Dobrá práce vevnitř.

THX 2 Cartmen !

yes !

Cartmen a Milhaus

Jako každý pátek jsme zavítali ještě v Turnově do Tur-off kulbu, takže jsme zamítli sobotní brzké vstávání a v pohodě jsme kalili. Odjezd byl plánovaný na 25. října na sobotní devátou hodinu ranní a taky se tak stalo a ještě pod vlivem jsme odjeli.

Na místo jsme dorazili asi v jedenáct hodin, takže akorát se ubytovat a jít na oběd.

První problém, zatím byl připravený jen jeden pokoj, protože ve druhém prý byl ještě nějaký vykalený fratík oblečený na Adama. Jdeme do centra města zjistit nějaké akce. Vlezem do informačního střediska, tam solidně vypadající obsluhovatelka s diskobojem. Ptáme se na zdejší dění. Starší si kupují lístky do divadla, to s milhausem zamítáme, protože to je tak akorát na usnutí.

Jdeme do kina, jasná volba. Co promítají? Kupujeme si v kině od fešné ženy lístky na večerní vysílání na Nestydu, začátek je v 18 hodin. Pak už konečně jdeme na oběd, máme hlad. Dávám si jednu dvanáctku Stely na srovnání, pomáhá mi to a už mě alespoň tak nebolí hlava. Milhaus vyměk a dává si kolu.

Cestou zpět do penzionu „Atrium“ kupujeme s milhausem v Tescu pár lahváčů na večer.

Odpoledne vyplňujeme válením se v posteli s noťasem na internetu. Zjišťujeme, že ve dveřích naproti nám bydlí Jakuza, šikmooký kravaťáci, ani slov česky. Jejich řeč je zlo, bavíme se a milhaus se bojí otevřít dveře. Probíhá chrupka oddychovka a pak vyrážíme do kina.

Barák velkej, šest promítacích sálů, sedačky jak v letadle. Kupujem popcorn a colu a jdeme na to. Po skončení si dáváme sraz v nedaleké pivnici Plzeňka. Pivo Plzeň dvanáctka přímo z tanku je velmi chutné, mohu doporučit.

Master ? :)

Nedělní ráno nás vítá mlhavým počasím. Snídaně byla formou švédského stolu, výběr velkej, všeho dost. Dopoledne jsme se šli podívat po krásách města. Byla hrozná mlha a docela zima, ale stejně jsme se přemluvili a šli. Navštívili jsme i zdejší zámek, kde mají i bílé pávy, viděli jste to někdy? Vypadá to jako husa a je to tak akorát na pekáč do trouby. Byli jsme i na výstavě zbraní, kde jsme si mohli vyzkoušet funkční zbraně, třeba stroj Michaila Timofejeviče Kalašnikova AK-47. Nebyly v tom náboje, škoda, to by bylo mrtvých.

Potom hned na oběd, koupit lístky na večer do kina a ubírali jsme se směrem penzion. Nezůstali jsme tam ale dlouho a šli jsme se podívat na zdejší bikovou scénu. Míjíme krytou halu, pěkně vypadající zamčenou bikrosku a pokračujeme směrem (který nikdo nevěděl) na skoky.

V pohodě jsme to místo našli a dokonce zde bylo i pár místních. Chvíli koukáme, milhaus vypadal, že nic ani nezkusí. V průběhu zevlingu jeden místní mlaďas povídá: „Hele vy jste z Turnova?“ Říkáme: „Jo, jak to víš?“ On říká: „Čekuju 720“ Jsme asi známý a slavný. (a teď budete ještě víc. pozn Čárys)

Milhaus konečně vypadá, že něco zkusí, ale moc se mu ty bikrosový skoky nelíbí, ale skáče. Chvilku se zdržujeme, ale začíná být zima tak to balíme a s nejistotou směru vyrážíme zpět do penzionu. Míjíme Čez arénu a hned víme, že snad jdeme dobře. Na pokoji odpočíváme, večeříme a připravujeme se do kina. Jdeme na film Oko dravce, je to pěkný thriller, na večer s colou a popcornem akorát. Po skončení jdeme na jednu tankovou plzeň do Plzeňky, zachvíli nás vyhazují, páč chtějí zavřít. Návrat na pokoj a spát.

Pondělní ráno bylo zatažené, ale výrazně teplejší než to předešlé. Ráno zase na snídaně, kafíčko, pohoda, žádnej spěch. Dopoledne se jdeme opět podívat do města, něco nakoupit a hlavně chceme zase lístky na odpoledne do kina. Medard hlásí, že má pršet až od 15 hodin, ale pěkně se seknul a kapky začaly pomalu padat už dopoledne. Naštěstí to byla jen krátká přeháňka. Milhaus si kupuje dva krutopankáčský pásky, jeden s pyramidama a druhý s nábojema a já si kupuju větší kartu do foťáku, páč na závody mi to už nestačí.

No, máme nakoupeno a jdeme jen na něco malého k obědu na stojáka. Nacházíme na hlavní třídě malý grill bar. Objednáváme si za zvuku i obrazu indické hudby. Pár minut se to vydržet dá, ale opravdu jen pár. Hned odcházíme a sedáme si před kino, kam si poté jdeme koupit lístky na český válečný film Tobruk. Přicházíme na pokoj a hned poznáváme, že je zase uklizeno, protože máme vzorně srovnané boty pod topením. Všude je uklizeno, čisto a dokonce nám složili pyžamo do komínku na posteli. Chvíli odpočíváme a odcházíme na film. Bylo tam pár utržených noh od granátu, nějakej headshot, takže dobrý. Potom jsme šli na večeři, ochutnali pivo Master a šli zpět do penzionu. S milhausem jsme chtěli na pokoji zapařit CS, ale nastavení místní sítě nám to nedovolilo.

V úterý se probouzíme ještě za tmy a zvuku padajících kapek. Opět skvělá snídaně a odcházíme na průvod v rámci oslav 90. výročí vzniku samostatného Československa. Přicházíme na místo, ale nikdo nikde. Prolejváme hrdlem pivo Pernštejn a čekáme. Po chvíli zjišťujeme, že jsme přišli o hodinu dříve. Konečně nastupuje slovenský pěvecký sbor, doprovází ho jedna houslistka, ale rve to tak strašně až přetrhává strunu. Milhaus je nespokojený, čekal pořádný metal. Na náměstí přichází průvod různě dobově oděných lidí, staré kola, motorky a auta. Přijíždí i dobře vypadající exhumovaný T.G.M. na koni. Začíná to být nuda, tak odcházíme a cestou obdivujeme starý Camaro.

Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat na nedaleký hrad Kuňka (Kunětická Hora). Je to jedniný kopec široko daleko kde se dal postavit hrad. Nastavuju Elišku (TomTom) a odjíždíme. Hrad je v rekonstrukci, takže prohlídka žádná, pouze pokoukání zvenčí. Scházíme pod kopec, kde se nachází Perníkové hejtmanství, koná se zde PERNÍKIÁDA s VŘSR. Ještě je málo hodin tak se jedeme podívat do Lázní Bohdaneč. Malé město, skoro je vidět z jednoho konce na druhý. Procházíme lázně, dáváme si zde oběd a odjíždíme zpět do penzionu v Pardubicích.

Na pokoji si dáváme sprchu, odpočíváme a připravujeme se na večerní představení v divadle. Šli jsme na divadelním představení Vojnarka. Prostě příběh staré lásky, která rezaví a na konci je sebevražda, super. Lepší než to divadlo ale bylo to, že jsme šli na pivo. Nejdříve jsme šli do bývalého podchodu ochutnat Irské pivo Guinness za lidovou cenu 69 korun. Čekali jsme trochu lepší chuť, ale přeci to nevylejem. Tak jsme radši šli na osvědčený tankáč do Plzeňky a do komba jsme si k tomu dali utopený hermelín.  Milhaus rozjíždí sérky, které je prý teď desetiletí a vyšlo mu, že je 21.. Okolo desáté večerní v náladě jdeme zpět na pokoj a spát.

Už je středa a to je den odjezdu domu. V noci nás budí řvoucí a šukající kočky, snažíme se usnout, ale oni si furt užívají čím dál tím víc a usnout se prostě nedaří. Hned po snídani vyrážíme do města, protože milhaus zjišťuje, že mu teče do bot a potřebuje nový. Procházíme čtyři krámy, ale milhausovi do oka žádné nepadly. Uklízíme pokoj a balíme, aby po nás mohli jít další ubytovaní hosté. Máme uklizeno a odjíždíme směrem domů a po cestě se ještě stavujeme v Hradci Králové. Chceme jet do Hypernovi nakoupit něco domu.

Projíždíme středem HK, ale Hypernova nikde. Takových aut, co jezdí v poledne ve středu po Hradci, nejezdí snad ani po Praze, hrůza, kolony. Dojeli jsme až na druhý konec města a vracíme se okolo zpět už podle šipek k Hypernově. Byla to krásná poznávací projížďka po HK než jsme ji našli. Dáváme si tam oběd a pak hned uháníme s naším dvoutunvým korábem domu. Před Jičínem dojíždíme satšího Peugeota, v něm jede nějaká rodinka a v zadu sedí jejich dcera, která se na nás furt směje. Ukazuju jí průkaz FBI, to nezabírá. Máme na sebe a smějeme se. Milhaus už to nevydržel, prásknul do koní a předjíždí je i s kamionem před nima. Jedeme vedle sebe, smějeme se a máváme si. V protisměru je už před náma auto, milhaus drtí plnej, za 3, 130Km a stíháme to akorát.

Co říci na závěr. Asi nejsme zvyklí na velké města. Všude plno lidí, ve dne i v noci, různých národností hafo, češi se mi zdáli v menšině. Na každém rohu je alespoň jedna herna, nebo bar. Skoro v kažné restauraci je free WiFi zone. Takový věci u nás na vesnici v Turnově moc nezáme.

Ano, všimli jste si dobře, jsou na fotkách hlavně kámoši a známý, je to tak, protože tohle je web o kámoších a známejch… Tak jukněte a klikejte.

THX 2 Kartmen !