Balkán…ach…Márty a spol na 14 ti dením výletu, hodně punk, mnoho zábavy, spousta fotek ve fotorománu vevnitř, nezaměnitelný styl, jedem…

Den prvni:
Xantie navalená až po střechu a já po 2hodinovém spánku a 8hodinách v  rachotě, vyrážím směr Plzeň kde nabírám Pedra( po pár dnech v Alpách  mu všichni neřekneme jinak než rozmazlenej sviňáček:-)), je to fajný  chlap. Sedíme s Pedrem v aute a valíme směr Šumava kde nás s  otevřenou náruči vítá manager zájezdu Aleš Hladík a slovensky pretěkár 
Mišo Oško – taky chuj co rjadně vládne lyžím. Mercedes Vito je občas v  chybě, ale má před sebou 2měsíce putováni po Balkáne tak se nějak  rovná – asi:-). Den končí u rodiny Školníku, kterým velký dík za ubytko  a zvlašte Mate(Martina)za úžasné večeře – luxus. Usínám v ochfugene AT  kde nás čekají 3dny natáčení než odjedeme na Balkán.

Rozmazlenej sviňáček – Pedro

Zase sedím v aute – směr Plzeň, jezdil a šlapal jsem v terénu – boha  jeho, jsem ještě nezažil – celý ty roky jsem žil ve lži- neumím  lyžovat to už vím. Makali jsme celý 3 dny, užívali si prašanu,  krásných hor, slunce a freeride.

Den druhy:
Mé seznamovaní s terénem a vlastně i s chalanmi – budou mi dělat  společnost dalších 16dnů. Ten den jsem byl 2krát hapalajnen, stehna  hořej, kopec prutkej, hodně prašanu, slunce a 12kilovej batoh na  zádech. Je to, super práce – tři kamery, foťák a ski riders Oshi a  Patrik no a k nim telemark Aleš. Rec na všech kamerách svítí, spoušť  Pedrova Olympusu nažhavena, Aleš odpočítává 10,9,8,……… Oshi jede  krásnou lajnu a nám se tvoří první záběry druhé řady filmu o Snow  Alterna tour. Utahaný jak koně se po západu slunce ploužíme domu , kde  vůně večere předčí všechnu únavu. Je i dezert-domácí koláč. 14dní před odjezdem jsem se snažil změnit mé návyky stravováni na  úspornějši režim a ono tohle. Pedro hlásí, že když tu nejsou žádný  holky tak sprchu vypouští.

Den třetí:
Opět sluníčko, prašan, hory a hajkovani. Vylezl jsem s nima až ke  kříži 2500m.n.m. pecka – jenže jako jak se dostanu já dolu?!Krásný  traverz už si pomalu začínám zvykat, že moje nohy neovládají lyže a ty  tančí tanec od Las ketchup. Patrik si vybírá nádhernou lajnu, slunce zapadá, sníh má barvu orange běží tři kamery, Pedro fotí – produkce  jak s milionovým rozpočtem;-)viď Aleši.:-)zase jsem hapalajnen, nechal  jsem se unést a s Pedrem krájíme oblouky v prašanu ve 2tisicich při  západu slunce.-paráda, no jo neudržel jsem to a žvejkám sníh:-( studí.  Opět vynikající večere a Ten večír jsem zažil přeměnu Miša v psa, prý  umí i hada, ale to je jiná story. Hrdě odchází do postele po 4rech.

Den čtvrtý:
Mišo společensky unaven odpočívá a dopřává Alešovi pocit movie star – má sebou fotografa a dvě kamery. Par dropíčků a mizíme. Stejně uzavřeli lanovku – velký vítr. Balíme a směr Šumava. Super 4dny – začínám se víc a víc těšit do Montenegra.

Den pátý:
Pedro mě trénuje, jsem připraven a psychicky zocelen, díky kámo :), opět  úžasný jídlo – teď u Freyu doma – výborná maďarská kuchyně – Pedro už zase remcá ( je to prostě RS – čti rozmazlený sviňáček ) . Čekám na kluky až mě vyzvednou u Pedra. Vyrážíme směr Praha pro Yeňu ( fotograf ), Brno, Bratislava, Maďarsko……

Den šestý:
Trochu zaváhání na Srbských hranicích, a zase v autě, to netušíme, že ještě 17hodin. Konečně Černá hora a Mišovo ubyto. Tenhle človíček má snad všechno, ale hlavně zná úplně všechny prostě v tomhle kraji kapo dy tuty more :) Na místě už je i první auto ve složení Zája,Mates (snb),Lausik a Gužik (ski).

Den sedmý:
Chčije, nehorázně chčije, jeli jsme 28hodin a tady chčije :) Zevlíme a večer slavíme Oshiho narozeniny. Zažil jsem hell.:-(

Den osmý:
Ráno – špatný, hodně špatný, dáváme se dohromady a vyráží se na horu. Savin kuk je dominanta v pohoří Durmitor s výškou kolem 2500m.n.m. Není moc sněhu, fouká vítr a mě s Oshim  se nechce platit 15eček za lanovku. Domlouváme si s majitelem parku ježdění zadarmo – vždyť natáčíme film :). Povedlo se a ostatní z naší grupy jsou trochu nevrlí – oni platili. Oshi je mástr a dohodne všechno. Kluci lítaj po kopcích a Gužík s Lausíkem rozjíždějí soukromý kontestík o to kdo to vyšle z jedný skalky dál. Zajímavý polety kolem 18m do krusty – no opravdu zábava :) Já se jen ploužím, ještě mi v žilách koluje černogorská slivovice z večera. S Oshim to balíme a jedem dom, Zája, Mates, Gužik, Lausík a Yen stavějí skok – škoda jen že se tenhle spot neuskutečnil – opravdu bylo špatný počasí.

Den devátý:
Vstávám s Alešem v 5, skútry a vyrážíme na svítání, super záběry, fouká a přichází Mordor. Balíme cajky a dom na snídani. Opět to vypadá, že bude den zevl – prší. Odpoledne jedem do města ( Žabljak ) je tam krásný dřevěný rail spot. Mates to odpaní – záběrů dost, Yen má fotku, všichni spokojený, že se něco děje.

Den desátý:
Balíme, počasí opravdu špatný, zase prší. Čekujeme počasí a domlouváme ubytko v Bulharsku. Opět nás čeká putování za prašanem. Na mostě přes řeku Taru se strhne neuvěřitelná show s házením kamenů z 150m mostu :) Končí to svrhnutím cca 300kg velkého kamene za přispění místních – jsme jak, ne my jsme malý kluci :)

Den jedenáctý:
Po 17hodinách si dáváme tankodrom v Sofii a mažeme do bulharskejch hor – Rilská jezera se to tam jmenuje. První co nás trkne do unavenýho oka je cedule se zákazem jízdy na skútrech. Místní týpek si nechá patřičně zaplatit za odvoz bagáže, ale jiné řešení nám nezbývá. Nasoukáme všechno do rolby a vzhůru na chajdu, ubytko a relax.

Den dvanáctý:
Zase je venku Mordor, ale deficit pracovního nasazení nás nutí jít něco dělat a tak vzniká spot se skokem. Otevírá Gužík s Matesem – oba switch pět. A pak se rozjela show v podání dvou zmiňovaných a Zájy, Lausíka s Oshim. Krásně vybarvený západ slunce je nám odměnou.

Den třináctý:
Vstáváme všichni v šest, slunce svítí, sníh super, kluci jezděj nahoru dolu, kamery jedou všechny a Yeňa udělal 3 fotečky :) takže banda maká na 150%. Po obědě jde snb crew stavět další skok a ostatní si dávají hajk po okolí. Den nekončí moc šťastně , oba skůtry se nabourali o strom – sami :). Jsou ,ale záhy opraveny – tejpa řeší vše.

Den čtrnáctý:
Sněží, opět sněží ……………………

Den patnáctý:
Ráno je sluníčko a čerstvě vysněžený žlaby a tak co jiného dělat než strhávat lavinz :) kluci si to užívaj a kamery s foťákem lověj super materiál. Po obědě se přesouváme na BC skok co postavil Zája s Matesem. Padají triky 5-4 při odpěnění, a 9 Matesovo. Opět přichází Mordor. Závěr dne opepříme nočním obongováním sloupu lanovky na světlech. Super den končí něco málo po půlnoci.

Den šestnáctý:
Opět Mordor a velké balení bagáže pro mě, Yena, Záju a Matese pobyt v Bulharsku končí – teda já ještě netuším, že za 14dní budu sedět v aeru směr Budapešť a Sofie a že v Bulharsku prožiju ještě celej březen. Zbaleno, standard dohady s řidičem ratraku a jsme na cestě dom. Cestou ještě malá zastávka v Donovalech na Slovensku kde kluci chtěli vyhrát pár Euro na závodech. Po zjištění – že ani roztáhnutí za skůtrem při 80 km/h nepomáhá – se závody ruší – na což se rozjíždí mega party kde redbull s vodkou tekl proudem. Ráno balička a odjezd směr Krušný hory – po 18 dnech na cestách sedím doma a s nechutí koukám na hromadu špinavého prádla……………

Tak jak už jsem prozradil, vyrážím po 14dnech nazpět. Všechny moje věci váží asi tunu a také si to maďarské aerolinky nechají patřičně zaplatit.

Budapešť – Sofie a jsem zpět – na letišti se střídám s Lausíkem – letí dom na tejden vyrelaxovat za svojí drahou polovičkou. Venku na mě čeká Aleš, Oshi a Emo ( místní týpek ), začíná mi měsíční čekání na sluníčko – to jsou hory – těm neporučíš. Dny utíkají, mi i přes nepřízeň fungujeme na 100%.
Po 10 dnech mého pobytu doráží opět Lausík a s ním lyžař a Kryštof s Bazym ( hafan ). Tahle partička s náma strávila necelý týden a pokračovala dále na východ – Turecko – další resort do videa. Dlouhé dny samoty na horách dělají s člověkem divy a tak dorazila Oshiho Jelka na týdenní pobyt. V těch dnech jsme Oshiho moc neviděli :). Mordor, Mordor – pořád jen Mordor – špatný počasí neustále ( koukám už i na kopanou , to je začátek konce :) ). Hodně proto tvoříme o pár výškových metrů níže – les je naše spása. Když ale vyleze mozol , všichni makáme podle plánu a padají hodně slušný jízdy, Oshi dropuje kde se dá a Aleš rozkrájí telemarkem nejeden kuloár.

Jelka odjíždí, Oshi je už saze vyrovnaný a o 3kila lehčí a naší tříčlennou crew rozšiřuje pro změnu Míša Žítků s Matesem.

Jsou tu už týden a ještě neviděli slunce – co už prožili naplno byl víkend na horách v Bulharsku a to se tu vždy hodně slaví – dopadli jsme dobře, stáli jsme jen před branami hellu :).

Jsou tři dny do odjezdu a vychází slunce – to jsou ty dny pro , které se to vše podstupuje………super den.

Je poslední den před odjezdem – to co nám připravily bulharské hory by se dalo hodnotit jako nehorázná drzost. Jarní slunce, teplo, prašánek – lépe už se ukázat nemohly?!… Spoustu krásných záběrů a mnoho úžasných zážitků z jízdy dal tento den – lepší závěr jsme si nemohli přát. Díky a velká poklona tomuto kraji za to, že jsme přežili bez úhony a zažili spoustu neuvěřitelných situací ( přeměna Oshiho v psa, jeho narozeniny, déšť na Savin kuku, rail v Žabljaku, akci na mostě přes rjeku Taru, den lavin v Bulharsku, Oshiho dropy, nehorázný večeře, pocker, bloudění v mlze, rozbitý skůtry, super lidi , slunce a nádherný hory, pohostinnost lidí na Skákavici ………… )na které se nezapomíná.

Pak už jen 27 hodin cesty dom, kdy nám upadl vejfuk , došel benzín :)
Na videožurnály jak jsme se tam měli se můžete podívat na

moab 1
moab 2

Dík Alešovi a Oshimu – mejra psy:)

Márty  

Foto from my Iphone

Super Márty sestříhal supervídeo. Víc k tomu asi nemůžu napsat. Nejhezčí video co jsem kdy vydal, je vevnitř. Díkujeme, a vy koukejte…

Parádní akce. Márty za kamerou. Jasná pecka na videu.

Co asi víc dodat k tomuhle kousku. Snad jen, že pánešek se rozhodl tenhle skvost publikovat u nás, a to z vlastních invencí – vážím si toho, a velmi děkuji…asi jsem dlužníkem..ano asi ano…

Tak a teď se ohlídneme zpátky za sjezdem v obchoďáku…

Děkujeme, kamaráde ! Vídeo je naprosto boží. 

Článek, kdyby někdo chtěl, je třeba tady.

a vídeo ? Požór, tady je !