachy bagristovi za skvěle odvedenou práci na Horkách – ať neodjíždím se sekerou a pak už jí práskám co to de.

Ve tři jsem v Krumlově u Sojera, dáváme kafe a jedem nakoupit žrádlo. Pak začínáme ládovat věci do dodávky. Michal se hrozně hrabe, páč nečekal, že přijedu včas, ale nějak extra nespěcháme tak držim hubu a čekám. V sedm jsme naložený a ťukáme do navigace cíl Lenzerheide, kde se druhý den jede UCI DH World Cup.

V brzkých ranních hodinách dorážíme na místo a hledáme parkoviště na přespání. Chvilku jezdíme sem tam, ale nakonec v poklidu uleháme.
Najednou nás ale v 6 ráno budí šílenej neutuchající rachot zvonice, u který jsme si nevědomky zaparkovali.

Nevzdáváme to, zalejzáme zpátky do káry a chrníme pěkně do jedenácti. Po rychlý snídani pelášíme k lanovce, kupujeme vstup do areálu závodu a jdeme si projít stáje.

Za chvilku šlapeme na kopec, kde už jedou junioři a po chvilce i juniorky. Některý holky jedou fakt kudlu a burcujou tak početný množství fanoušků okolo trati. Potkáváme všemožně vystrojený skupinky s rádiama na rameni, rámama kol a motorovýma pilama bez řetězů, který vytáčej naplno pokaždý, když závodník/ce projíždí.
Hned po mladejch už jednou velký holky, tedy kategorie ženy, a ty už jednou fakt pecky. Není jich tolik, takže to docela odsejpá a s náskokem pouhých 7 setin vítězí Rachel Atherton.

Hned na to startujou muži a to už je fakt nálož! My postupujeme pomalu nahoru okolo trati, aby jsme stihli sjet lanovkou do cíle na dojezd posledních borců.
Dole už je solidní kotel lidí, panuje skvělá atmosféra a jako bonus potkáváme dva zlitý Čechy s litrovkou jégra (klasika). :D
Ve vedení závodu a tedy v horkém křesle v cíli je Aron Gwin. Ten netrpělivě čeká na dojetí Dannyho Harta, který ovládl kvalifikaci a tak startuje jako poslední.
Dany startuje a na prvním mezičase ztrácí. Trať je vyschlá na trout, což není zrovna Danyho šálek kávy a tak je i na dalším mezičase stále na druhém místě. Stejně je tomu i na třetí časové kontrole a už to vypadá, že Aron bude brát zlato. Najednou ale Hart precizně projíždí závěrečnou část trati a řítí se do cíle. Tím projíždí s časem 3:05:710 tedy o 0.096s rychleji než Gwin. http://www.redbull.com/en/bike/stories/1331805202826/lenzerheide-2016-dh-replay-results-and-race-action
V tu chvíli se strhává hroznej humbuk a všichni se valí do cíle. Tam se ženu i já se Sojerem a zabíráme flek hned u stupňů vítězů. Po krátký úvodní ceremonii sledujeme nejlepší borce a borkyně všech kategorií a dostáváme i menší sprchu šáněm.

Bavíme se, ale večer nás ještě čeká delší přejezd do Neuchatel, takže mažeme rovnou k autu, děláme véču a jedem za celkem životním zážitkem… o tom ale zas příště. ;) Tady máte jedno obyč video z Lenzerheide a středisek okolo Les Gets.

Zatim čau
Pospi